„Ústavní soud připomněl, že otázkou odlišného odměňování advokáta a advokáta jako ustanoveného opatrovníka se ve své judikatuře opakovaně zabýval. Již dříve zrušil právní úpravu založenou na obdobném principu „dvojkolejnosti“, kdy byla za totožné úkony právní služby ve stejných řízeních stanovena nižší mimosmluvní odměna pouze z důvodu, že advokát byl ustanoven soudem jako opatrovník. Po derogačním zásahu Ústavního soudu v roce 2021 byly přitom odměny v těchto agendách sjednoceny. Napadená úprava však tento stav znovu prolomila.
Podstatou posuzované věci nebyla samotná výše odměny, nýbrž otázka, zda je rozlišování mezi odměnou advokáta a advokáta jako ustanoveného opatrovníka při výkonu shodné agendy ústavně ospravedlnitelné,“ uvedl v související tiskové zprávě Ústavní soud.
„Předpoklad nižší náročnosti zastupování opatrovníkem“ je podle něj „paušalizující a nepodložený“: „V posuzovaných typech řízení jde o totožné právní služby se srovnatelnou skutkovou i právní náročností. Jediným rozlišovacím kritériem je způsob určení právního zástupce.“
„Nižší systémové odměňování advokátů – opatrovníků může vést ke snížení dostupnosti kvalitních právních služeb právě v řízeních, která se bezprostředně dotýkají základních práv, jako je osobní svoboda, tělesná integrita či svéprávnost. Takové znevýhodnění je v rozporu s principem rovnosti ve spojení s právem na právní pomoc a současně zasahuje do práva podnikat,“ uvádí rovněž soud.
„Ústavní soud ovšem nepřistoupil ke zrušení celého § 9 odst. 7 advokátního tarifu. Ve vztahu k řízením o zrušení a likvidaci právnických osob, jimž je ustanoven opatrovník z důvodu jejich nečinnosti či nekontaktnosti, shledal rozdílné stanovení odměny racionálně odůvodněným. V těchto případech se náplň činnosti opatrovníka zpravidla výrazně liší od činnosti advokáta poskytujícího právní služby na základě smlouvy, a odlišné odměňování proto není projevem libovůle,“ upozorňuje pak soud dále v tiskové zprávě.
