„Svět se mění, vyvíjejí se způsoby spolupráce a vyvíjejí se také priority lidí. Chceme být pořád špičkou trhu a musíme tak kolem sebe soustřeďovat ty nejlepší lidi. A těm přirozeně musíme nabídnout takové podmínky, které jim i nám umožní skloubit časově náročnou práci i osobní život. Nejen je dobře zaplatit, ale umožnit žít tak, aby je to naplňovalo. A my jsme schopni jim ten prostor dát,“ říká Muzikář pro legalweb.
Rok 2025 byl myslím z pohledu Skils velmi úspěšný. Jste českou právní firmou roku podle Chambers, vyhráli jste řadu dalších cen, například Deal of the Year, vyhráli jste řadu sporů. Jak to celé vnímáte vy?
Všechno mě to samozřejmě těší. Je úžasné, že jsme se stali už potřetí Czech Law Film of the Year podle Chambers. Často to opakuji – Chambers je podle mne takový Rolls-Royce mezi institucemi, které hodnotí právní kanceláře po celém světě. Oni, na rozdíl o jiných, posuzují průřezově různá kritéria. Je to tedy komplexní ocenění kvality, máme z toho skutečně velkou radost.
Zásadní jsou ale dobře uzavřené transakce a vyhrané spory, protože ty znamenají byznys do budoucna. Každým důležitým vyhraným sporem říkáte potencionálním klientům: podívejte se na nás ve chvíli, kdy budete mít nějaký zásadní problém, a my vám pomůžeme. Je to reklama sama o sobě.
Korporátní, transakční věci jsou přirozeně méně vidět, ale občas přichází jejich prověření rychleji, než by se zdálo. Asistovali jsme například jednomu klientovi s prodejem části jeho byznysu, který po pár letech poté přestal fungovat, zjevně ovšem neschopností nového majitele. Ten se pokoušel ze svých následných špatných obchodních kroků vyzout a svádět to na původního vlastníka. Pak se teprve prokázala přidaná hodnota naší práce – ve smlouvě jsme takové praktiky předvídali a klienta před podobnými riziky ochránili.
Klienti sice mají někdy pocit, že náklady právního zastoupení jsou příliš vysoké, ale ony jsou přímo úměrné tomu, jak dobře, promyšleně a s předvídáním rizik je nastavena jejich ochrana.
Spory jste letos vyhráli například pro České dráhy, Ředitelství silnic a dálnic nebo pro Fortunu. Všechny se táhly dlouho. Je v tomto rok 2025 pro vás mimořádný?
Letošní rok je mimořádný v tom, že v něm doběhlo více dlouhotrvajících sporů. Třeba spor o dálnici D47 trval v podstatě třináct let. Ale podobné úspěchy jsme měli i v předešlých letech. O vítězných sporech nemusíme mluvit sami nahlas, trh je vždy zaregistruje. Neděláme žádná bombastická tisková prohlášení, úplně postačí je uvádět na našich webových stránkách – jejich návštěvnost se vždy po nějakém takovém vyhraném sporu násobně zvýší.
Zároveň nechci, aby to vypadalo, že výhry jsou naším běžným chlebem. Nikdy nemůžete vyhrát všechno. Ale zvlášť když se spory dlouho táhnou a stojí léta námahy a hodně času a energie, pak je pocit z takového vítězství samozřejmě násobně příjemný. Vnímáte to s větším zadostiučiněním, než kdybyste je vyhráli po půl roce a bez soustředěné práce. Ve všem tom dokazování, v té tvorbě litigační strategie se projeví síla vaší právní argumentace. Je to pak opravdu zaslouženě vyhrané.
Samozřejmě je výhra o to cennější, pokud máte vysoce kvalifikovanou protistranu, která se té věci intenzivně věnuje. Ala vy přijdete s lepší argumentací, s lépe promyšlenou strategií založenou na přiléhavé judikatuře a logických souvislostech a vazbách. Prostě máte ve svém týmu lepší strategicky uvažující mozky. Jak už jsem totiž mnohokrát řekl, není podstatné, co máte na vizitce, ale co máte v hlavě. Proto je úplně nepodstatné rozlišovat na tzv. velké dobré kanceláře a proti tomu malé špatné kanceláře. Znám spoustu malých, butikových firem, kterým třeba my referujeme práci v oblastech, kterým se nevěnujeme – například daně nebo rodinné právo. Jsou jen dobré a špatné mozky, ne dobré a špatné kanceláře. A já jsem se celých těch 30 let snažil ty výjimečné mozky do naší kanceláře soustředit a výsledek je, myslím, znát.
Letos jste také povýšili dva nové partnery, aktuálně je partnerů ve Skils společně s vámi devatenáct. To je poměrně hodně…
Už i z našich dřívějších rozhovorů víte, že pro mě vždy byla vzorem newyorská kancelář Wachtell, Lipton, Rosen & Katz. Nemá žádné pobočky po světě, z hlediska kvality a ekonomických výsledků je ale dlouhodobě tou snad úplně nejlepší v USA. A poměr jejich partnerů býval celá léta 2:1. Nás je dohromady 53, takže to vychází docela podobně. Prostě snažíme se být takovou českou obdobou Wachtell, Lipton, Rosen & Katz.
Souvisí s tím aktuální debata o umělé inteligenci, nástroji, který začínáme v omezené míře používat, a to, nakolik omezí, respektive nahradí práci studentů a koncipientů. Pokud ale rezignujeme na výchovu mladých talentů, z koho pak vyrostou ti budoucí špičkově vytrénovaní advokáti, kde se to naučí? Proto je AI zatím potřeba vnímat jako zásadní pomocný nástroj, jehož výstupy je nutné bedlivě kontrolovat a který se vyvíjí. Uvidíme, jak bude AI vypadat za deset let. Vzpomeňme na to, jak vypadaly první mobilní telefony, a jak mnozí nevěřili tomu, že by někdy mohli mít třeba barevné displeje. A teď se na nich díváme na televizi.
Se studenty každopádně pracovat dál chceme, i když je to komplikované a zabírá to někdy hodně času. Pokud si však dobře vytrénujete koncipienta, následně vám to ulehčí práci. Ale vyžaduje to čas. Pokud bychom totiž všechno nechali do budoucna na umělé inteligenci, připravili bychom se o přirozenou generační obměnu.
Vy sám používáte umělou inteligenci?
Částečně ano. Zkouším ji například zadávat rešerše a překvapuje mě, jak jsou její výstupy v některých případech kvalitní. Ale ne vždy. V čem nám však nové technologie velmi usnadňují práci, jsou překlady. Už od 90. let jsme vždy zaměstnávali minimálně dva překladatele na velké transakce, ti mají jakési historické štěstí, že právě odešli do důchodu a není potřeba je nahrazovat. Práci překladatelů, která dříve často trvala na velkých transakcích dlouhé dny, teď prostě získáte za několik minut…
Partner vaší kanceláře Stanislav Mikeš nedávno vydal knihu Inteligentní stroje a právo…
Standa se o umělou inteligenci mimořádně zajímá. Počátkem příštího roku bych rád uspořádal setkání všech právníků naší kanceláře, na kterém nás všechny seznámí s tím vším, co dosud o umělé inteligenci nastudoval a trochu nás poučí. Je to vlastně hezký běh života, mnozí z nás budou načerpávat poznatky od svého juniorního partnera.
V tom, že se u nás takto doplňují starší a mladší kolegové, nejsme zase až tak výjimeční. Výjimeční jsme spíše v tom, že my tři otcové zakladatelé a jedna matka zakladatelka, tedy já, Karel Dřevínek, Petr Severa a Karolína Horáková, ke kterým se po pár letech přidali ještě Martin Kramář a Jirka Kindl, stále, i po těch více než 30 letech, držíme pohromadě. A určitě nemáme žádný důvod jít do starého železa. O úspěch naší značky se ale už zasloužili všichni, i ti mnohem mladší kolegové a kolegyně. Vždyť většina našich partnerů a seniorních advokátů začínali v naší kanceláři ještě jako studenti. A všichni v ní prožíváme velký kus života, vlastně tu trávíme více času než se svými rodinami. Nerad bych, aby to znělo pateticky, ale i naše kancelář je v podstatě takovou rodinou. Víme, že se na sebe můžeme spolehnout, a to je dnes, myslím, zcela výjimečná věc.
Že to tak skutečně je, se potvrdilo ve chvíli, kdy jsme se oddělili od Weil, Gotshal & Manges a naši právníci se stali terčem poměrně masivních pokusů headhunterů s cílem je odlákat. Ale protože ani jeden jediný člověk neměl pochybnost o tom, že naše další cesta bude úspěšná, headhunteři naprosto pohořeli, neodešel nikdo. Pořad platí to, co jsem říkal tehdy: fungujeme teď jen v jiném uspořádání, s Weil nadále celé ty roky po oddělení intenzivně spolupracujeme a těžíme z této struktury my i oni. Dostali jsme se k transakcím, u nichž by nás dříve svazoval konflikt zájmů. Celé je to dané homogenitou naší skupiny a zejména tím, že jsme nikdy nebyli pobočkou mezinárodní kanceláře, ale velkou a silnou českou kanceláří v mezinárodním síti. Byznys jsme z převážné části vždy vytvářeli tady a tak nebyl žádný problém pro nás pokračovat v novém uspořádání.
Je pořád ideální model, aby u vás noví lidé začínali už jako studenti?
Je a věřím, že nejlepší je, pokud si nás studenti najdou sami. Každému umožníme specializovat se na tu agendu, která ho nejvíce zajímá, i když v prvních letech se samozřejmě musí věnovat také jiným oblastem, aby mohla fungovat vzájemná zastupitelnost. Ale vidinu, že skončí u toho, co je nejvíc baví, mají všichni. Pracovat k nám ale musíte jít s představou, že vás to bude bavit, že se jí chcete naplno věnovat, že v ní chcete uspět. Jinak to nebude fungovat.
Skils je pověstná tím, že se v ní hodně pracuje a že vy sám máte na lidi poměrně velké nároky, i když je na druhou stranu dokážete za to také patřičně ohodnotit. V tom se předpokládám nic nezměnilo.
Nezměnilo, ale už jsem s léty trochu slevil ze své představy, že všichni mají být v kanceláři nejpozději v osm nebo devět ráno a k večeru odcházet. Ono nakonec pořád platí, že vás kontroluje práce, na které děláte, a ne šéf. A té podřizujete vše ostatní. A když vás ta práce baví, čas není to podstatné.
Byl jsem po jisté době ochotný přijmout i to, že není potřeba každý den chodit v obleku a v kravatě, protože dnes už to neočekává ani většina klientů. Když jsem kdysi začínal pracovat v Bostonu a v New Yorku, v tmavých oblecích se chodilo i ve třiceti stupních, výjimky neexistovaly. Dokonce tehdy ani casual Fridays. Tenkrát, v roce 1991, mi řekl jeden seniorní partner – „Karle, tvůj názor v obleku má hodnotu tisíce dolarů, tvůj stejný názor bez obleku jen pět set. Tak to je, šaty dělají člověka“. Doba se tedy, jak vidíme kolem sebe, hodně změnila, žabky a kraťasy u nás v kanceláři ale opravdu neuvidíte.
Tenhle rozhovor vzniká v pátek v pozdějším odpoledni. Jste v pozici, kdy byste určitě v takovémto čase v kanceláři už sám být nemusel. Co vás na tom pořád baví?
A kam bych měl v pátek utíkat? Baví mě dělat to, co dělám, vlastně nic jiného ani neumím. Mému otci bude zanedlouho 86 let a také je každý den v devět ráno v kanceláři. Když se ho ptám proč, řekne mi – protože mě to baví a co jiného bych měl dělat? Určitě je v tom drobet ega a to, že mě těší dívat se, jak moji mladší kolegové řeší některé problémy. A někdy úplně jinak, než bych to dělal já. Ale dokážou mě přesvědčit, že jejich názor v tu chvíli lépe odpovídá záměrům naší kanceláře, jak na trhu dále uspět. A o to jde. Results is what counts, jak jsem se v New Yorku naučil před 30 lety, a to platí pořád!
Text byl publikován v rámci spolupráce s partnerem legalwebu Skils.
