Pouhé konstatování veřejného zájmu pro vyvlastnění totiž nestačí. Zároveň je totiž třeba, aby právní předpis vyvlastnění pro konkrétní účel stanovil. Nový stavební zákon to činí v případě výstavby veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšného opatření, realizace stavby a opatření k zajišťování bezpečnosti státu, nebo asanace území.
Reálně tak v této definici připadá v úvahu to, že rezidenční výstavba bude veřejně prospěšnou stavbou. Definici této stavby ale novela nijak nemění, jde tak o stavbu nebo zařízení pro veřejnou infrastrukturu určenou k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu vymezenou v územně plánovací dokumentaci a stavby a zařízení s ní související nebo podmiňující její realizaci.
Poslední detektivní pátrání po zákonných definicích nás tak zavede k pojmu veřejné infrastruktury. Ani zde však novela definici měnit nebude. Veřejnou infrastrukturou (která navíc pro vyvlastnění musí být výslovně vymezena v územním plánu) se tak myslí: dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, zelená infrastruktura, veřejná prostranství a občanské vybavení. Mezi občanské vybavení pak spadají stavby, zařízení a pozemky sloužící k zajištění základních potřeb obyvatel, zejména pro vzdělávání, výchovu a sport, sociální a zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a ochranu obyvatelstva. Jinými slovy se jedná o zařízení pro veřejnou službu, kterou však soukromá rezidenční výstavba logicky není.
Jsem proto přesvědčen, že při zachování textu vládního návrhu nebude možné vyvlastnit pozemek za účelem realizace rezidenčního projektu jako vyhrazené stavby. Pouhé přiřazení veřejného zájmu pro tyto záměry je nedostatečné a spíše má dle mého názoru ochránit stavebníka v případě hrozícího zrušení povolení záměru např. v přezkumném řízení. Samozřejmě nelze vyloučit, že bude návrh ještě změněn v průběhu legislativního procesu, ale vládou navržené znění s vyvlastněním nepočítá.
A jak to bude s plněním limitů hluku a vibrací?
Projednávaná novela také obsahuje možnost považovat limity hluku a vibrací za splněné, nelze-li zajistit jejich splnění, nebo je-li jejich splnění technicky, funkčně či ekonomicky nepřiměřené.
Je to ale opravdu tak skvělý nápad?
Podívejme se na to z pohledu stavebního úřadu. Ten musí mít ve spise podklady pro řádné vydání rozhodnutí. Jak se bude ekonomická nevýhodnost prokazovat? Pravděpodobně znaleckým posudkem. Jeho vyhotovení ale může trvat, v rámci námitek mohou ostatní účastníci řízení předkládat vlastní posudky, u kterých se pak bude komplikovaně řešit, zda věc ne/zasahuje do vlastnického práva souseda, a tedy zda má úřad k posudku vůbec přihlížet.
Ze stavebního řízení tak bude při nejčernějším scénáři bitva posudků, a to navíc za situace, kdy i znalecký obor si prochází nemalou personální krizí.
Ohrožena pak může být i dobrá víra stavebníka v nezrušení povolení záměru, když soudy mohou argumentovat, že s ohledem na nejasnou úpravu musel stavebník počítat s tím, že povolení může být v navazujících soudních řízeních zrušeno.
Až praxe nám tak ukáže, zda je flexibilita pro stavebníky vždy jen přítel, nebo i škůdce.
Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/
