Už například v rubrice Komentář měsíce, kterou obhospodařuje šéfeditor Karel Havlíček, si podle mne stojí za to přečíst úvahu inspirovanou porotním verdiktem losangeleského soudu, který rozhodl, že společnosti Google a Meta musí zaplatit za to, že prý vyvolaly závislost na svých sociálních sítích a platformách, zejména u nezletilých dítek. Může to být rozhodnutí přelomové a v diskursu, který se vede i u nás, se k němu nepochybně budou média, soudy i veřejnost vracet.
Nebo babyboxy. Dvacet let se o nich u nás živě diskutuje (pravda, především tehdy, když se v nich objeví další „nalezenec“), ale legislativně se toho mnoho nezměnilo. Pořád je to spíš otevřená otázka jakéhosi aktivismu. Daniel Hovorka z MPSV zasvěceně popisuje nejen historii babyboxů v českém a světovém kontextu, ale především poukazuje na neřešené právní otázky s nimi spojené. Mimo jiné říká: „Odložením do babyboxu se dítěti upírá právo na totožnost, právo znát své rodiče a svůj původ a právo na péči rodičů, což jsou základní práva dítěte garantovaná Úmluvou o právech dítětem i Listinou základních práv a svobod. Prioritou státu by mělo být vytváření podmínek pro to, aby se rodiče nezbavovali svých dětí a děti mohly pokud možno vyrůstat ve své původní rodině. Děti odložené do babyboxu se uměle dostávají do pozice nalezenců bez vlastní identity, dětí bez rodinné a sociální anamnézy, dětí bez minulosti.“ Docela alarmující, ne?
Jenže většina problémů má (nejméně) dvě strany. Stačí si pečlivě přečíst mimořádně zajímavou stať Blanky Vildové (vychází na pokračování od únorového přes březnové číslo a končí v tomto dubnovém). Nalezence a další opuštěné a jinak ohrožené děti bychom měli, ale pěstounů je málo a ústavy (pobytová zařízení) jsme zatrhli. Vildová mj. uvádí: „Na otázku, zda je reálný zákaz umísťování dětí ve věku do tří let do pobytových zařízení od 1. 1. 2025, odpovědělo pět expertů jednoznačně, že nikoliv, někteří se zdůrazněním nebezpečí pro dětí. Další dva respondenti sice uvedli „ano“, ale dodali, že to bude na úkor dětí. Dva odborníci odpověď podmínili předpokladem, že se podaří najít dostatek pěstounů.“ To už není alarmující „docela“, to je alarm jako hrom! Časy se skutečně mění. A my se možná měníme s nimi – otázka je, jestli dostatečně.
Jak se k tomu lze postavit, naznačuje v rubrice Rozhovor měsíce Kamila Šaffková, která velmi zajímavě představuje především činnost centra komplexní rodinné péče Family Hub.
V dubnovém čísle časopisu najdete i mnoha dalších zajímavých příspěvků (např. Olga Vávrová pokračuje v seriálu Pracovní právo a rodinný život, Ivan Macháček informuje o daňovém zvýhodnění na dítě v rámci rodiny, Jan Januš přináší další pohled na dětskou popkulturu, Martin Kovář se tentokrát vydal za rodinnými zkušenostmi a příběhy do Marseille a vždy pragmatická Alexandra Mára Paurová sugestivně napovídá, jak dál, když není z čeho platit faktury.
Ještě připomenu, že i tentokrát najdete v měsíčníku Rodina návod, jak s námi začít studovat prestižní studijní program LL.M. Rodinné právo. Pokud máte zájem přihlásit se ke studiu nebo pokud ještě neodebíráte náš odborný časopis o rodině ze všech stran, informujte se přímo u mne (peskova@brainteam.cz) nebo se podívejte na www.braintem.cz/e-shop.
A nezapomeňte: rodinná pohoda začíná s Rodinou!
Ing. Eva Pešková je ředitelkou vydavatelství Stálá konference českého práva, jehož je legalweb partnerem.
