Jaká je aktuálně realita práce exekutora?
V současné době považuji výkon profese soudního exekutora za jednu z nejnáročnějších justičních profesí. Exekutor musí balancovat mezi právními povinnostmi a lidskou realitou. Jeho úkolem není po sobě zanechat spoušť – cílem je nastavit takový postup, který reálně zvyšuje šanci na vymožení pohledávky, aniž by přitom docházelo k lidskému nebo ekonomickému rozvratu.
Problém je, že stále postupujeme podle exekučního řádu, který byl napsán před více než dvaceti lety – pro svět, kde lidé měli běžný účet, zaměstnání na hlavní pracovní poměr, auto, dům a pár tisíc na účtu. Dnešní realita je ale jinde: máme kryptoměny, zahraniční účty, práci na černo, dary, virtuální majetky a finanční toky, které se umí skrývat chytřeji než kdy dřív.
Zároveň si musíme uvědomit, že exekuce dnes může trvat maximálně šest let. Pokud se za tu dobu nic nevymůže, musí být zastavena. Pro dlužníka to znamená jediné: stačí být šest let „neviditelný“ – a má po problému. Vymáhání dluhů se tak mění v jakousi hru na schovávanou, která nemá s důslednou právní ochranou věřitele nic společného.
Mluvíte o tom, že někteří dlužníci přicházejí na nové způsoby, jak skrývat svůj majetek. O co například jde?
Dnešní doba přináší dlužníkům bohužel nové „příležitosti“ jak majetek skrýt. Pro mnohé se z toho stala až disciplína: jak obelstít systém, jak se opticky jevit jako nemajetný, a přitom ve skutečnosti mít přístup ke značným prostředkům – jen skrytým v moderních formách.
Běžně se setkáváme s účty na jméno partnera, dítěte, rodiče. Majetek je formálně převeden na firmu nebo blízkou osobu, dlužník k němu má však neomezený přístup. Virtuální peněženky, kryptoměny, zahraniční účty nebo platformy jako Revolut jsou dnes běžným nástrojem skrývání aktiv. A co je nejvíc frustrující – exekutor je vůči tomu prakticky bezmocný.
Jak vnímáte v této souvislosti bitcoiny a další kryptoměny?
Kryptoměny jsou jedním z největších problémů dnešní exekuční praxe. Jsou navrženy tak, aby byly anonymní a decentralizované – tedy mimo dosah státních orgánů. Pokud někdo vlastní bitcoinovou peněženku a nedá přístupový klíč, exekutor je bezmocný, i když může jít o miliony. Státy tenhle trend podcenily. Já o tom psal už před lety – kdyby se tehdy nastavila pravidla, dalo se s tím něco dělat. Dnes už je ten vlak dávno pryč. A pokud je na kryptoměny krátký stát, exekutor na ně dosáhne ještě hůř. Podobně je to s moderními účty typu Revolut.
Navrhoval byste v těchto oblastech nějaké změny?
V době volného pohybu osob, služeb a kapitálu je naivní spoléhat na to, že domácí exekutor zvládne všechno „z Česka“. Reálně bychom potřebovali celoevropské řešení – například možnost přeshraniční součinnosti mezi exekutory, nebo minimálně přístup k informacím o účtech v rámci EU a možnost i jejich postihu. Zatím to ale nefunguje. Český exekutor dnes nemá možnost efektivně se dotazovat na majetek nebo ekonomický příjem (např. zaměstnavatel) vedený v zahraničí nebo jej postihnout. Dlužník, který přesměruje své finance do ciziny – ať už do krypta nebo na zahraniční účet, nebo v cizině pracuje či tam má účet – se z velké části stává nedosažitelným.
Současná podoba exekučního práva připomíná Škodu Felicii z roku 2001. Když jí postavíte vedle dnešního elektromobilu, pochopíte, proč s ní nemůžete vyhrát závod. A přesto v ní exekutor denně jezdí – proti dlužníkům, kteří dávno přešli na automatickou převodovku. Je potřeba rychlá revize exekučního řádu se zaměřením na modernizaci všech dosavadních způsobů včetně rozšíření o způsoby další.
Na nedávné akci Advokacie: Spojuje! jste mluvil o tom, že je obtížné získávat do exekutorského stavu nové kolegy, zejména na juniorní pozice. Jak k tomuto problému vy sám přistupujete?
Pro mě byla ta akce inspirativní hlavně tím, že jsem měl možnost osobně vidět a mluvit s advokáty, kteří aktivně pracují na své profesní značce. A uvědomil jsem si jednu důležitou věc: když někdo buduje důvěryhodný a moderní obraz sebe sama, má to pozitivní dopad nejen na něj, ale i na vnímání celé profese.
Když na LinkedIn sleduji třeba profily advokátů jako jsou Krampera, Drobiš, Plachká, Žižlavský nebo Donati, vidím tam živý obsah, energii, odbornou hloubku – a hlavně autenticitu. Výsledkem je, že mladí lidé, studenti práv, mají chuť v advokacii pracovat. A to není náhoda. Tihle lidé totiž dokázali udělat z advokacie něco, co je současné a atraktivní.
Já se snažím jít podobnou cestou. Buduju svůj profesní profil na LinkedIn, mluvím o práci exekutora otevřeně, někdy vážně, jindy s nadsázkou – třeba i skrze komiksové příběhy. Ukazuju, že exekutor není anonymní stroj na vymáhání, ale reálný člověk, který má zodpovědnou roli ve společnosti. A tím chci přiblížit naši profesi nejen odborné veřejnosti, ale i studentům práv. V dnešní době nestačí jen „dělat dobře svoji práci“. Důležité je i to, aby ta práce byla vidět – a byla srozumitelně vysvětlena. Studenti i mladí právníci dnes žijí online. Pokud chci, aby měli zájem o exekutorskou profesi, musím být tam, kde oni: v jejich mobilech, v jejich informačním prostoru. Nestačí čekat, že si nás najdou. Musíme se umět přiblížit my jim.
Jaké máte aktuálně další plány se svým úřadem?
Mým cílem je dál rozvíjet exekutorský úřad tak, aby patřil mezi nejrespektovanější subjekty v oblasti výkonu exekučního práva. Soustředím se na kvalitu práce, profesionalitu týmu a hledání efektivních cest k vymožení práva v reálných podmínkách dnešní doby.
Současně vnímám jako důležité pracovat na veřejném obrazu profese. Snažím se být aktivní nejen ve své každodenní exekutorské praxi, ale i na sociálních sítích, kde přibližuji práci exekutora srozumitelnou a někdy i odlehčenou formou. Paralelně k tomu publikuji odborné texty, zapojuji se do diskusí o legislativě a snažím se posouvat pohled na naši profesi i uvnitř právnické obce.
Věřím, že exekutor nemusí být vnímaný jako neviditelný úředník v pozadí. Naopak – může být vidět, slyšet a přitom zůstat odborný, srozumitelný a důvěryhodný.
