Hrdinou dnešního příběhu je pan Pavel. Pan Pavel pracoval jako vychovatel v dětském domově v Kašperských horách na Klatovsku. Pracovní náplní vychovatele v dětském domově byl dohled nad dětmi, v případě pana Pavla konkrétně nad 3. dětskou skupinou.
Jak šel čas, začal si pan Pavel všímat, že se pracovištěm za jeho zády šíří různé pomluvy o jeho osobě. Později se k nim přidaly i nelichotivé zprávy o jeho rodině. A pan Pavel dospěl k rozhodnutí, že s tím bude muset něco dělat.
Ale s pomluvami se těžko něco dělá, když nevíte, kdo vás pomlouvá. Jedinou jistotou v očích pana Pavla bylo, že semeništěm pomluv je kancelář sociální pracovnice dětského domova. A protože tušil, že možnost „zaklepat a slušně se zeptat“ nejspíš k cíli nepovede, rozhodl se být kreativnější. A do kanceláře sociální pracovnice nainstaloval dětskou hračku s nahrávacím zařízením.
Dekonspirovaný medvídek
Bohužel pro pana Pavla medvídek nakonec ve své přísně tajné misi zklamal. Hned v pondělí 21. 11. 2022 totiž zaměstnavatel nahrávací zařízení objevil a rozhodl se to řešit předáním celé věci policii. Policie obratem zahájila vyšetřování a do kanceláře umístila fotopast, která pana Pavla zachytila, jak si nahrávku z hračky vyzvedává.
Následovalo jeho předvedení na služebnu policie dne 13. 12. 2022, kde u něj při osobní prohlídce policisté našli klíče od kanceláře sociální pracovnice, jejichž původ nedokázal vysvětlit. Pan Pavel se nakonec pod tíhou důkazů přiznal, že nahrávací hračku do kanceláře sociální pracovnice opravdu nainstaloval.
Trval ale na tom, že žádné nahrávky nezískal, protože nahrávací zařízení instaloval bezprostředně před jeho odhalením o víkendu 19. až 20. 11. 2022. Takže pokud ji zaměstnavatel objevil hned následující pondělí, vlastně žádné tajné nahrávání neproběhlo. A pokud se něco přeci jen povedlo nahrát, zásah policie mu znemožnil se s nahrávkou seznámit.
Pohled zaměstnavatele byl dosti odlišný, protože si zaměstnavatel s odstupem uvědomil, že pan Pavel měl přinejmenším od léta občas velmi zvláštní narážky na informace, které nemohl získat oficiální cestou (probíraly se totiž za zavřenými dveřmi kanceláře sociální pracovnice).
Okamžité zrušení
Dne 14. 2. 2023 policie ukončila vyšetřování celého případu se závěrem o jasné vině pana Pavla. Dne 20. 2. 2023 o tom informovala dětský domov a hned 21. 2. 2023 následovalo okamžité zrušení pracovního poměru.
Důvodem vyhazovu bylo vedle nahrávací hračky i to, že pan Pavel neoprávněně opustil přidělené místo výkonu práce, tedy 3. dětskou skupinou, když v pracovní době vyrazil do hlavní budovy dětského domova obsluhovat nahrávací zařízení a děti nechal bez dozoru samotné.
Pan Pavel se ale rozhodl bránit soudně. Zdůrazňoval, že neměl vůbec možnost se s nahrávkami seznámit, protože byl hned dopaden, ale i kdyby se teoreticky k nějakým informacím dostal, rozhodně je nechtěl šířit, jen zjistit, kdo šíří pomluvy o něm a o jeho rodině. Navíc je podle něj opuštění rodinné skupiny běžnou praxí a dětem se během jeho nepřítomnosti nic zlého nestalo. Jeho motivací tedy rozhodně nebylo dětský domov poškodit a svoji práci vychovatele jinak vykonával vždy řádně. Zaměstnavatel by měl proto ukázat trochu shovívavosti a nevyhazovat ho hned z práce.
Zaměstnavatel naopak u soudu zdůrazňoval, že umístění nahrávací hračky muselo vyžadovat dlouhodobou přípravu a promyšlený plán – nemohlo tedy jít o zkratovité jednání. Navíc se v kanceláři sociální pracovnice nacházejí důvěrné osobní spisy dětí a probíhají tam důvěrná jednání například se státními zástupci, což závažnost pochybení pana Pavla zvyšuje.
V ten moment vytáhl pan Pavel jako eso z rukávu argument, že ať už se stalo cokoli, okamžité zrušení neplatí, protože zaměstnavatel prošvihl dvouměsíční lhůtu pro jeho doručení. Policisté totiž hned po výslechu 13. 12. 2022 informovali dětský domov o doznání pana Pavla. Pokud k doručení okamžitého zrušení došlo až 21. 2. 2023, přišel zaměstnavatel o právo pana Pavla vyhodit uplynutím dvouměsíční doby.
Nejvyšší soud
Zapeklitý případ skončil na stole Nejvyššího soudu. Soudci se v první řadě zaměřili na to, zda je nahrávání kolegy dostatečným důvodem k vyhazovu.
V tomto případě ale podle soudců nejde o „zločin bez oběti“ a neplatí ani argument, že pro zaměstnavatele nevznikly žádné negativní následky. Podle soudců je takovým negativním následkem už samotné narušení pocitu soukromí a vzájemné důvěry mezi zaměstnanci. Stejně tak je zcela legitimní obava zaměstnavatele z toho, že mu může být uložena pokuta z důvodu, že neochránil soukromí svých zaměstnanců. To, že sankce zatím hrozí pouze v teoretické rovině, ale může být pro zaměstnance polehčující okolností. Sečteno a podtrženo, bylo okamžité zrušení pro pana Pavla adekvátní reakcí na jeho špionážní eskapádu.
Mnohem tvrdším oříškem pro soudce Nejvyššího soudu se ale ukázal argument o pozdním doručení okamžitého zrušení. Mezi zjištěním o umístění nahrávacího zařízení panem Pavlem a doručením rozvázání pracovního poměru totiž opravdu utekly více než 2 měsíce.
Celou záležitost sice vyšetřovala policie, ale zákoník práce výslovně stanoví, že právo vyčkávat výsledků vyšetřování má zaměstnavatel pouze, pokud se o porušení povinností zaměstnancem dozví jako první a až potom se případem začne zabývat policie. V tomto případě to však bylo opačně, protože se nejdřív rozjelo policejní vyšetřování a až následně se zjistil viník díky policejní fotopasti.
A aby byla situace dětského domova ještě složitější, všechny právní publikace a komentáře se vzácně shodovaly, že při takovém sledu událostí má zaměstnavatel prostě smůlu a musí zaměstnance propustit bez otálení.
V tomto případě se naštěstí soudci rozhodli nenechat se zmást ani výslovným textem zákona, ani shodou v odborné literatuře a posoudili případ tak, jak jim to přišlo fér. Pravidlo je sice napsané v zákoníku práce zcela jednoznačně, ale podle soudců se musí přednostně vycházet z jeho smyslu. A tím je právo zaměstnavatele před rozhodnutím o disciplinárním opatření počkat na zjištění z policejního vyšetřování.
Pravidlo o prodloužení lhůty pro doručení výpovědi se tak uplatní i v případě, kdy policejní vyšetřování začne ještě před tím, než se zaměstnavatel o porušení povinností dozví. Soud nepřesvědčila ani argumentace pana Pavla prostřednictvím základních zásad pracovního práva, podle kterých je třeba zaměstnance vždy chránit. Nutit zaměstnavatele k rychlému rozhodnutí o vyhazovu totiž podle soudců nemusí být vždy „ve prospěch zaměstnance“, protože policejní vyšetřování může odhalit i důkazy o nevině nebo alespoň polehčující okolnosti ve prospěch zaměstnance. A navíc není žádný rozumný důvod, aby se pravidlo pro počítání lhůt ze strany zaměstnavatele dramaticky lišilo v závislosti na tom, kdy nějaký policista zahájí vyšetřování.
„Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce je proto třeba interpretovat tak, že „je-li“ v průběhu 2 měsíců podle § 58 odst. 1 zák. práce jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření. Skutečnost, zda šetření jiného orgánu začalo před tím, než se zaměstnavatel dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru, nebo až poté, co se o tomto důvodu dověděl, přitom není významná; rozhodující je, že šetření jiného orgánu „v průběhu“ 2 měsíců podle § 58 odst. 1 zák. práce (již) probíhá.“ (Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 946/2025)
Morální ponaučení
Pro personální praxi je významný závěr soudu, že nahrávání kolegů může být samo o sobě důvodem k rozvázání pracovního poměru, a to i v případě, kdy jde jen o instalaci nahrávacího zařízení, aniž by se zaměstnanec vůbec k nahrávkám dostal a nějak je využil.
V tomto směru je zajímavá i úvaha soudů, že dostatečně závažným následkem je už samo narušení důvěry a soukromí na pracovišti samotným umístěním nahrávacího zařízení. Samozřejmě ale můžeme spekulovat o tom, jestli by byly soudy takto přísné i pokud by se nejednalo o kancelář, kde se probírají důvěrné informace ze soukromí dětí.
Stejně tak mi v úvahách soudců trochu chybí vypořádání se s argumentací pana Pavla, že se nahráváním snažil bojovat proti šíření pomluv o sobě a své rodině. Nevíme proto, zda soudy příběhům o pomluvách vůbec neuvěřily nebo se jim umístění nahrávacího zařízení zdálo už nepřiměřeně radikální.
Druhé poučení je naopak spíš pro právníky. Znamená, že teď můžeme vytrhnout z komentářů k zákoníku práce pasáže o počítání lhůt a vyšetřování.
Pesimisté mohou samozřejmě namítnout, kam jsme to tedy došli, když se právo vykládá jinak, než je v zákoníku práce výslovně napsané. Na to můžeme odpovědět, že to rozhodně není ani poprvé ani naposledy. A v tomto případě mi řešení zvolené soudci smysl dává, i když to znamená změnu desítky let ustáleného výkladu.
Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/
