Máte jednu z největších databází právního obsahu. Máte ošetřené, aby s ní někdo nepracoval na váš úkor? Aby tedy nenastalo něco takového, o čem psaly Financial Times a české Novinky.cz?
Obsah Dostupného advokáta zveřejňujeme pod otevřenou a nekomerční licencí. Jinými slovy: kdokoli naše texty smí sdílet či upravovat, pokud uvede aktivní odkaz na původní článek a nezískává na nich přímý zisk. Pro komerční využití je potřeba náš výslovný souhlas.
Pravidelně sledujeme, zda někdo obsah nepřebírá v rozporu s těmito podmínkami. Pokud bychom zjistili komerční zneužití, vyzveme provozovatele k nápravě a v krajním případě se bráníme právní cestou. Cílem je zpřístupňovat právo široké veřejnosti, nikoli však umožnit, aby na našem obsahu bez licence někdo profitoval nebo parazitoval.
Jaký máte na trénování jazykových modelů umělé inteligence obecně názor?
Umělou inteligenci vidíme jako příležitost, i jako hrozbu. Je to skvělý nástroj pro právníky, zkušené promptery (pokud takové slovo existuje) – během vteřin vytáhne z judikatury nebo komentářů to, co by jinak trvalo hodiny. Ale schvalujeme to samozřejmě jen, pokud ji trénujeme na veřejně dostupných datech s jasnou licencí a samozřejmě také mimo spisy s citlivými údaji.
Trend v branži ukazuje, že volné využití obsahu je předmětem zuřivé reakce: BBC už kvůli neautorizovanému kopírování pohrozila start-upu Perplexity žalobou, jiné žaloby zejména v USA už jsou na stole. Zatímco jiní vydavatelé jdou cestou dohody a zpoplatnění. Zdá se, že právě tato kombinace licence, rozumné kompenzace a transparentních pravidel je dnes udržitelná cesta, jak z AI vytěžit inovaci, ale současně respektovat autorská i osobní práva.
Je ale otázka, zda se celý systém autorských práv stejně nebude muset nové situaci přizpůsobit, je poměrně zkostnatělý a vývoj AI je natolik překotný, že vše může být brzy jinak.
Pokud bychom se podívali na celou věc obráceně, mohou právníci z něčeho takového těžit?
Rozhodně ano. Díky vlastním „mini-GPT“ modelům mohou během pár vteřin vyrobit první návrh smlouvy, přehled relevantních rozsudků nebo stručné odpovědi pro klienty, což jim uvolní ruce pro kreativnější práci. Při due-diligence dokážou AI nástroje prosít tisíce stran smluv a odhalit rizika, která by lidskému týmu mohla i uniknout.
V soudních sporech zase pomáhají rychleji najít rozpory v argumentaci protistrany. A konečně: kanceláře mohou samy nabízet „AI-ready“ balíčky ověřených dat s jasnou licencí – tedy úplně nový produkt, který zefektivní praxi i otevře další zdroj příjmů. Nelze to však přeceňovat.
Líbil se mi nadšený výrok jednoho kolegy, který s radostí v očích hlásil, že se mu podařilo práci, kterou by dříve dělal pět hodin s pomocí AI udělat za čtyři hodiny! Ale kvalitněji. Nelze tedy čekat, že celá práce se nyní smrskne o dva řády, ale pomoc bude pořád výraznější.
Otevírá se tady prostor pro nové právní specializace a pro nové právní případy?
Umělá inteligence vytváří pro advokacii nové role – od specialistů na licencování dat pro trénink modelů a GDPR audity až po forenzní znalce, kteří dokazují, zda model skutečně „vysál“ chráněný obsah – ale zároveň klade požadavek na zdánlivě prozaickou dovednost: umět psát kvalitní prompty (zadání), aby model vrátil přesné, citovatelné a právně použitelné výstupy.
Kdo prompty zvládne, ušetří hodiny rešerší a minimalizuje riziko „halucinací“. Ostatně i na právnické fakultě se již objevuje termín „legal prompt engineer“. Prostě nová dovednost. Na druhou stranu to neznamená, že bychom měli opustit klasické vzdělání. Možná právě naopak. Dovednosti bude umět AI, právníkem však bude pořád člověk.
