Jak hodnotíte první rok svého mandátu v představenstvu ČAK? Co se povedlo, co se nepovedlo?
Do představenstva jsem šel s několika tématy, kterým jsem se chtěl věnovat, a myslím, že v řadě z nich se podařilo věci posunout. Zároveň jsem si ještě víc uvědomil, že Komora je poměrně velká instituce a některé změny vyžadují více času, než by si člověk zpočátku představoval.
Radost mám především z toho, že se nám daří Komoru více otevírat směrem k advokátům. Osobně jsem se hodně věnoval regionům – chci, aby Komora nebyla vnímána jen jako instituce v Praze a Brně, která vybírá příspěvky a občas něco advokátům nařídí. Regionální představitelé podle mě mohou být velmi důležitým spojovacím článkem mezi vedením Komory a každodenní advokátní praxí. Radost mám také z toho, že se vedle odborných a vzdělávacích akcí daří vytvářet více příležitostí, kde se advokáti jednoduše potkávají – ať už jde o diskuse, sportovní akce nebo další neformální setkání. Profesní samospráva podle mě nestojí jen na předpisech a institucích, ale především na lidech a na tom, že mají pocit, že jsou součástí jedné profese.
Za zásadní považuji i to, že Komora musí být slyšet tam, kde se rozhoduje o podmínkách výkonu advokacie. V posledním roce jsme to viděli například při debatách o pravomocích FAÚ a ochraně advokátní mlčenlivosti. Nezávislost advokacie není samozřejmost a Komora ji musí být připravena důsledně hájit.
A co se nepovedlo? Určitě nejsme vždy tak rychlí, jak bych si představoval. Máme občas rezervy třeba v komunikaci, v digitalizaci i v tom, jak některé naše služby advokátům fungují. A samozřejmě bych chtěl, aby ještě více advokátů mělo pocit, že Komora je jejich organizace, nikoli nějaký úřad stojící proti nim.
Jaký máte názor na podzimní hlasování advokátů ohledně výše poplatků?
Zvyšování příspěvků samozřejmě není populární téma a rozumím tomu, že se na něj advokáti mohou dívat kriticky. Osobně ale považuji navrhované zvýšení, které v zásadě odpovídá inflaci za poslední roky, za nutné, pokud chceme zachovat silnou a skutečně nezávislou profesní samosprávu. A k nezávislosti patří i nezávislost finanční.
Nároky na Komoru se přitom v posledních letech výrazně zvyšují. Nová legislativa jí ukládá další povinnosti, rostou požadavky v oblasti AML a kontroly, musíme investovat do bezpečnosti IT infrastruktury a postupné digitalizace služeb pro advokáty. Zároveň od Komory oprávněně očekáváme, že bude aktivně hájit zájmy advokacie při tvorbě legislativy a že její hlas bude slyšet ve veřejném prostoru.
Pokud tedy chceme moderní Komoru, která bude advokátům poskytovat kvalitní služby a současně bude dostatečně silná na to, aby dokázala hájit nezávislost advokacie, musíme jí pro to vytvořit odpovídající podmínky. Úkolem představenstva je otevřeně a srozumitelně vysvětlit, proč je zvýšení nutné a na co budou prostředky použity. Rozhodnutí pak bude samozřejmě na advokátkách a advokátech, kteří tím také rozhodnou, jakým směrem se bude Komora ubírat.
Co v tuto chvíli považujete za svůj hlavní úkol na další rok?
Pro mě se několik témat spojuje do jednoho: aby advokáti vnímali Komoru jako instituci, která jim dává smysl a která je tu pro ně.
To znamená pokračovat v práci s regiony, zlepšovat komunikaci a služby Komory, podporovat vzdělávání a vytvářet prostor, kde se advokáti mohou potkávat a diskutovat. Současně ale musíme velmi důsledně hlídat podmínky pro výkon advokacie – zejména nezávislost profese, advokátní mlčenlivost a právo klienta na důvěrnou právní pomoc.
A osobně bych byl rád, kdybychom za rok mohli říct, že Komora je zase o něco blíž svým členům. To je podle mě nejlepší měřítko toho, jestli svoji práci děláme dobře.
