Především lze s jistotou tvrdit, že střízlivé právní hodnocení relevantních aspektů bylo a stále je poslední, co ve věci hrálo podstatnější roli. Je nesporné, že dárce bitcoinů (BTC) byl v relativně nedávné minulosti odsouzen za závažnou trestnou činnost. Mimo jiné „nějak“ s těmito BTC související. Kromě politického furore a spousty mediálních spekulací, vesměs založených na naprosté neznalosti podstaty problému, se od počátku, pokud jde o reálie, vůbec nic nezměnilo. Není známo nic, co by nasvědčovalo protiprávnosti nebo dokonce trestnosti přijetí daru. Jinou věcí je následný prodej BTC, který již vzhledem k nejasné právní povaze BTC může působit problém v rovině civilního práva.
Nic podstatného nepřináší ani „Průběžný report“, zpracovaný na objednávku Ministerstva spravedlnosti společnostmi Grant Thornton Czech Republic s.r.o. a Grant Thornton Audit. Tento materiál dokonce obsahuje některé, podle mého názoru a mírně řečeno, odvážné, spíše ale velmi nepodložené spekulace o právních aspektech toho, k čemu v rámci zmíněné kauzy došlo. Stranou ponechávám veřejnou a zřejmě i dosti zpolitizovanou diskusi o tom, zda stát má přijímat dar od osoby, která byla v minulosti odsouzena za dosti závažnou trestnou činnost, s níž uvedený dar může nějak souviset.
Všechny relevantní informace jsou a byly od počátku snadno zjistitelné z usnesení Nejvyššího soudu (NS) ze dne 26.7.2023, sp.zn. 11 Tdo 324/2023. Usnesení je pro kohokoliv dostupné na webu NS. A následně z usnesení KS Brno č.j. 50 T 7/2017–4776. z 8.1.2025. I to je snadno dosažitelné.
Dar byl „čistý“
Z uvedených rozhodnutí a prozatím z nijak nezpochybněného tvrzení, že to co bylo darováno, prošlo uvedenými řízeními je zjevné, že dar byl „čistý“. Nebude-li zjištěno nic jiného, a zatím se zdá, že opravdu nebude, pak dárce věnoval státu část BTC, k nimž s velkou pravděpodobností získal přístup na základě zmíněného usnesení KS Brno, který podle § 101 odst. 1 trestního zákoníku a contrario a § 80 odst. 1 trestního řádu zamítl návrh na zabrání věci odsouzeného – dárce. Tím tyto věci, zjednodušeně označitelné jako různorodá elektronika, zmíněnému dárci vydal. Elektronika byla původně zajištěna v trestním řízení vedeném proti dárci. KS Brno rozhodl o vydání elektroniky vzhledem k tomu, že se „žádnými dostupnými prostředky nepodařilo zjistit ani pravděpodobnou strukturu datového obsahu vedených zařízení“. Takže podle soudu nebylo možné bez dalšího dovodit, že uvedená zařízení se zvýšenou pravděpodobností obsahují mimo jiné informace vedoucí případně k virtuální měně, „byť obecně taková možnost existuje.“
Soud svým usnesením reagoval na návrh státního zástupce, který naopak navrhoval zabrání elektroniky se zdůvodněním, že její vrácení dárci by mu mohlo umožnit jednak páchání další obdobné trestné činnosti, popřípadě umožnit odčerpání dalšího, dosud nezjištěného, respektive nezajištěného výnosu z trestné činnosti. Podle státního zástupce přístroje mohly obsahovat informace, klíče či kódy, které jsou nezbytné k přístupu k virtuální měně, účtům či jiným cestám, umožňujícím v konečném důsledku nakládání s nelegálně získanými prostředky. Soud ale věc viděl jinak. Nyní již pravomocně. Lidsky či politicky jistě stále existuje podezření na nelegální původ BTC, ale žijeme v právním státě. Podezření v daném případě nemá žádný právní význam.
Argumentace státního zástupce měla od samého začátku zjevnou vadu. Ignorovala podstatu úpravy, umožňující zajistit výnos z trestné činnosti. Chyběl a chybí, jinak též nebyl prokázán, základ každého postihu legalizace výnosů z trestné činnosti. Zdrojový, nebo-li predikativní trestný čin. Trestný čin, z něhož pochází výnos, s nímž je, zjednodušeně řečeno, následně disponováno. Skutky, za které dárce v roce 2019 odsouzen sice jakýmsi způsobem souvisely s BTC, ale jak z citovaného usnesení patrno, propojit je zcela jednoznačně s tím, co snad bylo „ukryto“ v elektronice, která byla posléze dárci vrácena, se soudu nepodařilo. Toto propojení netvrdil původní rozsudek, jímž byl dárce odsouzen k řadě let odnětí svobody. A výše zmíněné usnesení KS Brno pak s definitivní platností rozhodlo o tom, že to co je vydáváno není ani výnos z trestné činnosti, ani k trestné činnosti nemůže být použito. Čímž trestní kauza dárce definitivně skončila.
Nyní je právně vyloučeno dodatečné „dozabavování“ jakýchkoliv BTC či čehokoliv, co bylo dárci vráceno s tvrzením, že by to snad ještě mohlo pocházet z trestné činnosti, za kterou byl odsouzen a soud jen „zapomněl“ nebo „nestihl“ k tomuto faktu přihlédnout. Jsou tedy zcela bezpředmětné všechny spekulace o nějakém dalším možném trestním stíhání kohokoliv pro cokoliv, co s touto záležitostí souvisí. Samozřejmě, pokud se neobjeví nějaká zcela zásadní nová fakta, což je velmi nepravděpodobné.
Nepodložené spekulace o trestných činech
Platí to i pro Průběžný report, v němž autoři spekulují o možnosti, že přijetím daru mohla být naplněna skutková podstata trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, ať již spáchaného úmyslně anebo nedbalostí. Spekulovat lze samozřejmě o čemkoliv, ale od materiálu, který aspiruje na odbornost, lze požadovat, aby taková spekulace byla podložena fakty. V daném případě tomu tak není. Jak již zmíněno, pro naplnění skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti je jednak nutný tento výnos, ale současně je nezbytný zdrojový trestný čin. Samozřejmě nikoliv trestný čin, pro který byl dárce v minulosti odsouzen a řízení už skončilo. V něm bylo jednak rozhodnuto o propadnutí části dárcova majetku, zbytek byl dárci vrácen. Z čehož plyne, že co bylo vráceno, drží zcela legálně. Komukoliv mohl takový majetek darovat a kdokoliv mohl dar přijmout. Také zcela legálně. Jak řečeno, politický kontext pomíjím.
Jako nepodložené se jeví i tvrzení autorů Průběžného reportu, podle něhož by v dané věci mohlo dojít, zřejmě ze strany odpovědných osob Ministerstva spravedlnosti, k trestnému činu nepřekažení úmyslného trestného činu. Konkrétně trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Zřejmě tím, že tito představitelé měli vědět o tom, že dar je, byť jen zčásti, výnosem z trestné činnosti dárce, leč přijetí daru a nakládání s ním nepřekazili. Jenže jak uvádím, o žádném výnosu z trestné činnosti nelze uvažovat, jde-li o to, co bylo vráceno.
Podobné to je se spekulací v Průběžném reportu o možném spáchání trestného činu podvodu úmyslným zamlčením podstatných okolností při zveřejnění a uskutečňování aukcí BTC. Opět osobami činnými pro Ministerstvo spravedlnosti. Tato spekulace je postavena na premise, že podstatnou vlastností BTC je jejich převoditelnost. BTC skutečně jsou, v podstatě neomezeně převoditelné, problém je, když je chce někdo prodat a jako protihodnotu požaduje peníze, tedy to, čemu se říká fiat měna. Autoři zřejmě narážejí na fakt, že v daném případě se obchodníci běžně BTC nakupující, chybně označené jako „směnárny“, nechtějí BTC, které stát dostat darem a pak prodal, nakupovat. Mohou k tomu mít docela rozumné důvody a ke změně jejich postoje je nikdo nemůže nutit. Podstatnou, či snad jedinou právně relevantní vlastností BTC je totiž právě to, že jsou ze své povahy dosti nejisté aktivum, u něhož nelze vyloučit, že je nikdo nebude chtít odkoupit. Je to podobné riziko, jako když někdo investuje do starožitností. Kdo nese toto riziko v případě prodeje BTC je či může být docela složitý problém, ovšem nikoliv v rovině trestního práva či trestněprávní odpovědnosti
Obsah Průběžného reportu je udivující též proto, že autoři nemají a nemohou mít aprobaci pro právní analýzy zákazníkům. Jinak též poskytování právní služby za úplatu, neboť tuto aprobaci mají advokáti, dále pak v jistém rozsahu notáři a exekutoři.
Sečteno a podtrženo, jsme stále ve stejné situaci jako na konci května 2025., kdy to celé začalo. Empiricky lze z toho, co následovalo, dovodit, že stát, respektive Ministerstvo spravedlnosti zřejmě nemělo přijímat takto problematizovaný dar, případně mělo zvolit trochu jiný a politicky udržitelnější rituál, což je ale vše, co můžeme říct.
Tomáš Sokol je prezidentem Unie obhájců, členem představenstva České advokátní komory a společníkem kanceláře Sokol Novák tdpA.
