Piotr Adamczyk: V polském soudnictví fungují věci, které jsou v České republice nepředstavitelné. Soudy v občanských a obchodních věcech například automaticky nepíšou odůvodnění rozhodnutí – je třeba podat žádost o jeho vypracování a za vypracování odůvodnění zaplatit zvláštní poplatek. V Polsku je také jinak řešena úhrada soudního poplatku za zahájení řízení, který je nutno uhradit současně s podáním žaloby k soudu. Co to znamená v praxi?
Paweł Szadorski: V zásadě ale naštěstí platí, že pokud někdo není zastoupený advokátem a poplatek nezaplatí, soud ho vyzve k jeho doplacení. Pokud je však účastník zastoupený advokátem, žaloba se vrací, pokud není poplatek uhrazen.
Soudy pak různě přistupují k tomu, když není poplatek správně vypočítaný. Někdy ale není jasné, jaká částka se má přesně zaplatit. Nyní se o tom diskutuje a už byla schválena novela, podle níž bude platit, že se podání nevrací ani v případě, že advokát poplatek nezaplatí správně. Přesto však v zásadě platí, že poplatek je třeba uhradit současně s podáním žaloby.
Co se týče odůvodnění, až vy jste mě vlastně upozornili, že je to u nás v Polsku asi trochu zvláštní. Poplatek je symbolický – 100 zlotých a slouží spíše jako signál, že strana uvažuje o odvolání. V Polsku to ale není vůbec kontroverzní, spíš to je považované za správné, trochu to urychluje proces, i když nijak zásadně.
Někdo prostě odůvodnění nepotřebuje. I proto, že se civilní věci nahrávají, takže teoreticky si mohou jednotlivé strany zpětně poslechnout ústní odůvodnění rozsudku.
Piotr Adamczyk: Je možné podat odvolání proti rozhodnutí, které nemá písemné odůvodnění, jen na základě znalosti ústního odůvodnění?
Paweł Szadorski: To záleží na konkrétní věci, ale v zásadě ne. Obecně nelze odvolání podat pouze na základě ústního odůvodnění. Existují jen některé výjimečné typy stížností, které takto podat lze. V drtivé většině případů je třeba podat žádost o písemné odůvodnění, aby bylo možné podat odvolání.
Piotr Adamczyk: Jak dlouho obvykle trvá, než je odůvodnění, v případě, že je o něj požádáno, k dispozici?
Paweł Szadorski: Pro podání žádosti o odůvodnění platí lhůta sedmi dnů.Poté se čeká na odůvodnění poměrně dlouho – bohužel se na něj někdy čeká i několik měsíců, zejména u větších případů.
Piotr Adamczyk: Což je problém. A jak je to pak s lhůtou pro odvolání, čeká se na to, až bude odůvodnění?
Paweł Szadorski: Přesně tak. Lhůta pro podání odvolání se počítá od data doručení odůvodnění.
Piotr Adamczyk: Tady pak vidím asi ty hlavní důvody, které mají vliv na délku soudních řízení v Polsku v případech, kdy strana, která nesouhlasí s rozsudkem soudu prvního stupně, podává odvolání. I když na podání odvolání mám jen 14 dnů, na začátek běhu této lhůty, který nastane právě až doručením odůvodnění, se čeká třeba i půl roku… Tím se celý proces prodlužuje. V Česku v zásadě neexistuje možnost vydat rozhodnutí bez písemného odůvodnění. A realita bývá i taková, že se někdy liší od předneseného ústního odůvodnění.
Paweł Szadorski: To je v Polsku podobné. Odvolání tak lze podat třeba právě na základě toho, že se písemné odůvodnění liší od ústního. Někdy soud ústně zdůvodní rozhodnutí „z patra“, a pak asistent sepíše písemné odůvodnění, kde už je ale situace prezentována jinak.
Piotr Adamczyk: Rozumím. A na to je potřeba klienty nejen z Česka, které čeká vedení sporů před polskými soudy, připravit.
Paweł Szadorski: Ty lhůty jsou opravdu nevyzpytatelné. Bývá velká obtíž vysvětlit klientovi, který nezná polské reálie, všechny ty soudní složitosti, proč vše trvá tak dlouho, že to není chyba advokáta a že my nic nemůžeme udělat, aby se proces urychlil. To, že se věc vleče a příčiny jsou na straně soudu, se někdy těžko vysvětluje.
Klientovi bývá také těžké vysvětlit, že soud v rejstříkových řízeních někdy vydává rozhodnutí, která jsou spíše formální. Například vyzve k odstranění nějakých nedostatků, které ve skutečnosti vůbec neexistují. Soud tak postupuje jen proto, aby se vyhnul stížnosti na průtahy řízení. Bohužel jde tedy spíše o „zdánlivé“ kroky soudu.
Stalo se mi třeba, že jsme pracovali pro české klienty a polský soud nám nezapsal změnu společenské smlouvy, protože uvedl, že daný článek, na který odkazujeme, neexistuje. Když se ale podíváme do návrhu a smlouvy, daný článek tam vidíme a vše je samozřejmě v pořádku.
Bylo však nutné podat vysvětlení a uvést, že soud se zmýlil, protože článek ve smlouvě přehlédl. Šlo evidentně o formální úkon – soud prostě neměl čas ve lhůtě věc projednat.
Piotr Adamczyk: V Česku se s něčím takovým setkáváme spíše u stavebních věcí a obecně ve správním řízení než u soudů.
Piotr Adamczyk: Ještě mě napadá, jak je to v případě online jednání u soudů, o nichž jsme mluvili minule, s protokolací? V Česku se totiž v každém případě sepisuje písemný protokol. Na jeho základě pak mohou být vzneseny námitky nebo připomínky. Samotné jednání může být také nahráváno, ale závazný je písemný protokol. Jak je to v Polsku u těchto věcí?
Paweł Szadorski: U nás se už před několika lety v civilních věcech od vedení úplného protokolu ustoupilo. Přepisy jednání jako takové neexistují. Soud většinou do písemného protokolu zaznamenává jen hlavní body, případně je pouze částečně přepisuje z nahrávky. Ten typ protokolu, o kterém mluvíš, má význam hlavně v trestních věcech, kde skutečně existují námitky proti jeho obsahu.
V civilních věcech se v zásadě nevznášejí námitky týkající se nesouladu mezi písemným protokolem a skutečným průběhem jednání, protože existuje nahrávka. Můžeš tedy vždy říct: „Na nahrávce to je.“ Navíc v informačním portálu mají účastníci online přístup ke spisu, takže si lze každé jednání poslechnout.
Námitky proti protokolu – tedy výhrady, že písemný protokol neodpovídá skutečnému průběhu jednání – se v polské praxi řeší především v trestních věcech. V trestním řízení se totiž jednání standardně nezaznamenává zvukově (případně jen na žádost), a proto bývají protokoly zpravidla podrobnější. Od těchto námitek proti protokolu je však potřeba odlišit civilněprávní institut tzv. „výhrady do protokolu“. V jeho případě nejde primárně o nápravu nesouladu protokolu s tím, co se u jednání stalo, ale o procesní výhradu vůči postupu soudu (např. že soud nepřipustil důkaz, ačkoli měl). Takové výhrady do protokolu jsou v polském civilním řízení naopak velmi běžné.
V civilních věcech – co se obsahu písemného protokolu týče – se soud teoreticky může omezit jen na uvedení hlavních bodů jednání, například že jednání bylo zahájeno, padl důkazní návrh, jedna strana zaujala stanovisko, druhá ne, a že soud žalobu uznal nebo zamítl.
A ještě jednu věc bych doplnil — ta je mimochodem docela praktická: v protokolech se totiž automaticky uvádějí minuty a sekundy záznamu. Takže když je potřeba se k něčemu vrátit, nemusím poslouchat celé jednání, ale mohu si daný moment velmi rychle najít.
HAJDUK & PARTNERS je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky HAJDUK & PARTNERS je možné navštívit na adrese https://www.hajduk.cz/
