Dnešní smutný příběh začíná nálezem těla mrtvého zaměstnance. A to, že zemřel při práci, je také asi jediná věc, na které se strany soudního sporu shodly.
K tragické události došlo dne 29. 5. 2018 v areálu Tesly Hloubětín. V 11:42 bylo v jedné z místností nalezeno tělo pana T., který na místě zemřel v 11:15 při pádu z pojízdného lešení, které nebylo řádně zajištěno proti posunutí. A na soud se obrátila jeho manželka a dvě děti s žádostí o odškodnění úmrtí jako pracovního úrazu.
Může si za to sám
To ale zaměstnavatel kategoricky odmítl. Jednatel připustil, že zesnulého pana T. osobně ráno na pracoviště dovezl a zadal mu vymalování interiéru. A zdůraznil, že ho osobně proškolil z BOZP, nechal si od něj proškolení podepsat a kategoricky mu zakázal pojízdné lešení používat, protože pan T. měl prý vymalovat zdi maximálně do výšky 150 cm. A malování u země přece není nebezpečná práce; žádné podrobnější BOZP školení tak nebylo potřeba. Navíc k úrazu došlo záhy po začátku práce, takže kontrolu dodržování BOZP ani nestihl zahájit.
A pozůstalým před soudem rozhodně nepomohlo ani to, že v osobních věcech pana T. se našla nedopitá láhev vodky a v jeho krvi 2,19 promile.
Proškolení z pravidel BOZP nikdo další přítomen nebyl. Ale protože i jiní svědci potvrdili, že jim to jednatel po úrazu přesně takhle vyprávěl, soudy případ nakonec rozhodly ve prospěch zaměstnavatele a odškodnění pozůstalých odmítly.
Nejvyšší soud
Případem se nakonec začali zabývat soudci Nejvyššího soudu a posoudili jej z různých úhlů pohledu.
Důvěryhodnost jednatele
Předně se soudci zabývali tím, že jediným relevantním důkazem je výpověď jednatele potenciálně odpovědné společnosti. Protože u BOZP školení nikdo další nebyl. Asi je každému jasné, že jednatel nemusí být v takové situaci úplně nestranný. A může mu dokonce jít i o záchranu vlastní kůže, protože při zanedbání BOZP riskuje za smrt zaměstnance i trestní odpovědnost. Přesto Nejvyšší soud potvrdil možnost soudu z výpovědi jednatele vycházet, ale pouze za podmínky, že je opravdu přesvědčivá a zapadá do ostatních zjištění celého případu.
„Nejvyšší soud ve svém předchozím rozsudku v této věci ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1590/2021-200, dovodil, že pokud nebylo možno zjistit obsah rozhovoru jednatele žalované a poškozeného jinými důkazními prostředky (protože například nikdo jiný u rozhovoru nebyl), je možno vyjít i z výpovědi účastníka, kterou je však nutno velmi pečlivě a ve všech souvislostech vyhodnotit zejména z hlediska její pravdivosti a věrohodnosti (především s přihlédnutím k zájmu účastníka na výsledku sporu) a v kontextu jiných (nepřímých) důkazů, které skutkový rámec dokreslují.“ (Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1832/2024)
O takovou situaci však v daném případě nešlo. Soudci si totiž celý spis velmi důkladně zkontrolovali a všimli si, že jednatel před soudem dne 21. 8. 2020 vypověděl, že „lešení patřilo panu Drahotovi“, „lešení jsme nesestavovali my, to sestavovala firma pana Drahoty“, ale dne 29. 5. 2018 do protokolu policie uvedl, že „na místo nastoupili v pátek, byli tam přes víkend i v pondělí, lešení postavili sami v pátek“.
Stejně tak jednatel před soudem vypověděl, že „pana T. jsem viděl poprvé, tak jsem mu vysvětlil, co má dělat, poučil jsem ho o bezpečnosti práce, podepsal mi nějaký papír týkající se bezpečnosti práce, který jsem nechal v šatně (…), jakmile jsem se k tomu papíru dostal, tak jsem ho poslal na inspektorát práce“, ale dne 29. 5. 2018 policii uvedl, že „nic nebylo písemně“ a „o bezpečnosti práce i konkrétních úkolech byl brigádník řádně zatím pouze ústně proškolen“.
Stejně tak se jednatel mýlil, když před soudem dne 9. 6. 2022 tvrdil, že „pan T. byl pod kontrolou, byl tam pan Drahota, byl tam mistr“, „pak mi pan Drahota říkal, že ho každou chvíli viděl“, „mám připravené papíry, takové školení o bezpečnosti práce a on všechno viděl, probírali jsme to, pak to podepsal …“, protože svědek Drahota vypověděl „já jsem tam byl daného dne úplně náhodou … proto, že jsme chtěli do firmy přijmout pana Frýdu … šel jsem mu ukázat to staveniště“ a „my jsme firmě žalované to lešení půjčili, sestavovali si ho již sami“.
Kontrola dodržování BOZP
Aby se zaměstnavatel zprostil odpovědnosti za pracovní úraz, nestačí mu prokázat, že zaměstnanec zaviněně porušil pravidla BOZP. Musí u soudu doložit i to, že znalost dodržování BOZP vyžadoval a kontroloval. Jinými slovy, že zaměstnavatel má skutečně zájem, aby se podle zásad BOZP postupovalo i v praxi. To znamená, že zejména vedoucí zaměstnanci průběžně sledují dodržování předpisů a pokynů zaměstnanci a jejich porušení neponechávají bez povšimnutí.
A právě kontrola dodržování BOZP v posuzovaném případě selhala. Sám jednatel se před soudem přiznal, že zesnulého pana T. dříve neznal a ten ho sám kontaktoval, zda pro něho nemá práci. V den úrazu viděl jednatel pana T. poprvé, vyzvedl ho autem okolo 6:45 hodin na zastávce tramvaje v Praze 9 a odvezl ho do areálu Tesly Hloubětín, kde mu ukázal, kde a co má dělat, poté ho ponechal samotného a opustil budovu asi v 7:30 hodin.
A ponechat neozkoušeného zaměstnance na potenciálně nebezpečném pracovišti bez jakéhokoli dohledu je v rozporu s povinností kontrolovat BOZP. Tím spíš, že až do pracovního úrazu nedošlo ani jednou k ověření toho, zda zaměstnanec instrukcím BOZP porozuměl a dodržuje je (včetně zákazu používat lešení).
Opilost
Závěrem Nejvyšší soud potvrdil, že opilost je skutečně jednou z okolností, které mohou vést ke zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Zároveň ale zdůraznil, že musí jít o případy, kdy zaměstnavatel prokáže, že opilost zaměstnance byla příčinou úrazu. Tedy že nebýt opilosti, škoda by nevznikla tak, jak vznikla.
„Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se pouze omezily na konstatování, že poškozený zaměstnanec byl ve stavu „těžké opilosti“, aniž by zjišťovaly, jakým způsobem tento stav působil na jednání konkrétního poškozeného (s ohledem na jeho tělesnou konstituci a další konkrétní okolnosti) a zda s ohledem na mechanismus vzniku škody byla opilost jedinou či jednou z příčin vzniku škody, tedy zda s ohledem na konkrétní projevy těžkého stupně opilosti (ve vztahu k konkrétnímu poškozenému zaměstnanci) je nepochybné, že duševní funkce poškozeného a jeho celková pohotovost byly tak významně sníženy, že s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou byla opilost jedinou příčinou (jednou z příčin) vzniku škody. Vyhodnocení této okolnosti odvolacím soudem je neúplné, a tudíž nesprávné.“ (Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1832/2024)
Morální ponaučení
Samozřejmě nečekám, že by se někdo ze čtenářů musel potýkat s podobně extrémní situací, jakou soudy v tomto případě řešily, ale pár BOZP poučení v ní určitě najdeme.
V prvé řadě u nových nástupů nestačí jen vstupní školení a podpis „BOZP papírů“. Aby zaměstnavatel řádně splnil svoje BOZP povinnosti, musí ověřit, že zaměstnanci obsah pravidel skutečně pochopili a jsou schopni je při práci dodržovat.
Na to navazuje povinnost zaměstnavatele dodržování bezpečnostních pravidel zaměstnanci průběžně kontrolovat a jakékoli zjištěné nedostatky okamžitě řešit. To platí tím spíš u nových a nevyzkoušených zaměstnanců, u kterých nemůže mít jistotu, že všemu rozumí a nebudou při práci hazardovat se zdravím svým nebo zdravím kolegů.
A na závěr připomenu doporučení dávat si dobrý pozor na to, co zástupci firmy během vyšetřování říkají. Tento případ by možná dopadl úplně jinak, kdyby jednatel vypovídal stejně na policii i před soudem (samozřejmě nedokážu posoudit, jestli rozpory vznikly kvůli časovému odstupu, nebo snaze případ trochu „nalakovat narůžovo“).
