S jakými záměry jste se rozhodla ke kandidatuře na letošním sněmu České advokátní komory?
Především je nutno říci, že volba do jiného orgánu komory než představenstva se nikdy netěšila zásadnímu zájmu advokátů. Na volby do představenstva se soustředila veškerá volební propagace a i veškeré snahy kandidátů o své „zviditelnění“. Kárná komise stála na okraji zájmu i proto, že ji advokáti vnímají jako „nutné zlo“, jako něco, na činnost čehož je určeno „výpalné“ v podobě členských příspěvků.
Tento snížený zájem je dán i tím, že řada – naprostá většina – advokátů se s kárným řízením nikdy nesetkala, a to prostě proto, že při jejich agendě se prostě nedostávají do situací, kdy by se klient, resp. bývalý klient (což je asi nejčastější druh stěžovatele) dostal do pozice, kdy by stížnost považoval za vhodný nástroj k uplatnění svých práv. Kárná komise a projednávání kárných věcí se týká v naprosté většině advokátů, kteří se zabývají „private law“, tedy nikoliv korporátním či obchodním právem. Domnívám se, že právě praxe v této oblasti, totiž „s dotekem člověka“ je pro práci v kárné komisi nesmírně důležitá, ba přímo zásadní.
Dovoluji si připomenout, že jsem advokátkou dosti neuvěřitelných 31 let, a to právě v oblasti soukromého práva. Myslím si, že i proto umím velmi dobře odhadnout, co se za kterou stížností ve skutečnosti skrývá. Někdy je to skutečně pomsta bývalého klienta. Snaha – bohužel i kolegy advokáta, obhajujícího protistranu anebo protistrany samotné – získat v rámci vyřizování stížnosti a následného kárného řízení nějakou výhodu. Například informace, ke kterým by se jinak tato strana nedostala anebo argument, předestíraný soudu „advokát je prověřován!!! či dokonce kárně stíhán!!!“.
Podle mých zkušeností kárná komise se vůbec nezabývá motivy, s jakými se stěžovatel obrací na kontrolní radu a následně přichází i kárné řízení. Rozhodování kárných senátů je tímto hrubě poznamenáno, což bych ráda rozklíčovala a změnila.
Samotnou kapitolou pak je otázka tzv. „důstojnosti advokáta“, což je pojem zcela subjektivní a velmi jednoduše zneužitelný. Některá kárná rozhodnutí kárných senátů vnímám jako přímý zásah do soukromí advokáta, do jeho osobního a rodinného života. Komora si zde dle mého názoru přivlastňuje pravomoce, které jí nepřísluší. Totéž se týká i projevů advokátů, které jsou „politické povahy“. Z rozhodování komory, resp. kárných senátů to někdy vypadá, jako kdyby advokáti neměli právo na politický názor, a to zejména na odlišný politický názor než je názor právě panující vlády. To podle mého názoru je zcela špatně.
Jak hodnotíte činnost orgánu, do něhož kandidujete, v právě končícím volebním období?
Kárná komise dle mého názoru zklamala v jedné zcela úhelné věci, o které se diskutuje již velmi dlouho a která byla dokonce částí volebních programů některých dosavadních či naposledy zvolených členů. Totiž, že neexistuje rejstřík kárných rozhodnutí a jejich ucelená sbírka. To, co je publikováno v bulletinu ČAK je absolutně nedostatečné.
Není možno vysledovat standardní judikaturu kárných senátů, takže ve své podstatě jsou výsledky kárných řízení nepředvídatelná. Per analogiam trestního řízení je tento stav neúnosný. To, že kárná komise v této práci své komplexní judikatury nepokročila, považuji za její zásadní selhání. Ráda bych přispěla k nápravě.
Co ze své specializace byste ráda využila v práci pro Komoru?
Říká se, že „kozel nemůže být zahradníkem“. Já si naopak myslím, že kozel může být nejlepším zahradníkem. Já sama jsem čelila řadě stížností. Naprostá většina z nich byla odložena již kontrolní radou (k jejíž činnosti v této oblasti mám ovšem též zásadní výhrady), v několika kárných řízeních jsem byla odsouzena, ovšem opět naprostou většinu z nich jsem v rámci správního soudnictví „vyhrála“. Vím tedy velmi dobře, jakými neduhy trpí kárná rozhodnutí.
Domnívám se, že advokátů s tak rozsáhlými zkušenostmi, jako mám z tohoto úhlu pohledu já, skutečně není mezi současnými členy komise mnoho. Domnívám se, že právě tyto moje specifické zkušenosti mohou významně napomoci ke zkvalitnění práce komise.
I když musím přiznat, že řada mých kolegů, a to jak těch, kteří budou ve své práci v kárné komisi pokračovat, tak nových, nebude z mých připomínek nadšena. Ale práce v jakémkoliv voleném tělese přece není o tom, aby se kolegové plácali navzájem po rameni, ale aby došlo ke zkvalitnění práce, v tomto případě ke zkvalitnění rozhodovací činnosti kárných senátů.
Jak podle vás výsledky ovlivní to, že letos sněm proběhne hybridně?
Upřímně řečeno, já se nedomnívám, že by „hybridní“ způsob volby přinesl nějakou podstatnou změnu. Pokud bude účast vyšší než při „fyzických“ sněmech, které probíhaly pouze za fyzické účasti advokátů, nebude to markantní zvýšení zájmu o sněm. Osobně se domnívám, že ani letos nepřesáhne účast 20 až 25 procent všech advokátů, čímž myslím účast fyzickou i virtuální.
Podle mého názoru to je dáno určitou lhostejností velké části advokátů k činnosti jejich komory, kterou berou jako „jednou zapsán-navždy zapsán, uhradím poplatky a ať hlavně neobtěžují“. Pokud se stýkám s kolegy advokáty, tito nemají dojem, že by měli v komoře nějaké zastání či že by měla pro jejich výkon práce komora nějaký zásadní, zejména kladný význam.
Doufám, že nově zvolené představenstvo (do kterého ovšem nekandiduji) se začne zabývat i touto situací, kterou rozhodně nepovažuji za utěšenou. A doufám, že moje případná činnost v Kárné komisi této změně vnímání komory jako tělesa, které existuje PRO advokáty, nikoliv PROTI nim, též napomůže.
