Zmíněné partnerky jsou velmi aktivní také v České advokátní komoře a v rozhovoru pro legalweb rozebírají rovněž to, proč už nemá smysl některé právní obory dělat osamoceně bez daňového poradenství a jak funguje jejich propojení se společností TaxCounting.
Jak váš byznys aktuálně ovlivňuje umělá inteligence? Pomáhá vám nějak výrazněji?
Michala Plachká: AI používáme denně, je to skvělý nástroj. Ale zároveň přepisuje zvláštním způsobem i trh právních služeb. A my na to musíme reagovat.
Klient už „nějaký právní názor“ dnes získá za pár minut i sám. A často vypadá velmi sofistikovaně. Role advokátů se nám mění před očima. A my se musíme adaptovat na svět, ve kterém naše přidaná hodnota bude ještě více spočívat v tom, co stojí nad tím „správným právním řešením“.
Klient od nás bude více než kdy dříve potřebovat lidskost a komplexnost. Zasadit navržené řešení do jeho konkrétního příběhu, propojit ho v právní, ekonomické i lidské rovině. Inovovat tam, kde rešerše dřívějších přístupů zůstane jen napůl cesty. Být u převedení řešení do skutečné praxe jeho firmy nebo života. Pomoci vyjednat a nastavit vše související. A hlavně, převzít za tohle všechno odpovědnost. To je myslím to, co bude naše největší přidaná hodnota v budoucnu. AI nic neriskuje, nesdílí obavu klienta, nevidí, co je mezi řádky jeho sdělní a problému, a hlavně –nenese následky špatného rozhodnutí.
Klienti od nás kromě odbornosti často potřebují mnohem víc: oporu, jistotu, a pocit, že v tom nejsou sami. Možnost odložit část zodpovědnosti na někoho, kdo s nimi jejich příběh opravdu žije, hlídá rizika, přemýšlí za ně o dvou krocích dopředu a stojí při nich ve chvílích, kdy se rozhoduje něco důležitého.
AI nám pomáhá zrychlovat práci. Ale to, co dělá advokacii advokacií, bude pořád jen na lidech.
V poslední době jste v PURE Legal zmodernizovali interní systém. Jak vám funguje řízení kanceláře prostřednictvím CEO?
Michala Plachká: Moc dobře. Dříve jsme si partnerské řízení rozdělovali mezi všechny čtyři partnery, což sice znamenalo více podnětů a nápadů, ale také více tříštěné pozornosti a překrývání úkolů, a tedy menší efektivitu. Když nyní máme jasně stanovené, že Jana je ta, která řeší organizaci a vedení kanceláře, my ostatní máme prostor naplno se věnovat právu, projektům a dalším rolím, ve kterých jsme užiteční. Fungujeme tak rychleji, efektivnějši, a hlavně – každý dělá mnohem víc to, v čem je nejlepší a co mu nejvíce sedí.
Jana Ondrušová: Nemyslím si, že existuje jeden univerzální model řízení, který by seděl všem. Každá kancelář má jiné tempo, jinou kulturu a jiné priority. My jsme si během růstu několikrát sáhli na různé způsoby řízení a vždycky je upravujeme podle toho, co nám v dané fázi nejlépe funguje.
A dnes je tohle nastavení pro nás to nejlepší. Dává nám stabilitu, řád a prostor růst tam, kde máme každý největší hodnotu.
Jak je vůbec složité získávat právníky mimo Prahu či Brno, tedy mimo města, kde jsou právnické fakulty?
Žaneta Pröll: Složitější to někdy je. Ale zároveň to může být i výhoda. Ti, kteří se rozhodnou jít do praxe v regionu, to většinou dělají z přesvědčení. Jsou stabilní, loajální, praktičtí a často velmi zkušení.
A Ostrava je v tomhle směru skvělý region: je plná významných zaměstnavatelů, průmyslových skupin, technologických firem i rychle rostoucích projektů. Advokátní práce je tu hodně – a je pestrá, zajímavá a často velmi komplexní.
Navíc v dnešní době už advokacie není „lokální službou“. My z Ostravy pracujeme pro klienty po celé republice i pro firmy z druhého konce světa. Regionální kancelář rozhodně neznamená jen regionální zapojení – jen pevné zázemí, ze kterého jde dělat špičková právní práce kdekoliv.
A my se našim lidem snažíme nabídnout prostředí, kde mohou růst odborně i lidsky, aniž by se museli nutně stěhovat do Prahy nebo Brna.
Rozšířili jste také spolupráci s daňovou a účetní firmou TaxCounting. Jak vypadá?
Michala Plachká: Upřímně, je to dnes už téměř nezbytnost. Bez propojení právního, daňového a účetního pohledu se u byznysových klientů často dostáváte jen k polovině příběhu. A to prostě nestačí.
Díky TaxCounting máme možnost řešit věci společně, v reálném čase a s jednou jedinou doporučenou cestou. Klient tak nedostane právní názor tady a daňový o později odjinud. Dostane jeden komplexní, sladěný pohled. Rychle, srozumitelně a bez rizika, že si jednotlivé rady budou odporovat. A to podle nás dnešní doba i moderní firmy potřebují.
Má podle vás ještě vůbec smysl poskytovat právní poradenství bez propojení na daňové rady?
Žaneta Pröll: Upřímně, jen složitě. Například v obchodním právu je dnes všechno propojené: korporátní, účetní, daňové, transakční, compliance.
Pokud nevidíte daňové dopady, tak u složitějších věcí prostě nevidíte celý obrázek. A klienti potřebují hlavně jistotu – že se můžou spolehnout, že to, co dělají, je bezpečné a smysluplné. Tu jim dá jen propojený přístup.
Aktivně se podílíte na činnosti orgánů České advokátní komory. Co v rámci profesní komunity dál plánujete?
Jana Ondrušová: V naší kanceláři máme to štěstí, že se do práce pro profesi zapojujeme hned z několika stran. Míša je již pátým rokem místopředsedkyní představenstva Komory a dlouhodobě se věnuje tématům, která hýbou často celou právnickou komunitou.
A to, upřímně, bylo velkou inspirací i pro nás. Já i Žaneta jsme cítily, že některé problémy a roviny výkonu advokacie chtějí naši pozornost a že nám dává smysl zapojit se také. Proto jsme se nově obě připojily ke Kárné komisi ČAK – chtěly jsme přispět k tomu, aby byla advokacie nejen kvalitní, ale i férová a důvěryhodná.
To, co třeba Míša dělá vedle samotné Komory, má ale ještě větší přesah. Věnuje se projektům, které mají konkrétní dopad: třeba Advokáti do dětských domovů, přibližování Komory lidem, lepší komunikace, vzdělávací akce nebo konference. A co je podle mě důležité – propojuje advokáty mezi sebou. Organizuje neformální setkání, kde si předáváme know-how, které se jinak v advokacii drželo pod pokličkou.
Jak nastavit odměňování. Jak řídit kancelář. Jak funguje kariérní růst, motivace, interní procesy, cenotvorba. Jak pracovat s AI. Jak si udržet rovnováhu mezi prací a životem, jak posilovat mentální odolnost a předcházet vyhoření. Tohle všechno jsou témata, která nyní více zvedáme ze stolu a dostávají prostor. Asi nejvýrazněji je to vidět na Next Gen Law Forum a souvisejících akcích. Pro nás je to velká inspirace. Způsob, jakým se tam mluví o práci, o lidech i o budoucnosti advokacie, přesahuje hranice toho, co jsme si kdysi myslely, že můžeme ovlivnit.
A to dává výkonu advokacie nový rozměr. Vědomí, že kromě práce pro klienty můžeme být užitečné i celé profesi, je něco, co bych každému přála zažít.
A bonusové otázky, díky kterým nahlédneme i na to, jak o právu a advokacii přemýšlejí advokátky a advokáti PURE Legal.
Co byste si přáli, aby o obhájcích věděla široká veřejnost?
Jiří Jarolím, advokát: Veřejnost si často a ráda představuje, že obhájce je advokát, který se za peníze pokouší najít skulinu v zákoně nebo důkazní materii, a tím ke škodě společnosti zajistit beztrestnost pro zločince. Trestné činy se v obecné rovině vždy vyznačují společenskou škodlivostí.
Proto některé členy veřejnosti těší hypotetická představa, že by obviněný byl v trestním procesu a zejména v hlavním líčení státním zástupcem a soudcem naprosto převálcován. Aby ani nechápal co se děje, ani neměl představu, co se dít bude nebo co má dělat a především, aby závěrem dostal tak tvrdý trest, že se mu z něj protočí panenky. Je pravdou, že bez obhájce by takto některé trestní procesy skutečně proběhly a skončily.
Současně je ale pravdou, že takto spravedlnost nevypadá, že nositelé těchto názorů neví, jak snadné je se ocitnout na lavici obžalovaných ve věci nedbalostního trestného činu (např. úraz vašeho zaměstnance po údajně nedostatečných pokynech z vaší strany) a že by se na věc dívali úplně jinak, kdyby byl jejich manžel, rodič nebo dítě obviněn, třebas i z trestného činu úmyslného. A věřte, stane-li se (vám) to, je náhle nezbytné prosadit veškerá pro věc relevantní práva obviněného odborným a úplným způsobem.
Týká-li se totiž trestní řízení vás nebo osoby vám blízké, najednou vidíte všechny pro vás naprosto zásadní okolnosti, které ke skutku vedly a všechny aspekty skutku, které jsou sporné. Proto bych rád širokou veřejnost požádal, až se příště v obecné rovině dozví o obviněném a jeho skutku, aby si nejprve představili nekonečnou komplexitu jakékoli jejich osobní (ani ne nutně trestní) životní situace. Poté jistě rádi každému obviněnému dopřejete, aby i jeho pohled na věc byl vůči soudu prosazován odborně, tedy prostřednictvím obhájce.
Jak se vám daří držet odstup při řešení složitých lidských příběhů za právními kauzami?
Zuzana Pavelková, advokátka: Některé lidské příběhy klientů jsou opravdu mimořádně náročné, ale právě v tom vidím smysl naší práce – být pro člověka oporou a pomoci mu najít cestu ven, i když on sám ji nevidí.
Držet si odstup mi umožňuje soustředit se na řešení, ne na tíhu příběhu. Nakonec pro mě není podstatné, s jak velkým problémem klient přišel, ale jak se nám jeho situaci podařilo společně zlepšit.
Je nějaký spor nebo projekt, na který rádi vzpomínáte? Který měl zajímavý průběh, řešení nebo vám dal pocit, že právo dává smysl?
Michal Fišara, advokát: Jedním z případů, na který rád vzpomínám, je zastupování staršího pána, který si nás vyžádal pro zastupování až z opačného konce republiky. Po svých předchozích zkušenostech z trestního řízení měl jen velmi nízkou důvěru v advokacii a právo jako takové vůbec.
Přestože se spor na počátku jevil spíš nepříznivě, povedlo se nám zcela ubránit žalobě na náhradu škody v řádech statisíců. Vděk a dojetí klienta při skončení případu mi pomohly si uvědomit, že naše práce má skutečný dopad, a nemusí se přitom jednat jen o velké obchodní transakce.
