Piotr Adamczyk: V Česku jsme poměrně daleko v elektronické komunikaci, hlavně s oficiálními místy. Jak je to v Polsku?
Paweł Szadorski: V Polsku se na tom nyní pracuje, velkým nedostatkem našich řízení je, že se všechno stále posílá poštou – podávání písemností v elektronické podobě prakticky neexistuje.
Funguje jen ve správních věcech, kdy lze dokumenty poslat orgánům online – jsou na to vyhrazené schránky a každý advokát musí takovou schránku mít.
Ale něco takového, jako jsou v České republice datové schránky, které by usnadnily komunikaci, zatím v Polsku neexistuje. Jejich obdoba by ale měla být zavedena v určitých řízeních v příštím roce.
Piotr Adamczyk: Návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů ale myslím v Polsku elektronicky podávat lze, ale jenom k jednomu soudu, je to tak?
Paweł Szadorski: Ano, funguje takzvaný e-soud se sídlem v Lublinu, který je příslušný pro celé Polsko. Zpočátku o něj byl velký zájem – také jsme jej několikrát využil, hlavně kvůli rychlosti řízení. Ale upřímně, už delší dobu jej nepoužívám; z praktického hlediska se ukázalo, že nejde o úspěšný experiment.
Hlavním problémem je „ucpání“ systému. E-soud umožňuje podávat velké balíky žalob pro určité typy nároků, což masivně využívají především banky, pojišťovny a další velcí věřitelé, kteří podávají stovky až tisíce žalob najednou.
Pro jednotlivé žaloby na zaplacení tak e-soud ve výsledku nepřináší výrazně rychlejší projednání než běžný soud. A pokud je proti elektronickému platebnímu rozkazu podán odpor, věc se stejně přesouvá do standardního řízení, což v mnoha případech znamená jen zbytečnou ztrátu času.
Piotr Adamczyk: V obchodních věcech je s prvním procesním podáním v Polsku třeba předložit všechny důkazy. Později je pak velmi obtížné předkládat nové. Jak to funguje v praxi?
Paweł Szadorski: Říká se tomu „důkazní prekluze“ – obecně platí, že všechny důkazy je třeba předložit už s žalobou. Později je velmi obtížné najít argument, jak do řízení zařadit nový důkaz, ten režim je velmi přísný. Donedávna se vztahoval na všechny civilní věci, dnes už platí jen pro obchodní spory, jeho důsledky byly totiž opravdu značné.
Piotr Adamczyk: To je velmi důležité, znamená to zásadní rozdíl. Čeští klienti totiž k celé věci mnohdy přistupují tak, že chtějí předložit nejprve několik dokumentů a zbytek dodat později. V Polsku to ale takto nefunguje. Zejména u obchodních věcí, které tvoří většinu našich případů, to prostě neplatí.
Paweł Szadorski: Ještě k těm online otázkám – sice většina korespondence stále probíhá poštou, ale existují dvě výjimky, které fungují opravdu dobře. První jsou KRS, tedy rejstříkové soudy, a druhou je Krajowy Rejestr Zadłużonych – Národní rejstřík dlužníků, tedy všechny insolvenční záležitosti.
U těchto případů je povinné podání elektronicky, papírově se provést nedá. Výjimku mají například nadace a spolky, ty mohou některé přílohy podat papírově, ale samotný návrh musí být vždy elektronický.
Pro běžné subjekty, tedy třeba obchodní společnosti, platí povinnost podávat všechny dokumenty přes PRS – „portal rejestrów sądowych“ – nebo přes KRZ „Krajowy Rejestr Zadłużonych“ v insolvenčních řízeních. Ve všech těchto dvou typech řízení, rejstříkovém a insolvenčním, tedy probíhá veškerá korespondence online, a funguje to docela efektivně. Navíc lze všechny zápisy týkající se společností v KRS prohlížet online, což nám hodně usnadňuje práci – nemusíme chodit přímo na soud.
Piotr Adamczyk: To už nás funguje několik let…
Paweł Szadorski: A my to máme pořád za úspěch (smích).
Piotr Adamczyk: Je vidět, že vás to opravdu těší. Ale ještě jedna věc, která může být zajímavá – při podání procesního dokumentu v Polsku ho posíláte nejen soudu, ale i všem stranám řízení.
Paweł Szadorski: Povinné je doručování písemnosti přímo mezi advokáty. Přistupuje se k tomu velmi přísně – pokud k tomu nedojde, soud podání vrátí. Jinými slovy, pokud podání neobsahuje prohlášení, že jsem dokument zaslal druhému advokátovi, soud ho vůbec nezkoumá a vrátí ho, i když jsem ho ve skutečnosti poslal. Může to tak mít velmi vážné důsledky.
Pokaždé musíme soudu poslat podání a zároveň zaslat jeho kopii zmocněnci. Pokud je deset zmocněnců, protože je deset účastníků řízení, musíme podání poslat všem deseti advokátům.
Piotr Adamczyk: Protože je nutné předložit všechny důkazy — všechny dokumenty — může příprava a odeslání takového procesního podání zabrat třeba celý pracovní den. Třeba když dokládáme 50 faktur, je potřeba každou z nich desetkrát okopírovat a každou kopii porovnat s originálem, to znamená, že na každé kopii musí být razítko s mým podpisem. S takovou procedurou musejí klienti počítat.
Paweł Szadorski: Nedávno jsme pro klienta podávali 30 stejných odvolání, protože šlo o 30 rozhodnutí ve věci několika pokut. Příprava té korespondence nám tak opravdu zabrala celý pracovní den.
Piotr Adamczyk: Zajímavý kontrast. Polská online soudní jednání, o kterých jsme mluvili minule, ta jsou skvělá, ale tato administrativa…
Paweł Szadorski: Přesně tak. Online soudní jednání velmi zefektivňují proces a probíhají opravdu rychle, protože se vůbec neztrácí čas cestováním. Narozdíl od této písemné komunikace se soudy.
V dalších dílech našeho povídání se dozvíte například to, kdy se platí za odůvodnění rozsudků poplatky nebo jak obtížné je právě na polský trh expandovat a co lze očekávat od místních úřadů.
Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu HAJDUK & PARTNERS.
