Co se v zákoně změnilo?
V souvislosti se zákazem tělesného trestání dětí se změnila především ustanovení § 858 a § 884 občanského zákoníku. Ustanovení § 884 občanského zákoníku už před novelizací obsahovalo pravidlo, že „výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.“ Nově do něho však bylo doplněno, že „lidské důstojnosti dítěte se dotýká tělesné trestání, působení duševního strádání nebo jiné ponižující opatření“. Novela tím do zákona nevtiskla jen obecné doporučení, jak by rodiče měli děti vychovávat, nýbrž výslovný zákaz tělesných trestů, duševního strádání a ponižujících opatření ve výchově.
Ačkoliv přiměřená výchovná opatření respektující zdraví, rozvoj a důstojnost dítěte zůstávají i nadále přípustná, novela uzavřela prostor pro výklad, že i „mírná“ forma fyzického trestu může být přiměřeným výchovným prostředkem. Jakékoli tělesné trestání je dnes již neslučitelné s důstojností dítěte bez ohledu na jeho formu nebo intenzitu. Dále doznalo změn také ustanovení § 858 občanského zákoníku, které vymezuje tzv. rodičovskou odpovědnost. Podle něj do rodičovské odpovědnosti spadá mimo jiné i „péče o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a péči o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření.“ Upravené znění zákona tím jasně deklaruje, že při výchově dítěte nemá místo žádný fyzický ani psychický trest.
Novela nezavádí nové sankce
Novela v souvislosti se zákazem tělesných trestů nezavedla žádný nový přestupek ani trestný čin. Důvodem je, že nová úprava má mít především deklaratorní a preventivní charakter. Absence nových sankcí však neznamená, že je užívání tělesných trestů, působení duševního strádání či jiných ponižujících opatření zcela beztrestné. Opak je pravdou. Již podle § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, je použití nepřiměřeného výchovného prostředku nebo omezení přestupkem, za který lze uložit pokutu až 50 000 Kč.
Ani ojedinělé „plácnutí“ dítěte tak nelze bez dalšího považovat za jednání bez právních následků. Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech, zejména na povaze a intenzitě jednání, věku dítěte nebo způsobených následcích. Nicméně pokud tělesné trestání ohrožuje vývoj dítěte, může soud při splnění zákonných podmínek výkon rodičovské odpovědnosti omezit, pozastavit, nebo – ve výjimečných případech – rodiče rodičovské odpovědnosti dokonce zcela zbavit. Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud také omezit styk rodiče s dítětem nebo stanovit podmínky jeho průběhu.
Závažnější násilí páchané na dětech může rovněž naplnit znaky trestného činu – např. ublížení na zdraví, týrání svěřené osoby nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí. Trestní odpovědnost přitom není podmíněna opakováním útoků: i jediný úder může podle okolností a následků představovat trestný čin ublížení na zdraví. Od 1. 1. 2026 navíc trestní zákoník u trestných činů týrání svěřené osoby a týrání osoby žijící ve společném obydlí zpřísnil postih v případech, kdy je skutek spáchán kvůli skutečnému nebo domnělému věku oběti. Zákaz tělesných trestů tak nezůstává jen symbolickým gestem, ale zavádí závazné pravidlo, které se aplikuje vedle již existující přestupkové a trestněprávní ochrany dítěte a které stanoví, že pro fyzické ani psychické trestání není ve výchově dětí místo.
Nejen tělesné tresty, ale i psychické ubližování
Přestože se veřejná pozornost soustředí hlavně na fyzické tresty, dosah nově zavedeného zákazu je podstatně širší. Kromě tělesného trestání dopadá i na působení duševního strádání a jiná ponižující opatření. Psychické tresty totiž mohou, stejně jako tresty fyzické, mít vážné negativní následky a nabývat mnoha podob – od ponižujícího obviňování přes zastrašování až po vyhrožování opuštěním. Nepřípustná tak dnes už není jen facka, pohlavek či úder vařečkou, ale i zastrašování, zesměšňování nebo hrubé urážení dítěte.
Do budoucna bude nutné důkladně odlišovat nepřípustné trestání od běžných výchovných opatření, která mohou zahrnovat např. neumožnění dítěti sledovat televizi, hrát počítačové hry nebo používat sociální sítě. Ta ovšem musí vždy sledovat legitimní výchovný účel, být přiměřená a nesmí dítě ponižovat. Zákaz tělesných trestů současně nebrání rodiči přiměřeně fyzicky zasáhnout, aby dítě ochránil před bezprostředně hrozícím nebezpečím. Může jej například chytit za ruku, aby dítě nevběhlo pod projíždějící auto. Zásah však musí odpovídat potřebě ochrany, přičemž následný pohlavek „za vyučenou“ už bude považován za nepřípustný tělesný trest.
Rodiče mají nadále právo nastavovat dětem hranice a přiměřeně reagovat na jejich porušování. Musí při tom však respektovat zdraví, duševní vývoj a důstojnost dětí, s nimiž jsou tělesné tresty jednoduše neslučitelné. Přestože novela nezavádí nové sankce, porušení zákonného zákazu může mít podle konkrétních okolností závažné právní následky. Nejdůležitější ovšem nakonec bude, jakým způsobem novela změní přístup rodičů k výchově dětí a jak se podepíše na jejich zdravém tělesném i duševním vývoji.
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
Je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek a odborným asistentem na Fakultě právnické Západočeské univerzity.
Advokátní kancelář Matzner & Vítek Legal je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Matzner & Vítek Legal je možné navštívit na adrese https://www.matznervitek.legal/
