Žijeme v budoucnosti. To je neoddiskutovatelné. Tomu musí odpovídat i přístup naší stavovské organizace. Stanovisko České advokátní komory tedy vnímáme jako potřebný první krok, ale z praktického hlediska samozřejmě trochu obecný a konzervativní. V mnoha ohledech reflektuje obavy z neznámého, místo aby otevřelo prostor k řízené inovaci.
Proč musí ČAK stanovisko reflektovat?
Někdy zaznívá názor, že stanovisko ČAK k této věci je vlastně lhostejné. To ale určitě není pravda. Není to lhostejné. Stanovisko totiž udává tón pro celou komunitu advokátů – pokud bude příliš opatrné, může bránit rozvoji inovativních služeb i důvěře veřejnosti v moderní právní pomoc.
Právo se musí vyvíjet stejně jako technologie, jinak přestává sloužit svému účelu. A navíc jsou zde prostě rizika, se kterými je potřeba počítat.
Co by měla ČAK reflektovat?
V Dostupném advokátovi už několik let umělou inteligenci používáme jako nástroj – nikoliv jako náhradu právníka – a máme s tím velmi dobré zkušenosti. Klíčové je skutečně zachovat odpovědnost advokáta, což dodržujeme, ostatně bychom byli sami proti sobě. Ale zároveň je důležité se nebránit technologii, která může výrazně zefektivnit právní pomoc.
Přístup České advokátní komory by jít dál než jen ke konstatování, že odpovědnost nese advokát. Na druhou stranu, rozhodně nejsem pro kazuistické řešení. Spíše by mělo přesněji vymezit jasné principy bezpečného používání AI. Dovedu si i představit i pilotní projekty pod dohledem komory, tak jako vidíme v Británii. Cílem by mělo být řízené umožnění inovace.
Jak by měla ČAK k AI přistupovat?
Za velmi inspirativní považujeme přístup britské komory, Solicitors Regulation Authority (SRA), která připravuje metodiky, ale přitom umožňuje advokátům testovat nové nástroje. Teď v květnu dokonce oznámila, že umožní poskytování právních služeb téměř čistě AI kanceláři Garfield.law.
Ta se zaměřuje na vymáhání pohledávek a ukazuje nám jednu z možných cest budoucnosti. Můžeme ale zmínit i kanadské komory, například Law Society of Ontario aktivně mapuje využití AI v praxi a pracuje na konkrétních rámcích pro její zavádění včetně praktických tipů.
Příklad bychom si ale mohli vzít i od start-upové scény v Izraeli, která umí rychle validovat nové technologie a zároveň nastavit kontrolní mechanismy.
V Izraeli je AI považována za naprosto běžný nástroj v právní praxi, především pro rešerše, dokumentovou analýzu a predikci právních rizik. Co nás ale zaujalo nejvíc, byla schopnost tamních právních firem rychle testovat nové nástroje v chráněném režimu, kde si technologie ověřují na reálných případech, ale s důsledným lidským dohledem. Zároveň jsme tam vnímali vyšší míru spolupráce mezi vývojáři a právníky, což je přesně to, co bychom rádi podpořili i v Česku.
Z AI nemusíme mít strach, stačí obavy. Musíme jí rozumět a umět ji správně použít.
