Paweł Szadorski: Přijde mi zajímavé, že v Polsku se nám celkem daří digitalizovat soudnictví, alespoň tedy v některých oblastech. To myslím stojí za pozornost a může to být inspirativní třeba i pro Českou republiku. Tam, kde k digitalizaci došlo, existují zajímavá řešení, která výrazně zefektivňují práci advokátů. Zejména pokud jde o online přístup k soudům.
V civilních řízeních je teď už běžnou praxí možnost účasti na soudních jednáních online. Soud v zásadě nemůže odmítnout konání jednání v distanční formě, a většinou je to dokonce samotný soud, kdo nařizuje jednání online. A i když není jednání původně distanční, soud by i tak na něm měl umožnit účast v online podobě, pokud o to někdo požádá.
To nám výrazně usnadňuje celou naši práci, zejména kancelářím, jako je ta naše. Už není nutné cestovat po celé zemi kvůli jednáním, ale je možné se jich účastnit na dálku. I v případech jednání odročených jen za účelem vyhlášení rozsudku je možné si toto rozhodnutí vyslechnout online.
Ostře to ale kontrastuje s tím, jak vypadá písemná komunikace se soudy. Stále se nevede elektronicky, a tak probíhá velmi pomalu. Pokud soudní sekretariát musí poslat jakoukoli korespondenci poštou, celý proces se výrazně protahuje.
Máme tu tedy dva protiklady: na jedné straně velký pokrok v digitalizaci soudních jednání, na druhé straně značné brzdy v oblasti písemné komunikace se soudy. To je určitě něco, co by se mělo změnit. Ale celkově lze říct, že digitalizace soudních jednání se v Polsku velmi osvědčila a dnes už ji prakticky nikdo nekritizuje – online řízení jsou běžným standardem.
Piotr Adamczyk: Jak dlouho už tento systém v Polsku vlastně funguje? A vnímáš rozdíly mezi soudy ve větších a menších městech?
Paweł Szadorski: Začali jsme během covidu. Asi tak půl roku po začátku pandemie se už jednání konala online. Implementace proběhla velmi rychle a hladce.
Skutečně lze ale pozorovat, že menší soudy někdy taková online jednání samy od sebe nenařizují, je potřeba o ně požádat. Osobně jsem se však nesetkal s případem, kdy by nakonec byl problém online jednání uskutečnit. Ale je pravda, že menší soudy v tom tak aktivní nejsou. Ve Varšavě je to běžná praxe, v Krakově téměř také, ale u menších soudů to bývá různé. Nicméně pokud je podána žádost, obvykle nebývá problém, aby bylo jednání nařízeno online.
Piotr Adamczyk: Jak na to reagovali klienti? Protože předpokládám, že se jednání někdy také účastní, například jako svědci nebo v jiné roli? Jak se této změně přizpůsobili?
Paweł Szadorski: Hodně to záleží na konkrétním klientovi. Ve velké míře to souvisí s tím, jak je kdo otevřený k novým technologiím. Klienti, kteří běžně používají technologie a nemají problém například se schůzkami online, se těchto jednání účastní bez obtíží a oceňují úsporu času.
Naopak u klientů, kteří požívají technologie méně, to někdy tak samozřejmé není – pro ně není online prostředí příliš intuitivní. Občas se také stává, že mají pocit, že online jednání je jaksi „méně důležité“ než to osobní. V takových případech je větší potřeba jim z naší strany vše vysvětlit.
Zároveň se ale online jednání stává v podstatě standardem. Na začátku to pro klienty bylo něco nového a ne zcela jasného, mnozí byli překvapeni, že se vůbec mohou účastnit soudního jednání online. Dnes už to tak nebývá.
Piotr Adamczyk: Jak je to v případě odvolání – mohou i odvolací řízení probíhat online, nebo už ne?
Paweł Szadorski: Ano, odvolací řízení může také probíhat online. Odvolací soudy však tato online jednání pořádají o něco méně ochotně, ale ani tam obvykle nebývá problém, když o to účastník požádá. A znovu říkám, v první instanci, zejména ve velkých městech, je dnes online jednání v podstatě standardem.
Piotr Adamczyk: Nenastávají někdy nějaké technické problémy? Například, že se nepodaří navázat připojení, nebo se klient nemůže přihlásit? Jak se takové případy řeší?
Paweł Szadorski: Technické problémy se občas vyskytnou právě u těch menších soudů, které online jednání pořádají méně často. Důvodem může být myslím třeba i omezená technická podpora – například chybí IT specialisti, kteří by byli k dispozici přímo na místě. Možná i proto tyto soudy samy od sebe online jednání tolik nenařizují.
Naopak soudy ve městech jako Varšava nebo Krakov jsou na to technicky velmi dobře připravené a problémy tam prakticky nenastávají. Ale ještě chci zdůraznit, že to, o čem mluvíme, se týká pouze civilních řízení. Ne správních ani trestních řízení. I když roste tlak ze strany advokátní komunity, aby byla možnost konat online jednání rozšířena i do dalších typů řízení.
Piotr Adamczyk: Znamená to ale také to, že v Polsku lze celé civilní soudní jednání vést prakticky odkudkoliv?
Paweł Szadorski: Přesně tak. Jednání můžete vést z domova, z kanceláře, a někdy se dokonce stává, že jste třeba v autě.
Piotr Adamczyk: Ale stejně si musíte obléknout talár, že?
Paweł Szadorski: Ano a zpočátku se nám to zdálo trochu legrační. Člověk si oblékne talár doma nebo v práci. Navíc, při některých částech soudního jednání se musí stát. A takhle často není jasné, zda někdo stojí nebo sedí. To někdy vede k úsměvným situacím, kdy například účastník řízení, který hovoří k soudu, sice naprosto správně povstane, ale pokud zároveň s tím nepootočí kameru, ztratí se všem ze záběru. Takže o vtipné situace nebývala nouze, ale jak říkám… lidé si na to už zvykli.
V dalších dílech našeho povídání se dozvíte například o tom, jak to mají v Polsku s rozesíláním podání účastníkům soudních sporů, kdy se platí za odůvodnění rozsudků poplatky nebo jak obtížné je právě na polský trh expandovat a co lze očekávat od místních úřadů.
Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu HAJDUK & PARTNERS.
