A chce nejen kritizovat, ale také s tím něco udělat. Hlavně neaplikovat zastaralá pravidla příliš rigidně a zaměřit se na velké přešlapy, spojené třeba s úschovami.
S jakými záměry jste se rozhodl kandidovat do Kontrolní rady České advokátní komory?
Po pár zkušenostech a také debatách s lidmi, kteří v Kontrolní radě působili či působí, nebo se naopak dostali s Českou advokátní komory v uvozovkách do křížku, jsem si uvědomil, že komora je mentálně pořád vzdálená současné moderní době.
Komora se zabývá spíše maličkostmi a kontroluje ty slušné, místo aby si skutečně došlápla na systémové problémy. Zároveň pomíjí standard poskytování poradenství v dnešní době, kdy je ne každá větší kancelář pyramidově strukturovaná.
Rád bych tak přístup, který mám k poradenství a vůbec k normám a k jejich výkladu, a který se mi osvědčil, nabídl i České advokátní komoře. A právě Kontrolní rada je pro to tím vhodným orgánem, neboť jejím klíčovým úkolem je, alespoň z mého pohledu, dotváření interního práva. Udává směr a rozhoduje o tom, co principiálně je a co není kárným proviněním advokáta.
I když jsem si po minulých volbách, kdy jsem neuspěl s kandidaturou do představenstva České advokátní komory, myslel, že je pro mě tohle téma uzavřené – i vzhledem k tomu, že už poskytuji spíše širší poradenství než jen to advokátní – chci to ještě naposledy v dobrém slova smyslu zkusit. Protože po dvaceti letech v advokacii chci také pro naši právní obec udělat víc než jen někde nadávat.
Kandidujete za Komoru 2.0, jíž jste spoluzakládal…
Své rozhodnutí jsem konzultoval s několika kolegy, kteří mi řekli, že někdo jako já, by se do Kontrolní rady hodil. Za pošťouchnutí můžu jmenovitě poděkovat Hance Lenghartové, Pavlovi Kroupovi, Míše Plachké nebo klukům z Drobiš & Novotný. A v neposlední řadě mému společníkovi Vaškovi Staňkovskému. A mnohým dalším.
Zmiňujete, že Česká advokátní komory pomíjí standard poskytování poradenství v dnešní době. Jaký podle vás tento standard je?
Komora je instituce, proto umí pracovat jen s jasně daným systémem založeným na normách starých přes dvacet let, které vykládá poměrně rigidně.
Tyto normy je potřeba změnit, ale to bude trvat dlouho a bude to složité. Úkolem pro komoru v dalším volebním období je přiblížit tyto předpisy 21. století. Než se tak ale stane, bylo by dobré je v Kontrolní radě vykládat konsenzuálně. Ve shodě na tom, co je vlastně v současnosti za těmito normami. Neaplikovat je tak rigidně a dovolit si být velkorysý.
Například: pokud se třeba koncipient dopustí nějaké formální chyby, ale spolu se školitelem a také klientem ji vyřeší, není myslím důvod, aby do toho vstupovala ještě komora a koncipienta trestala. Pak jde o formální trestání za formální porušení, ale materialita tam naprosto chybí.
Takže edukujme veřejnost. Stavme se za kolegy, kteří se chovají fér a ukazujme na případy, které fér nejsou. Ale věnujme se hlavně velkým problémům, jako jsou úschovy nebo „kolegové“, kteří zjevně klamou spotřebitele při uzavírání smluv.
Říkáte tedy, že forma nesmí mít přednost před obsahem. Jak v tomto kontextu vnímáte advokacii v současnosti a v budoucnosti? Jak by měla vypadat?
Svým klientům z oblasti rodinného práva nebo sporné agendy, která se ale většinou soustředí kolem běžného života, říkám, že mým úkolem je provést je tím, co je čeká.
Připravit je na to, jak systém funguje, jak z mé zkušenosti a pravděpodobně uvažují soudy a jaká je daná právní úprava. To znamená, v jakých mantinelech se pohybujeme.
Mým úkolem je nastavit smysluplnou strategii, která nebude pro klienta na konci dne frustrující. To znamená také ho připravit na to, že to nemusí dopadnout přesně tak, jak si představuje. A vysvětlovat co má a co nemá smysl.
Většinu času jsme my advokáti vlastně administrativní pracovníci, možná trochu lepší administrativní pracovníci. Díky stále hlubší znalosti práva a jistému moudření – vzhledem k vlastními stárnutí – ale dáváme lidem také pocit klidu a určité jistoty. Pevnou půdu pod nohama tam, kde jsou naprosto ztracení.
Takhle by vlastně měly fungovat i orgány České advokátní komory. Měli bychom být sami sobě jakýmisi průvodci a podporovateli.
Vztáhnul jste to na rodinné právo a na běžný život, ale mám pocit, že tohle hodnocení může fungovat pro všechny právní specializace. Že podstata současné advokacie je vlastně ve všech oblastech stejná…
Říkám to třeba tak u smluv. Je potřeba zaměřit se na jádro problému a na to, co je pro jednotlivé strany důležité. To podchytit a neřešit všechno možné okolo. Pokud honíme příliš mnoho zajíců, většinou nechytneme žádného. Takže ano, edukace, trpělivé vysvětlování a průvodcování, to je dnes podstata advokacie.
Ideálně nastavenou Českou advokátní komoru vnímáte myslím komunitně, komunitní je i váš projekt Consensus, spojující experty na rodinné právo. Jak byste nám ho představil?
Je to takový malý, snílkovský projekt. Můj, Kryštofa Kobedy a Víta Hrnčiříka z Equity Legal. Uvědomili jsme si, že na poradenství ve všem, co se týká rodiny, máme podobný pohled. Máme také podobný názor, na to jak tyto věci neeskalovat.
Chceme kolem sebe shromáždit lidi, kteří to vnímají podobně. Sepsal jsem související desatero, máme jednoduché webové stránky a pro tuhle myšlenku se snažíme získávat další kolegyně a kolegy.
Consensus by měl být platformou advokátů a advokátních koncipientů, ideálně i jiných právních profesí, třeba soudců. Výsledkem této platformy by měl být v rámci mimosoudního i soudního jednání velmi podobný způsob komunikace zapojených kanceláří, které budou také svá podání činit na takto označeném hlavičkovém papíře.
Jde o to, že tento způsob jednání bude neagresivní. Protože se stoupající mírou agresivity ve slovním vyjádření se v poslední době setkávám opravdu hodně. Mám teď zhruba 40 běžících případů a více než z třetiny jsem opravdu lidsky špatný. A to se mi většinou nestává.
Advokacie je primárně konkurenčním prostředím, ale i tak má ve všem smysl hledat konsenzus. Je to přesvědčení, které vlastně spojuje všechny vaše aktivity?
Určitě ano, proto mi byla od začátku tak blízká Komora 2.0. Dlouhodobě si myslím, že můžeme mezi sebou sdílet know-how, komunikovat, přátelit se.
Pořád jsme na jednom písečku. Naše služby mohou být jen tak kvalitní a taky tak drahé, jak kvalitní a drahá je celá advokacie. V tomto mi bylo vždy předobrazem Německo a německy mluvící země. Standardy trhu si můžeme vytvořit jen my jako advokáti. Nejde jen o smluvní vztahy, ale o vzájemnou komunikaci, respekt, schopnost za klienty vyjednat mnoho věcí i bez jejich nutné ingerence a doručit jim skvělý produkt. Nemusíme se pak bavit o směšných hodinovkách, ale o celkovém řešení, které budeme prodávat. Tohle může být byznysovým výsledkem toho, o čem jste hovořil.
A díkybohu, mladší tu komunitu mají v krvi, a válcují nás v tom. To, o čem jsme my mluvili opatrně před pár lety, se dnes děje v plné palbě. Dostáváme se do západního střihu: sice jsme všichni konkurenty, ale jsme schopni se mezi sebou bavit. A čím bude lepší ten nejhorší z nás, tím lépe se budeme mít my všichni. Jak byznysově, tak vztahově.
(Text byl publikován v rámci spolupráce s partnerem legalwebu šafránek & staňkovský.)
