Jak je v současnosti z hlediska práva a regulace složité podnikat v oblasti kryptoměn?
Podnikat v oblasti kryptoměn je dnes z právního pohledu náročnější než v minulosti, ale zároveň přehlednější a transparentnější. Zatímco dříve na trhu s kryptoměnami panovala spíše regulační nejistota, v posledních letech se situace zejména v Evropské unii výrazně změnila, a to díky nařízení o trhu s kryptoaktivy (tzv. MiCA).
Na jedné straně MiCA přináší jednotná pravidla pro celý evropský trh – což vnímáme jako pozitivum, protože firmy už nemusí řešit fragmentovanou legislativu napříč různými zeměmi EU. Tato regulace zároveň zavádí jasné požadavky v oblasti licencování, ochrany klientských aktiv, transparentnosti nebo řízení rizik. Výsledkem je transparentnější a bezpečnější fungování subjektů, které podnikají na trhu s kryptoaktivy.
Na druhé straně jde o poměrně komplexní regulaci, která klade vysoké nároky na kapitál, interní procesy, compliance, reporting nebo IT bezpečnost. Pro menší firmy (ať už začínající, nebo již fungující) to může mít zásadní dopad, protože jejich provozní náklady s příchodem regulace výrazně vzrostly. Přitom tyto lokální a menší firmy jsou mnohdy ještě transparentnější a otevřenější vůči svým klientům než velké kryptoburzy. Zvýšené náklady je však mohou dostat do nezáviděníhodné situace, se kterou se budou muset vypořádat.
Celkově tedy platí, že podnikání v kryptoměnách je dnes méně „divoké“, ale více regulované. Pro seriózní firmy to představuje příležitost budovat důvěryhodný byznys ve stabilnějším prostředí, zároveň to ale vyžaduje výrazně vyšší míru profesionality a připravenosti.
Jak byste v tomto ohledu porovnal Českou republiku s jinými zeměmi?
V rámci Evropské unie se rozdíly mezi zeměmi postupně zmenšují díky MiCA, ale v praxi stále existují poměrně výrazné rozdíly v tom, jak rychle a efektivně jednotlivé státy tuto regulaci implementují.
Česko historicky patřilo mezi relativně otevřené a technologicky přátelské jurisdikce s poměrně flexibilním přístupem k inovacím. Dnes je však oproti Slovensku alespoň v implementaci MiCA mírně pozadu, protože Česko je stále v tzv. přechodném období až do 1. července 2026.
V praxi to znamená, že ačkoliv na Slovensku mohou od 31. prosince 2025 působit jen subjekty, které získaly oprávnění od Národní banky Slovenska, v Česku mohou firmy dnes fungovat prakticky bez licence. Přechodné období v Česku bylo nastaveno na 18 měsíců, zatímco na Slovensku na 12 měsíců. Z tohoto pohledu mají firmy působící v ČR více času na získání licence a implementaci směrnic do reálného provozu, což může být na jednu stranu výhodné, na druhou stranu tu vzniká jakási nerovnováha napříč EU, kde v některých zemích již firmy musí fungovat pod MiCA, a v jiných ještě ne.
V širším evropském kontextu je velmi dobře, že MiCA přinese na trh jakousi rovnováhu, protože dosud platilo, že například Německo nebo Rakousko byly dlouhodobě přísné a regulace kryptofirem se blížila regulaci v bankovním sektoru, zatímco některé země, jako například pobaltské státy, byly vnímány jako jednodušší jurisdikce s méně přísnými pravidly. MiCA tyto rozdíly postupně vyrovnává.
Vidíte tedy i rozdíly napříč Evropskou unií?
Ano, rozdíly napříč Evropskou unií určitě vnímám – i přesto, že máme jednotný rámec v podobě MiCA. Ten sice nastavuje stejná pravidla pro všechny země, ale realita je taková, že jeho implementace probíhá v každém státě trochu jinak.
Z mého pohledu jsou největší rozdíly ve třech oblastech. První je rychlost implementace – některé země jsou velmi proaktivní a mají již dnes jasné procesy, metodiky a spuštěná licenční řízení, zatímco jiné teprve dohánějí legislativu nebo finalizují detaily. Druhou oblastí je přístup regulátora – každý národní dohled má vlastní kulturu, někde je přístup přísnější a konzervativnější, jinde pragmatičtější a otevřenější inovacím. A třetím rozdílem je samotná praktická zkušenost – tedy jak rychle a předvídatelně dokáže firma projít licenčním procesem a jakou míru komunikace ze strany regulátora dostane.
V tomto kontextu stojí za zmínku například Polsko, které je velmi specifické, protože se aktuálně nachází v poměrně výrazné legislativní nejistotě. Ačkoliv MiCA platí na úrovni celé EU, jeho praktická implementace se v Polsku komplikuje – především tím, že prezident vetoval implementační zákon, což celý proces výrazně zpomalilo.
V praxi to znamená, že trh stále funguje v jakémsi přechodném režimu mezi původní registrací VASP a budoucím licenčním rámcem podle MiCA. Na jednu stranu to může vypadat flexibilněji z pohledu vstupu na trh, ale z dlouhodobého hlediska to zvyšuje nejistotu, protože finální pravidla a procesy ještě nejsou plně uchopeny. Pro firmy je proto klíčové nepřestávat sledovat jen aktuální stav, ale připravit se na to, co přijde – tedy na plnohodnotnou MiCA regulaci, která přinese výrazně přísnější požadavky na fungování byznysu.
Celkově tedy platí, že Evropská unie směřuje k jednotnému trhu s kryptoměnami, ale momentálně jsme ještě ve fázi, kde hraje velkou roli lokální implementace. Pro firmy to znamená, že výběr jurisdikce je stále strategické rozhodnutí – nejde primárně o znění zákona, ale o to, jak efektivně se uplatňuje v praxi. Zároveň při tomto rozhodování nemají příliš velkou flexibilitu. V první řadě se musí licencovat tam, kde mají zákazníky a zaměstnance. Velké firmy mají více možností, ty menší typicky jen jednu – zemi, kde reálně operují.
Existují nějaké oblasti, v nichž byste uvítal třeba i legislativní změny?
Z mého pohledu určitě ano – i když MiCA přinesla velký krok směrem ke sjednocení trhu, stále existují oblasti, kde by legislativa mohla být praktičtější a více reflektovat realitu trhu.
Asi nejvíce bych uvítal větší jednotnost v aplikaci pravidel napříč zeměmi. Dnes sice máme stejný rámec, ale jeho výklad se místy liší, což v praxi znamená odlišné požadavky, délku licenčních procesů nebo míru komunikace ze strany regulátorů. Pro firmy by výrazně pomohlo, kdyby byl tento proces více standardizovaný a předvídatelný.
Důležitým tématem je určitě i proporcionalita regulace. Současné nastavení je mnohdy velmi náročné pro menší nebo začínající firmy, což může brzdit inovace. Je třeba dát si pozor, aby se nestalo, že menší firmy, které dělají trh zdravým, budou jednoduše nuceny ukončit podnikání a místo nich zůstane jen několik velkých subjektů. V tomto případě by dávala smysl větší flexibilita, například formou regulačních sandboxů nebo odstupňovaných požadavků podle velikosti a rizikovosti byznysu.
Velký prostor pro zlepšení vidím i v propojení kryptosektoru s tradičními financemi. V praxi je stále problémem například přístup k bankovním službám, kde chybí jednotný přístup a jasná pravidla. To vytváří zbytečné bariéry, i když jsou subjekty již plně regulované stejně jako jakékoliv jiné firmy z tradičního finančního sektoru. Banky přesto kryptofirmám stále často odmítají poskytovat bankovní služby, což z mého pohledu není zcela fér.
Nedávno jste získali povolení MiCA. O jak obtížný proces šlo?
Proces získání licence MiCA byl poměrně časově i organizačně náročný. MiCA nastavuje velmi komplexní rámec požadavků, takže nešlo jen o samotné získání licence, ale o celkovou úpravu fungování firmy tak, aby splňovala standardy regulovaného finančního subjektu.
Nejnáročnější část byla zejména příprava dokumentace a nastavení interních procesů, od řízení rizik, přes AML a compliance, až po ochranu klientských aktiv a IT bezpečnost. V praxi to znamenalo projít velmi detailním auditem fungování firmy a umět přesně vysvětlit a prokázat každý proces.
Zároveň šlo o velkou koordinační výzvu, protože se zapojovalo několik týmů najednou: právní, technický i produktový. Nešlo tedy jen o jednorázový regulační projekt, ale spíše o komplexní transformaci fungování celé společnosti.
Samotná komunikace s regulátorem na Slovensku byla velmi dobrá a zároveň detailní, což je u tohoto typu licence přirozené. Celý proces trval déle, než by člověk na začátku možná čekal, ale zároveň nám pomohl výrazně zlepšit interní standardy a nastavit firmu na dlouhodobé fungování v regulovaném prostředí.
Které kryptoměny jsou v současnosti nejpopulárnější?
Nejpopulárnější kryptoměny lze v současnosti vnímat především podle tržní kapitalizace, využití a celkové adopce na trhu. I přes velký počet aktiv zůstává trh dlouhodobě koncentrovaný kolem několika hlavních projektů.
Vše se samozřejmě stále točí kolem Bitcoinu – první a hlavní kryptoměny, která suverénně dominuje celému trhu. Bitcoin aktuálně tvoří více než 60 % celého trhu a nadále zůstává hlavním vstupním bodem pro institucionální i retail investory.
Druhou nejvýznamnější kryptoměnou je Ethereum, které je základem pro decentralizované aplikace a smart kontrakty. Většina DeFi projektů a Web3 ekosystému je stále postavena právě na Ethereu, což mu zajišťuje silnou dlouhodobou pozici.
Mezi dalšími velmi populárními kryptoměnami stojí za zmínku Solana, která si získala pozornost díky vysoké rychlosti a nízkým transakčním nákladům a postupně se stala jedním z hlavních konkurentů Etherea v oblasti smart kontraktů.
Nesmíme zapomenout ani na tichou, ale velmi důležitou roli stablecoinů, jako jsou USDC nebo USDT, které sice neslouží k růstu hodnoty, ale tvoří jakýsi základ celého trhu s kryptoměnami, protože jsou klíčové pro obchodování a uchovávání likvidity v rámci celého ekosystému.
Celkově tedy platí, že i když existují tisíce kryptoměn, trh je v praxi stále postaven především na několika velkých projektech, které tvoří drtivou část celkové tržní kapitalizace.
A které jsou podle vás zajímavé, ale teprve čekají na výraznější objevení?
To je velmi subjektivní pohled, protože každému může přijít zajímavé něco jiného. Mně osobně se ale docela líbí projekty, které se snaží propojit blockchain s reálným světem, ať už jde o infrastrukturu, data nebo fyzická zařízení. Potenciál je tu velký, ale adopce je přirozeně pomalejší, protože vyžaduje zapojení subjektů, které se na trh kryptoměn teprve pomalu dostávají.
V posledních měsících se všude výrazně skloňuje pojem tokenizace reálných aktiv – a není to náhoda. Jde o jednu z oblastí, kde se krypto začíná nejvíce propojovat s tradičním finančním světem. V principu jde o to, že reálná aktiva – ať už jsou to dluhopisy, fondy, nemovitosti, komodity nebo jiné finanční nástroje – se převedou do digitální podoby na blockchainu. Místo klasického vlastnického záznamu v bance nebo v centrálním registru tak existuje digitální token, který reprezentuje konkrétní podíl na daném aktivu.
Důležité je, že nejde jen o digitální kopii, ale o způsob, jak tato aktiva fungují. Token umožňuje jejich jednodušší převádění, obchodování a rozdělení na menší části. To, co bylo dříve dostupné jen velkým investorům, se tak může teoreticky dostat i k retailu v menších objemech.
Velké téma je i likvidita. Mnoho tradičních aktiv je nelikvidních, jejich prodej trvá dny, týdny, někdy i měsíce. Tokenizací se z nich stává aktivum, se kterým lze potenciálně obchodovat rychleji a flexibilněji, podobně jako s kryptoměnami. Zároveň to otevírá dveře novým modelům financování. Firmy mohou tokenizovat část svých aktiv nebo cashflow a zpřístupnit je investorům bez klasického zprostředkování přes banky nebo fondy.
Na druhou stranu je důležité říct, že to vše stojí a padá na právní a regulační vrstvě. Token sám o sobě není problém. Problémem je, co přesně reprezentuje v reálném světě a jak je právně vymahatelný nárok na toto aktivum. Proto je sektor RWA silně vázaný na regulaci a důvěru v emitenty a infrastrukturu. I proto se tokenizace zatím nejvíce rozvíjí tam, kde již existují jasná pravidla, a postupně se rozšiřuje dál.
Mohu ale říct, alespoň z mého pohledu, že tokenizace reálných aktiv je poměrně zajímavým trendem, který nesměřuje jen ke spekulacím v rámci kryptosvěta, ale k reálné transformaci finančního systému. Uvidíme však, jak to celé dopadne.
