Velkým aktuálním tématem je rovněž zlepšení obrazu advokacie navenek. Jak byste k tomu chtěli přispět?
Pavel Kroupa: Obraz advokacie nezměníme marketingem, ale obsahem. To znamená ukazovat, co advokáti reálně dělají, jak přispívají společnosti a že nejde jen o paragrafy, ale o skutečné příběhy a důvěru. Sám se snažím tohle ukazovat v rámci projektů jako Advokáti do škol nebo Advokáti do dětských domovů, tedy tam, kde máme příležitost ukázat, že profese advokáta může mít hlubší společenský dopad. Komora by měla víc sdílet inspirativní příběhy z praxe, podporovat pro bono činnost a srozumitelně komunikovat směrem k veřejnosti i médiím. Čím víc budeme otevření, tím méně prostoru dáme stereotypům.
Jan Mašek: Ano, jedná se opravdu bohužel o významné téma. Obecně by se dalo říci, že obrazu prospěje kvalitní a slušná každodenní práce každého jednoho člena komory. V rámci Komory 2.0 prosazujeme posílení kontrolních mechanismů komory (jejichž nedostatečná robustnost bohužel vede ke vzniku mediálně negativní kauz).
Magda Olyšarová: Obraz advokacie nezlepšíme jedním opatřením. Náš program směřuje k tomu, abychom mělitransparentní, vstřícnou a inovativní stavovskou organizaci. Taková komora bude také dobře reprezentovat advokáty navenek. Čím víc se nás z Komory 2.0 dostane do orgánů ČAK, tím větší je pravděpodobnost, že toho dosáhneme.
Důležitým bodem je také osobní angažovanost členů ČAK. Chtěla bych apelovat na kolegy advokáty, aby se o ČAK zajímali a na sněmu nejen volili členy orgánů, ale také hlasovali o návrzích usnesení. Letos to bude jednodušší, protože o všech těchto bodech bude možné hlasovat online.
Michala Plachká: O lepší a přímější komunikaci se snažím dlouhodobě a upřímně doufám, že v tomto ohledu skutečně děláme pozitivní kroky vpřed. Cestu vidím v přímé komunikaci témat, která si to zaslouží, v otevřené debatě a propojování advokátů mezi sebou i s veřejností. S kolegy sdílíme best practices na besedách a konferencích, jako je Next Gen Law Forum, otevíráme nová témata a obrovská část této práce je samozřejmě na každém konkrétním z nás. Protože Komora v obrazu advokacie sehrává velkou roli, ale obrovská část této odpovědnosti je taky na každém jednom z nás.
Směrem k veřejnosti pak aktivně hledáme témata, kde můžeme být jako advokáti opravdu užiteční. Podle mě by o nás mělo být slyšet právě ve chvílích, kdy to má smysl: když začala válka na Ukrajině, při střelbě na fakultě nebo při povodních jsme okamžitě koordinovali a nabídli bezplatnou právní pomoc. I toto má být, dle mého, naše role – být tam, kde můžeme pomoct. Stejně tak projekty Advokáti do dětských domovů nebo Advokáti do škol ukazují, že umíme společnosti vracet a zvyšovat právní povědomí tam, kde je to potřeba.
Součástí dobrého obrazu je i důsledná kárná odpovědnost vůči těm, kdo důvěru v profesi svým chováním narušují. Ale zároveň také ochrana kolegů tam, kde by mohla být ohrožována nezávislost advokacie a důvěrnost informací. Protože jedině když si udržíme důvěru a možnost chránit klienty, může advokacie naplňovat svůj účel.
Jana Pattynová: Advokacii bych chtěla představovat jako moderní a inovativní profesi, která umí využívat nejnovější technologie ve prospěch klientů a zachovává si své tradiční etické hodnoty. Transformace umělou inteligencí je příležitost, jak advokacii ukázat v novém světle.
Zároveň je pro mě důležité přesvědčit advokáty i veřejnost o skutečné přidané hodnotě naší práce. Advokát není jen „dodavatel dokumentů“. Naše role je mnohem širší: jsme spolehlivými průvodci, kteří klientům pomáhají dosáhnout jejich cílů a chrání je před riziky. A právě v této roli jsme pro klienty nenahraditelní.
Jan Spáčil: Vnímám zde dva zásadní kroky. První spočívá v tom, že nejlepšími ambasadory Komory i advokacie jsou samotní advokáti. Pokud advokáti budou rozumět tomu, co Komora dělá, cítit se býti součástí Komory a věřit v její transparentnost a vstřícnost, budou sami přirozeně šířit pozitivní obraz advokacie navenek.
Druhou rovinou je posílení PR a vztahových aktivit, a to buď interně, nebo případně využitím externích služeb. Komora k tomu disponuje dostatečnými prostředky a měla by je po zralé úvaze a transparentně využít tak, aby advokacie měla lepší vztahy jak s veřejnou mocí a ostatními právnickými profesemi, tak se širokou veřejností.
David Uhlíř: Povzbuzovat advokáty, aby se angažovali v činnostech pro bono, a jejich činnost prezentovat veřejnosti. Otázkou je, zda by se Komora neměla veřejně vyjadřovat k extrémnímu politickému a společenskému působení některých advokátů.
Co by Komora měla v příštích čtyřech letech změnit, pokud jde o advokátní zkoušky a další vzdělávání advokátů?
Pavel Kroupa: Je potřeba podívat se na celý systém vzdělávání komplexně. U advokátních zkoušek by měla být zachována vysoká náročnost, ale zároveň by měl být posílen důraz na praktické dovednosti. Co se týče dalšího vzdělávání, tam vidím potřebu větší systematičnosti, kvalitní výběr lektorů, práce se zpětnou vazbou, širší nabídka témat, včetně oblastí jako jsou technologie, compliance, komunikace nebo odolnost v profesi. Věřím, že by se mohla otevřít debata i o možnostech kreditního systému nebo hybridních vzdělávacích formátů. Vzdělávání má být motivací, ne jen formalitou.
Jan Mašek: Obecně si myslím, že v této oblasti bylo vykonáno spoustu dobré práce. Prostor je jistě pro zapojeních dalších respektovaných odborníků a obecně další snaha o co největší praktičnost vzdělávacího procesu. Další oblastí je pokračování v „elektronizaci“ vzdělávání. Tím mám na mysli možnost účasti na seminářích online a případné zaznamenávání přednášek.
Magda Olyšarová: Vzdělávání je důležitou součástí naší profese a neplatí jen pro koncipienty, ale i pro advokáty. Je to také oblast, ve které vidím velký potenciál, který zatím ČAK nenaplňuje. Školení by mělo být profesionální, dobře zacílené a přínosně. Zkrátka takové, aby si ho koncipienti nechodili jen „odsedět“. Zároveň by měla být školení jednoduše dostupná, nejlépe i online a s možností zpětného shlédnutí.
Michala Plachká: Novela zákona o advokacii nově svěřila advokátnímu sněmu možnost schválit zkušební řád. Už v tomto období jsme se věnovali jeho přípravě, vedli spoustu debat a předpokládáme, že na letošním sněmu zkušební řád schválíme. Ten přinese několik potřebných změn, které reflektují praxi i zkušenosti koncipientů.
Protože vedu sekci advokátních koncipientů, považovala jsem za zásadní, aby se do této diskuze zapojili i oni. Jako nový poradní orgán představenstva měli možnost dát k návrhu své připomínky – a řadu z nich jsme zapracovali. To je podle mě cesta, jak má Komora fungovat: naslouchat, diskutovat a hledat nejlepší variantu.
Je ale jasné, že téma vzdělávání je velmi široké a nikdy nebude existovat „jediné správné řešení“. V příštím období chceme otevřít další debatu o tom, jak by měl systém vypadat do budoucna – i s ohledem na AI a nové technologie. Naším úkolem je, aby vzdělávání advokátů šlo ruku v ruce s těmito změnami.
Osobně se moc těším, že pokud tu možnost budu mít, povedeme tuto diskuzi jak se současnými koncipienty, tak s kolegy, kteří mají bohaté zkušenosti a historickou paměť, která je pro dobré nastavení konceptu také naprosto zásadní. Věřím, že společně vždy najdeme nejlepší aktuální variantu – i když bude potřeba ji časem zase měnit a vylepšovat. Sama mám mnoho zkušeností ze zahraničního vzdělávání a právě proto mě tohle téma nesmírně zajímá a baví řešit.
Jana Pattynová: Jsem velkou zastánkyní dalšího vzdělávání, na dobrovolné bázi. Mělo by umožňovat hlubší specializaci, případně změnu specializace v průběhu kariéry – což je trend nejen v advokacii, ale i v jiných oborech. I kolegům, kteří preferují generální praxi, může cílené prohlubování znalostí v určité oblasti přinést výhodu a zlepšit kvalitu služeb.
Důležité je, aby vzdělávání bylo dostupné online, on demand, a aby bylo opravdu kvalitní – jen tak si získá důvěru a zájem advokátů.
Jan Spáčil: Pokud jde o advokátní zkoušky, měli bychom se zaměřit na to, aby skutečně dávaly smysl a plnily svou roli jako milník vstupu do advokacie jak přiměřenou mírou náročnosti, tak svou praktičností.
U vzdělávání je jedna rovina odborně právní, kde je potřeba naslouchat advokátům, jaké oblasti a témata jsou pro ně nejpotřebnější. Druhá rovina je vzdělávání v nových technologiích, zejména v oblasti AI. Komora by měla být lídrem, který bude advokátní stav „evangelizovat“ ohledně AI, měnící se role advokáta v jejím důsledku, a využití AI k prospěchu advokacie. Třetí rovinou je pak potřeba vzdělávání v ostatních dovednostech potřebných pro vedení advokátní praxe, přes manažerské dovednosti až po návody k dlouhodobému udržení duševní rovnováhy při praktikování naší psychicky náročné profese.
Vzdělávání by obecně mělo být jednoduše dostupné, ať už fyzicky či online – dle preferencí advokátů, odpovídat požadavkům a potřebám a měla by být zaručena neoddiskutovatelná kvalita. Pokud Komora umožní opravdu kvalitní praktické vzdělávání posouvající advokáty dále, neobávám se, že by o ně nebyl zájem.
David Uhlíř: To je především úkol pro zkušební komisi. Jsem pro odstranění písemných úvodních testů, myslím si, že je to krok, který se nám neosvědčil. Nefunguje tak, jak jsme doufali, neselektuje ty nejméně způsobilé adepty. Jádrem zkoušky je její ústní část, tam se oddělí zrno od plev, což ovšem vyžaduje i vysoké kompetence na straně zkušebních komisařů.
Měla by Komora do budoucna vydávat konkrétnější stanoviska k využívání nástrojů umělé inteligence?
Pavel Kroupa: Myslím, že ano. První stanovisko bylo důležitým startem, ale nestačí. Vývoj v oblasti AI je extrémně rychlý a advokáti potřebují nejen obecné mantinely, ale i konkrétní metodiky, příklady použití, doporučení, jak integrovat AI nástroje do každodenní praxe. Potřebujeme vytvořit bezpečné a podpůrné prostředí, kde se nebude AI démonizovat ani bezhlavě glorifikovat, ale kde bude jasně řečeno, co lze, co nelze a jak k tomu přistupovat zodpovědně. Inspirovat se můžeme také v zahraničí, například u New York City Bar Association.
Jan Mašek: Můj názor je, že ano. AI představuje pro advokátky obrovskou příležitost, která však musí být řádně uchopena. Současně lze očekávat, že AI bude rovněž sloužit jako podpora vinklářům. I s tím se bude nutné metodicky vypořádat.
Magda Olyšarová: Samozřejmě ano.
Michala Plachká: Určitě se tomuto témat musíme věnovat. AI už dnes mění advokacii a my si nemůžeme dovolit být jen pasivními diváky. Nestačí reagovat zpětně – Komora musí být mnohem víc napřed, než se nám to aktuálně daří. Právě i v rámci Komory a všeho, co dělá, musíme chápat rizika i přínosy a vytvářet prostředí, kde moderní technologie budou pomocníkem, ne hrozbou, a kde advokáti i klienti získají jistotu, že je jejich důvěra chráněna i v digitálním prostředí.
Ráda bych se zasadila o to, aby na Komoře vznikla Sekce pro umělou inteligenci jako poradní orgán představenstva. Máme v advokacii špičkové odborníky, jejichž znalosti a zkušenosti by se měly promítnout do konkrétních stanovisek, metodik a doporučení, a věřím, že bychom jejich pohled měli do Komory více zapojit. A v tom jsme aktuálně hodně pozadu. Jen tak zajistíme, že AI nebude vnímána jako hrozba, ale jako nástroj, který lze využít ku prospěchu advokátů i jejich klientů – s respektem k tomu nejdůležitějšímu: mlčenlivosti a nezávislosti naší profese.
Jana Pattynová: Ano, jsem přesvědčená, že to je nezbytné. Advokátní trh potřebuje jasná a detailní pravidla – ať už jde o hranice „AI vinklaření“, nebo o povinnost mlčenlivosti. Jen tak se vyhneme právní nejistotě a posílíme důvěru klientů i advokátů samotných.
Jan Spáčil: Jednoznačně ano, Komora by měla nejen vydávat konkrétnější stanoviska k využívání nástrojů umělé inteligence, ale také tato stanoviska srozumitelně komunikovat a zapojovat do diskuse advokáty. Je důležité nejen vyslovit názor, ale i vysvětlit jeho význam, vydat případně příslušné návody či metodiky, tak aby advokáti rozuměli, jak AI správně a bezpečně využívat, jak o limitech a rizicích AI komunikovat s klienty atd.
David Uhlíř: Umělá inteligence je „dobrý sluha, ale špatný pán“, zavede advokáta často na argumentační scestí, protože nerozlišuje v čerpání zdrojů mezi komentářem C.H.Beck nebo Wolters Kluwer na jedné straně, a sebeprezentačním sdělením průměrné kanceláře na straně druhé. Nepochybně by součástí každého podání (ale i rozsudku) mělo být prohlášení, zda autor čerpal z AI, z kterého nástroje, jak položil otázku a na základě jakých zdrojů obdržel od AI odpověď.
Jaká jsou další témata, na které by se měla Komora nově zaměřit?
Pavel Kroupa: Komora by se měla nově zaměřit především na to, jak udržet relevanci advokacie v době rychlých technologických změn. Klíčová bude další digitalizace, nejen samotného fungování Komory, ale i podpory advokátů při zavádění technologií do každodenní praxe. Důležité je také zlepšit komunikaci směrem k institucím veřejné správy, zákonodárcům i médiím. Vnímám jako nezbytné, aby Komora více podporovala regionální advokáty, otevírala prostor pro sdílení zkušeností napříč generacemi a věnovala se i tématům, která bývají opomíjená, jako je duševní zdraví, odolnost nebo udržitelnost výkonu v náročném prostředí. V neposlední řadě bych rád dál rozvíjel projekty, které přibližují advokacii veřejnosti a posilují důvěru v profesi.
Jan Mašek: Je jich mnoho, ale jedno bych rád vyzdvihl. Je jím obecná předvídatelnost kárných procesů. Rozhodovací praxe kárného řízeních je různorodá a díky tomu obtížně předvídatelná. To považuji za nevhodný stav. Stejně jako soudní judikatura, má být též kárná praxe pro své adresáty předvídatelná. Je proto na místě vymezit přehledný rámec dostupný pro všechny advokáty a advokátní koncipienty.
Magda Olyšarová: Mezi další důležitá témata patří například předvídatelnost kontrolní a kárné praxe nebo metodická podpora samostatných advokátů.
Michala Plachká: Za mě jsou tyto velké oblasti.První je předvídatelnost a férovost vnitřních procesů – ať už jde o hospodaření, kontrolní činnost, nebo kárná řízení. Musíme vědět, jaká pravidla platí a jaké mají důsledky. To je základ důvěry uvnitř advokátního stavu i směrem k veřejnosti.
Druhou oblastí je pomoc advokátům s jasným rámcem pravidel, ale i určité vytváření platformy pro budoucnost advokacie. Komora má nastavovat jasná pravidla a sjednocovat výklad tam, kde je to nezbytné – například prostřednictvím metodických materiálů k složitějším otázkám, jak jsme to udělali například v případě advokátních úschov, zástupců/nástupců advokátů nebo specifik ověřování podpisů. Zároveň věřím, že se Komora má podílet i na vytváření prostoru pro sdílení inspirace a best practices mezi advokáty, protože tím posouváme celý advokátní stav.
A třetí je role Komory navenek. Potřebujeme posilovat vztahy s dalšími právnickými profesemi, se státem i s veřejností. Ukazovat, že advokacie není jen o sporech a paragrafech, ale i o společenské odpovědnosti – od projektů jako Advokáti do škol a Advokáti do dětských domovů až po rychlou pomoc tam, kde ji společnost potřebuje.
A pak je tu ještě jedno téma, které prostě nemůžeme pominout – AI a technologie. To není otázka budoucnosti, ale přítomnosti. A Komora musí být lídrem a o krok napřed, nikoli pozadu, i v této oblasti.
Jana Pattynová: Určitě mezinárodní spolupráci při nastavování pravidel pro AI. Tyto nástroje překračují hranice států a my musíme držet krok. Je důležité, aby se advokátní komory v EU dokázaly shodnout na základních principech – například kde leží hranice právního poradenství, které nesmí být poskytováno nástroji neprovozovanými advokátem.
Dalším důležitým tématem je využití AI uvnitř Komory. Věřím, že řada nástrojů může uvolnit čas a energii, které pak Komora může věnovat tomu nejdůležitějšímu: podpoře advokátů a ochraně klientů.
Jan Spáčil: Samozřejmostí je bezpochyby nezávislost advokacie a důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem jako zcela zásadní prvky fungování advokacie.
Komora by též měla řešit nově definovanou úlohu advokáta vůči klientovi. V té souvislosti aktivně komunikovat i vůči klientům a široké veřejnosti, jaké jsou možnosti a mantinely využívání AI, aktivně vystupovat vůči modernímu vinklaření skrze různé AI agenty provozované neadvokátními subjekty apod.
Dále například metodická podpora nejen samostatných a regionálních advokátů, sdílení manuálů a standardů pro řádné vedení advokátní praxe, aby byla udržena co nejvyšší úroveň poskytování advokátních služeb vůči veřejnosti. A to i skrze pořádání komorových setkání umožňujících advokátům sdílení zkušeností a nejlepších praxí.
Komora by se také měla zaměřit na posílení spolupráce s jinými právnickými profesemi, například se soudci, a podporovat rozvoj a zkvalitnění mediace.
David Uhlíř: Advokátní komora už skoro dvě století řeší pořád ta stejná témata a řešit je bude i dál. Odměňování advokátů, výchova advokátů, nekalá soutěž a vinklaření, nezávislost advokacie na státu, advokátní mlčenlivost. Aktuálním tématem, kterým se zabývám, je náprava justičních omylů, zde vidím místo pro další významné působení advokátů.
