Potřebuje byznys aktuálně, po volbách, nějaký nový zákon?
Podnikatelské prostředí po volbách potřebuje především stabilitu a předvídatelnost, nikoliv další nové zákony. Každé odvětví by jistě našlo několik konkrétních oblastí, které by si zasloužily úpravu či modernizaci, ale hlavní problém spočívá v neustálé proměnlivosti legislativy a přebujelé regulaci.
Podnikatelé dnes čelí prostředí, kde se pravidla hry mění doslova „za pochodu“, mnohdy bez jasné metodiky, bez prováděcích předpisů a bez dostatečného času na implementaci. Často se stává, že ani samotné úřady přesně nevědí, jak mají novou právní úpravu vykládat či aplikovat. To podlamuje důvěru v právní jistotu a neúměrně podnikatele zaměstnává na úkor podnikání samotného. Namísto dalších novel by tedy bylo žádoucí zastavit legislativní inflaci a zaměřit se na kvalitu, srozumitelnost a předvídatelnost již existujících pravidel.
Jakých?
Pokud bych měl být konkrétní, nejvíce by podle mého názoru pomohlo systematické zjednodušení komunikace se státní správou, digitalizace procesů a efektivní sdílení informací mezi úřady. Nejde o jeden konkrétní zákon, ale spíše o dlouhodobý legislativní a organizační rámec, který by eliminoval zbytečné byrokratické bariéry.
Dnes podnikatelé tráví obrovské množství času vyplňováním nejrůznějších formulářů, podáváním duplicitních údajů a komunikací s několika různými institucemi, které si mnohdy žádají stejné informace. Přitom většinu z těchto dat už stát dávno má.
Z praxe vidím, že administrativní zátěž je pro malé a střední podniky často likvidační – čas, který by mohli věnovat svému rozvoji, věnují papírování. Smysluplná elektronizace, jednotné datové rozhraní pro sdílení informací mezi úřady a důsledné uplatňování principu „jedenkrát a dost“ by přinesly reálnou úlevu a zvýšily konkurenceschopnost českého byznysu.
Jakým způsobem by bylo vhodné ho připravit?
Ideálně ve spolupráci s odbornou veřejností a zástupci praxe. Zákony, které se dotýkají podnikání, by měly vznikat v úzké kooperaci s těmi, kteří skutečně rozumějí každodenní realitě firem – tedy s podnikateli, účetními, daňovými poradci, právníky, komorami či profesními svazy.
Sebelepší legislativci mohou mít výbornou znalost právní techniky, ale bez znalosti provozní reality často přehlédnou praktické důsledky svých návrhů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mezi legislativci je řada mimořádně erudovaných odborníků, ale i ti narážejí na limity systému – a často na politické zásahy do již odborně připravených návrhů.
Právě tyto zásahy bývají nejnebezpečnější, protože i zdánlivě malá „líbivá“ úprava může mít efekt motýlích křídel a celý návrh v praxi zcela znehodnotit. Ideální legislativa by tedy měla vznikat transparentně, s důrazem na odbornost, praxi a s minimem politického populismu.
