K 1. 1. 2025 jsme v tuzemském právním řádu a vybraných regulatorních zdrojích quasiprávní povahy zachytili 1582 platných právních předpisů a judikátů Ústavního soudu, které obsahují tyto dva termíny. Nikde přitom nenajdeme legální definici státního zájmu, snad jen demonstrativní výčty, z nichž ale každý je založen na jiném přístupu. Ještě méně pravděpodobné je, že bychom našli definici obecnějšího pojmu „veřejný zájem“. Takové definice v normativním smyslu je společnost neschopna, neboť normativní formulace veřejného zájmu enumerativním výčtem je pojmově vyloučena – veřejný zájem je dynamickou proměnnou.
J. Schumpeter předkládá zajímavou úvahu o propadu kvality mentálního projevu tzv. řadového občana, jakmile se ocitne mimo svou konkrétní „lokální“ realitu. Je to zkrátka tak, že čím vyšší je míra obecnosti položené otázky, tím nižší je vážnost zájmu o odpověď, tím obtížněji se hledají konkrétní důvody pro zaujetí jasného stanoviska, tím vyšší poučenost respondenta odpověď vyžaduje a tím vyšší je pocit respondenta, že se jej otázka netýká. Přesáhne-li míra obecnosti určitý práh, respondent propadá do mentální mdloby. Jinak řečeno: O chodníku ve vsi chce spolurozhodovat věcně. O úložišti jaderného odpadu jen do hranice dané jasným požadavkem: Not in my backyard!
Stát, který překračuje hranice původní obce či města, přináší v prudké kvantitativní i kvalitativní spirále stále častěji případy, kdy je třeba řešit dokonce ryze celospolečenské otázky. I když souhlasím s tím, že zpravidla nelze aplikovat fyzikální zákony na fungování společnosti, leda jako příměr, připomínám si Hawkingův výklad druhého termodynamického zákona, který říká, že entropie izolovaného systému nikdy neklesá a entropie systému, který vznikl spojením dvou jiných systémů, převyšuje součet entropií jednotlivých částí. Jde o to, že přes dílčí rozdílnosti v názorech a zájmech členů malého společenství lze najít nějaký společný jmenovatel, který umožní konstatovat, že to a to je pro obec veřejným zájmem. Obrátíme-li se na větší společenství, třeba kraj, stát nebo dokonce nadstátní systém, bude se společný jmenovatel hledat mnohem obtížněji, protože entropie se zvyšuje. A čím více se zvyšuje, tím méně jde fakticky o to, co je skutečným zájmem prvků systému. Zájem systému se odtrhává od zájmů jeho složek.
Klíčové pro určení kvality toho, co je nebo co se vydává za veřejný zájem, je měření hodnotové roviny společenských vztahů, což je samozřejmě spektakulární představa, neboť v každém jednotlivém případu budou jeho výsledky záviset především na subjektu hodnotitele. Už Platón tvrdí v Zákonech, že existují okruhy vztahů, jejichž význam je pro společnost v tom či onom politickém cyklu a v té či oné jeho fázi všeobecně vnímán jako mimořádný, neboť jejich hodnotová rovina přesahuje hodnotové roviny vztahů ostatních. Problém je ovšem v tom, že měření hodnotové roviny společenských vztahů se odehrává třemi základními cestami. První, v postpravdové společnosti zdaleka nejméně významná z nich, je postavena na přirozeném výběru – zjednodušeně řečeno: o formulaci zájmu rozhoduje obecná vůle. Druhou, stále významnější alternativou je výběr expertní. Občan preferuje vepřové, expert rozhodne, že ve veřejném zájmu je kuřecí. Nejčastější a nejdůležitější cesta je vedena mocenskou strukturou společnosti a samozřejmě reflektuje primárně vůli mocenské pozice. Rozhodující význam získává relevantní interpret, jímž je držitel politické moci. Vítězové nepřepisují jen dějiny, vítězové formulují i veřejný zájem.
Takhle to je.
JUDr. Karel Havlíček je právním filozofem a zakladatelem nakladatelství a vydavatelství Havlíček Brain Team a projektu Stálá konference českého práva, jehož je legalweb partnerem.
