Radek Špicar připomněl, že samotný vznik Evropské unie a jednotného vnitřního trhu byl největším deregulačním aktem v evropských dějinách. Unie si podle něj „sama sobě zrušila“ hranice a bariéry, čímž umožnila nebývalý rozvoj obchodu a podnikání. Dnes však podle něj evropský byznys trpí opačným problémem: přebujelou regulací a pomalou reakcí na globální změny. Zazněla i trefná metafora: „Osobní data jsou dnes novou ropou – obrovsky cenná, ale zároveň riziková komodita, se kterou neumíme efektivně a srozumitelně pracovat.“
Špicar zároveň upozornil na potřebu strategické emancipace Evropy: „Máme historickou šanci se postavit na vlastní nohy. Musíme si přestat ubližovat sami – zejména přeregulovaností, fragmentací trhu a nedostatkem investic.“
S nadsázkou pak dodal, že „knihu musíte číst odzadu – tam zjistíte, kdo ji napsal, a tomu odpovídá i to, jak relevantní informace z ní dostanete.“ Touto metaforou narážel na důležitost rozkrývání původu a motivací autorů nových evropských regulací – a nutnost číst mezi řádky.
Česku chybí právní „pískoviště“
Alexandra Kala se ve svém příspěvku zaměřila na inovace a bariéry, které evropské prostředí klade technologickému podnikání. Podle ní Česku zoufale chybí legislativně ukotvený sandbox – právní „pískoviště“, kde by si firmy mohly v kontrolovaném režimu testovat nové technologie a obchodní modely bez rizika sankcí.
„Celá Čína je jedno velké pískoviště – u nás ale chybí prostor pro experiment a pohyb. Bez něj zůstáváme ve stínu rychlejších ekonomik,“ uvedla. Srovnala přitom český stav s Německem, kde už sandboxový režim funguje a podniky mohou inovace testovat v předem stanovených mezích a bez obav z přísných postihů. Právě tato pružnost podle ní zvyšuje schopnost firem rychle reagovat na změny trhu i regulace.
Téma nové směrnice o transparentnosti odměňování podle ní v praxi není tak zásadní, jak by se mohlo zdát z legislativního rámce. Podle ní se zaměstnanci z hlediska odměňování přirozeně rozdělují na dvě skupiny: „Jedna skupina jsou lidé, kteří chtějí pracovat. A pak jsou tu ti, kteří nejen že chtějí pracovat, ale zároveň už přinášejí konkrétní know-how. A je logické, že těmto lidem dáte vyšší plat.“ Podle ní je důležité zachovat prostor pro individuální ohodnocení bez obavy, že bude automaticky považováno za nespravedlivé.
EU jako laboratoř na právní experimenty
Robert Němec otevřel téma právní nejistoty. Podle něj nestačí mít pravidla – klíčové je, aby byla srozumitelná, předvídatelná a stabilní. „Evropská unie je dnes laboratoří na právní experimenty, ale často chybí návod k použití. Nejen podnikatelé, ale i právníci tápou, jak nové předpisy správně vyložit a aplikovat,“ uvedl.
Upozornil také na rozdíl mezi právní realitou v Bruselu a v národních soudech – a nutnost větší koordinace mezi evropskými a národními autoritami. „Regulace bez právní jistoty je past. A v pasti se špatně podniká.“
(Příspěvek byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu PRK Partners. Publikace vychází z původní tiskové zprávy, která byla dále redakčně zpracována – pozn. red.)
