Dnešní příběh je o panu Michalovi. Michal pracoval od roku 2004 jako řidič pro společnost specializovanou na přepravu pohonných hmot. Pravidla odměňování byla upravena kolektivní smlouvou, podle které dostávali řidiči několik mzdových složek, mezi které patřila i pohyblivá složka mzdy. Pohyblivá složka mzdy byla závislá na počtu ujetých kilometrů a počtu manipulací při vykládce a nakládce pohonných hmot. Detailní pravidla pro přiznání pohyblivé složky mzdy upravovala takzvaná „Liga řidičů“, která byla přílohou kolektivní smlouvy.
Pravidla Ligy řidičů si můžete představit jako sazebník s částkami za různé aktivity. Aktivity zaměstnavatelem vítané a podporované (jako ujeté kilometry a manipulace s cisternou při vykládce a nakládce) přinášely řidičům částky s kladným znaménkem. Naopak prohřešky řidičů byly ohodnoceny finančními částkami se znaménkem mínus.
Lize řidičů přestal pan Michal fandit ve druhé polovině roku 2020. Panu Michalovi totiž zaměstnavatel oznámil krácení pohyblivé složky mzdy za porušení pracovních povinností. Hříchy pana Michala zahrnovaly, že:
dne 30. 7. při stáčení pohonných hmot nepoužíval ochranné pracovní prostředky,
dne 14. 9. změnil trasu určenou dispečerem a vykázal neoprávněnou jízdu
dne 16. 9. telefonoval za jízdy a
dne 31. 12. nenahlásil výpadek elektronického měřicího systému na cisternovém závěsu a po jeho restartu pokračoval v procesu stáčení.
Za to přepravní firma panu Michalovi srazila:
částku 6 409 Kč za měsíc srpen,
částku 1 000 Kč za měsíc říjen
částku 2 576 Kč za měsíc listopad a
částku 1 000 Kč za měsíc prosinec.
Pokutám říkám NE!
S pokutou za prosinec ale pohár trpělivosti pana Michala přetekl a on se ohradil u soudu.
Hlavními argumenty pana Michala bylo, že ukládání pokut zákoník práce výslovně zakazuje v § 346b; navíc je zakázáno dostat za jeden průšvih dva tresty. A v případě porušení povinností je přece jasným trestem riziko výpovědi nebo okamžitého zrušení, takže není možné, aby k tomu zaměstnanec ještě dostal pokutu.
Naopak přepravní firma vysvětlovala, že v kolektivní smlouvě se přece jasně píše, že pohyblivá složka mzdy je „nenároková“ a že systém pokut nezbytně potřebuje pro vybalancování motivačního efektu za ujeté kilometry – nikdo přece nechce, aby se řidiči s cisternami řítili po silnicích bez ohledu na rychlostní limity v honbě za odměnami z Ligy řidičů.
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud znovu připomněl, že zaměstnavatel má plné právo uplatňovat různé formy pobídkové složky mzdy, které vyjadřují stimulační a motivační funkce mzdy. Podle soudců Nejvyššího soudu je pro posouzení nároku zaměstnance zásadní přesné znění interních mzdových pravidel. Jinými slovy, jak si zaměstnavatel postel Ligy řidičů ustele, tak si do ní musí on i jeho zaměstnanci lehnout.
Při stanovení pravidel má ale zaměstnavatel poměrně velkou volnost. Pokud si (jako v tomto případě) v pravidlech napíše, že část pohyblivá složka náleží zaměstnanci v plné výši jen pokud neporuší své pracovní povinnosti, nejde o peněžní postih zakázaný zákoníkem práce.
„Tento zákaz, který brání zaměstnavateli v tom, aby zaměstnanci za porušení pracovní povinnosti odňal mzdu nebo její část, na niž mu již vzniklo právo, nelze zaměňovat s tím, že zaměstnanci v důsledku porušení jeho povinností ze základního pracovněprávního vztahu právo na mzdu, popřípadě její část, vůbec nevznikne.“ (Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3471/2024)
Stejně Nejvyšší soud odmítl i úvahy zaměstnance o „zákazu dvojího trestání“. Promítnutí plnění kázeňských povinností do odměňování nemá vliv na možnost zaměstnance propustit a oba tresty obstojí vedle sebe.
„Odvolací soud zde nebere náležitě v úvahu, že snížení (nepřiznání) pohyblivé složky mzdy („odměny“) zaměstnanci, který se dopustil porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, podle uvedeného ujednání kolektivní smlouvy nijak nevylučuje, aby s ním zaměstnavatel z důvodu téhož jednání okamžitě zrušil pracovní poměr nebo mu dal výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce.“ (Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3471/2024)
Takže rozhodnutí, které skončilo jednoznačnou výhrou zaměstnavatele? Ne tak úplně. Přepravní firma ve své Lize řidičů opomněla jeden podstatný detail. Pravidla totiž stanovila, že se ligové skóre vyhodnocuje měsíčně a pohyblivá složka mzdy se vyplácí na základě vyhodnocení kvality pracovního výkonu a objemu prací „za příslušné období“.
Když se vrátíme na začátek příběhu, můžete si všimnout, že pan Michal porušil své povinnosti v měsících červenci, září a prosinci 2020. Přepravní firma mu ale snížila pohyblivou složku mzdy za srpen, říjen, listopad a prosinec. A to byla tak trochu začátečnická chyba. Když pravidla stanoví, že se výkon a plnění povinností má promítnout do mzdy v určitém měsíci, není možné je zohledňovat v měsících jiných.
Přestože Nejvyšší soud nezpochybnil uplatnění systému odměňování zaměstnanců jako takového, spor nakonec skončil vítězstvím zaměstnance. Jako oprávněnou totiž Nejvyšší soud uznal jedině pokutu ve výši 1 000 Kč za porušení povinností v prosinci. Ve všech ostatních případech zaměstnavatel pokutu uplatnil až v následujících měsících, a tedy v rozporu s pravidly Ligy řidičů a protiprávně. V rozsahu částky 9 985 Kč proto přepravní firma postupovala neoprávněně a musela neoprávněně krácené bonusy zaměstnanci doplatit.
Morální ponaučení
Z pohledu personální praxe je rozhodnutí Nejvyššího soudu uklidňujícím potvrzením možnosti zohledňovat v motivačních systémech nejen pozitivní přínos zaměstnance, ale i penalizovat porušení povinností z jeho strany. V praxi tak pomůže jednoznačnému vyvrácení názorů, že by se v takovém případě mělo jednat o zakázané pokuty nebo nějakou formu „dvojího trestání“.
Zároveň však rozhodnutí zaměstnavatele velmi důrazně upozorňuje na vysoké nároky na přesné definování pravidel. Mají právo si pravidla nastavit tak, jak nejlépe vyhovuje jejich byznysu, ale když už si je jednou nastaví, musejí podle nich postupovat. To znamená, že i drobná chyba při definování pravidel odměňování může napáchat významné škody.
