Většina právních služeb je dnes poskytována za smluvní odměnu, zpravidla stanovenou hodinově. A právě hodinová sazba je předmětem nejčastějších debat – byť převážně neformálních. Tato odměna není regulována, kromě obecných etických limitů. Její výše se tak odvíjí od celé řady okolností: charakteru klienta, složitosti věci, nutné míry specializace, regionálního umístění kanceláře, reputace advokáta i povahy a formy výkonu advokacie.
Cena právní služby není jen otázkou trhu
Zkušenost ukazuje, že pokud právní služba nevyžaduje zvláštní odbornost a je poskytována fyzické osobě či malému podnikateli mimo hlavní ekonomická centra, hodinová sazba bude logicky nižší než v případě specializovaného právního poradenství pro korporátní klientelu v Praze, Brně či dalších krajských metropolích.
Specifické postavení má veřejný sektor, kde bývá cena právní služby určována na základě veřejné soutěže. Nabídkové ceny se zde často pohybují hluboko pod úrovní, za kterou je možné reálně poskytovat služby odpovídající odborné kvality. Přesto jsou právě tyto ceny často zveřejňovány a stávají se nešťastným etalonem i pro klienty z privátní sféry. Tento stav vytváří tlak na celý trh a zároveň podrývá důvěru v hodnotu právní služby jako takové.
Srovnání se zahraničím: rozdíly jsou zarážející
Jistě – ekonomické a sociální podmínky v různých evropských státech se liší. Přesto je obtížné přehlížet rozsah rozdílů v cenách právních služeb, které neodpovídají rozdílům v odbornosti, odpovědnosti či etickém rámci výkonu advokacie.
Pokud v České republice činí běžná hodinová sazba v roce 2025 přibližně 100 až 200 eur (2 500 až 5 000 korun), pak v sousedním Rakousku nebo Německu obdobné služby startují právě v tomto rozmezí. V Německu jsou běžné sazby 200 až 600 eur, ve Francii 250 až 900 eur, v Itálii 200 až 600 eur a v Polsku (při značné variabilitě) 60 až 1 000 eur. Ceny největších světových právních firem pak přesahují 2 000 eur za hodinu práce partnera.
Nutno dodat, že kvalita české advokacie v žádném směru nezaostává. Požadavky na vstup do profese, kvalifikační proces, nutnost celoživotního vzdělávání i míra odpovědnosti jsou plně srovnatelné. Rozdíl tak není v odbornosti, ale především v tom, za kolik si ji česká společnost – včetně veřejné sféry – je ochotna a schopna objednat.
40 eur za hodinu?
Nabídka právních služeb za 40 EUR za hodinu může mít své místo ve strategii některých kanceláří. Z krátkodobého pohledu může být taková cena nástrojem vstupu na trh nebo způsobem, jak si udržet klienta ve vysoce konkurenčním prostředí. Je však nezbytné si položit otázku, zda je za tuto cenu možné nabídnout službu v rozsahu a kvalitě, která je v daném čase a místě skutečně potřebná. Odpověď je, s ohledem na realitu fungování advokátních kanceláří, jednoznačně záporná.
Právní služba není komodita. Nejde o srovnatelný produkt, který lze „zlevnit“ bez vlivu na jeho vlastnosti. Právní poradenství je služba s vysokou přidanou hodnotou, která vzniká na základě rozsáhlé kvalifikace, zkušenosti a neustálé práce na odborném rozvoji. Pokud ji dlouhodobě poskytujeme pod cenou, není to jen ekonomický problém konkrétní kanceláře – je to hrozba pro důvěru v právní stát.
O čem je třeba začít mluvit
Nastal čas začít o odměňování právních služeb hovořit otevřeně, věcně a bez zbytečné falešné skromnosti. Nejprve mezi sebou, mezi advokáty. Následně i s klienty a s veřejnými institucemi. Právní služby nejsou drahé – pokud jsou poskytovány kvalifikovaně, odpovědně a s odborným zázemím. Jejich cena by měla reflektovat nejen tržní okolnosti, ale také skutečnou hodnotu práce, kterou advokát do služby vkládá.
Jistě, růst odměn nepřijde přes noc. Ale pokud nebudeme jako stav schopni jasně a jednotně formulovat, jaká je reálná hodnota naší práce, pak si o ni jen těžko budeme moci v budoucnu říkat.
Autor je členem představenstva České advokátní komory a společníkem kanceláře Sokol Novák tdpA.
(Text byl publikován v rámci spolupráce s partnerem legalwebu Sokol Novák tdpA.)
