Čtenáři legalwebu se nově setkávají s vaší rubrikou FilozofórumKarla Havlíčka. Co od ní mohou očekávat?
Lidstvo si kdysi vymyslelo zatím nejdokonalejší formy organizace – obec a stát a nadalo je klíčovými úkoly ochrany vnějších a vnitřních poměrů. K tomu je vybavilo základními funkcemi, z nichž nejdůležitější je právo. Zatímco dosavadní dějiny lidstva jsou z tohoto hlediska především dějinami postupného formování obce a státu, byť se to neobešlo bez bloudění různými slepými uličkami, poslední půlstoletí je v euroatlantickém prostoru časem jejich oslabování. To je trend, se kterým je potřeba něco udělat.
Jedna dáma mi kdysi vyprávěla, že jako dítě měla strýčka, který jí byl krajně nesympatický. Když přijel na návštěvu, sedla si zády k němu a zavřela oči. Nejsme děti, stát objektivně není nesympatický strýček, i když se tak někdy bohužel jeví, a postavit se k němu zády a zavřít oči nic neřeší. Jen tím riskujeme, že nezaznamenáme, když někdo zhasne a ten stát nám rozkrade. Obec a stát jsou nejvýše a nejlépe organizovaná občanská společnost, nikoliv nepřítel občanské společnosti.
Chápu tedy správně, že vždy půjde o témata na pomezí práva, politiky, společnosti a filozofie?
Je to záměr. Otázka je, jestli mu budu schopen dostát. Ale myslím, že jsme tato témata z našeho života trestuhodně vypustili a naprosto fatálně jsme je nahradili ideologizací všeho druhu. Vytvořili jsme si příhodně vágní termíny „my“ a „oni“, přičemž „my“ jsme vždy ta dobrá, kdežto „oni“ ta špatná strana. Přestali jsme věci, jevy a vztahy označovat původním významem termínů plynoucím z permanentní společenské smlouvy a v kritickém procesu změny řeči jsme týmiž termíny začali označovat něco jiného. K tomu je třeba se vracet a přinejmenším se pokusit vyvolat k těmto tématům svobodnou diskusi. Ostatně – vidíte: sám pojem „diskuse“ je pars pro toto. Stačí se podívat na sociální sítě nebo na chaos zcela se míjejících monologů hluchých v mnohých „diskusních“ pořadech v médiích. Masaryk by se divil…
Tímto psaním vlastně rozšiřujete vaše Opus Magnum, knihu Osudné vynálezy lidstva…
„Opus Magnum“ je asi přehnaně lichotivý obrat, za který vám samozřejmě děkuji. Ale věcně máte pravdu. V Osudných vynálezech lidstva jsem měl na mysli právě hlavně stát a právo. Uplynulo ale pět let od vydání knihy v nakladatelství Academia a já jsem o těch věcech samozřejmě dál uvažoval. Něco bych chtěl doříci, něco poopravit, někde přidat nový pohled. Nabídky vašeho legalwebu si proto velmi vážím. A pokud Filozofórum přitáhne trochu pozornosti, pánbůh vám to zaplať.
Profesor Boguszak – ne že bych si troufal se s ním třeba jen vzdáleně srovnávat – kdysi na jedné přednášce na začátku školního roku přehlédl řady studentů v Collegiu Maximu a pravil přibližně: „Nečekám, že sem budete chodit pravidelně celý semestr. Když ne, prostudujte si mou učebnici. A když ani to ne, přečtěte si aspoň Bibli a Osudy dobrého vojáka Švejka. Pokud budete číst dost pozorně, zjistíte, že tam to také skoro všechno je.“ Třeba někdo, kdo nečetl Osudné vynálezy lidstva, alespoň čas od času hodí očkem po Filozofóru.
Jak aktuálně vnímáte právní řád České republiky a to, co ho s novou vládou pravděpodobně očekává?
Domnívám se, že český právní řád – ale podobně to platí i pro právo dalších evropských zemí – je v současné době v jakémsi stadiu rozpracovanosti. To je na jednu stranu dobře, protože je pochopitelně třeba reagovat na společenský vývoj a na novinky, které přináší například bouřlivě se rozvíjející věda a technika. Na druhé straně to je ovšem velký problém. Když jedete například do jižní Evropy, všimnete si určitě tisíců domů, které jaksi nejsou zastřešeny. Z posledního patra trčí k nebi tlusté dráty. A takhle je to tam po desetiletí. Kdysi jsem se někoho ptal, co to znamená. „Dokud není dům dokončen a zkolaudován, neplatí se z něj daň,“ řekl mi tehdy někdo místní. Nevím, jestli je to pravda, nikdy jsem se o to dál nezajímal, ale nezní to úplně nepravděpodobně. A takhle nějak podle mého názoru vypadá dnešní české právo. Buduje se, ale trčí z něj nevzhledné dráty – a to je někdy nebezpečné.
Práva je obecně příliš a nezřízeně se množí. To je hypertrofické bujení, něco jako rakovina – jako bychom na všechno museli mít právní předpis. Část práva je prostě a jednoduše hloupá – jako bychom byli vyznavači té parodické zásady, kterou mi před nedávnem u sklenky červeného připomněl profesor Skřejpek: Lex stulta sed lex. Je tu Evropská unie, která dští jeden normativ za druhým. Pak je tu paraprávo, které chodí jako kachna, vydává zvuky jako kachna, vypadá jako kachna, ale není to kachna – tohle pro změnu není právo, ač se tak se vším všudy tváří a je tak bohužel i přijímáno.
A k tomu: dnes vlastně přesně nikdo neví, co všechno právo tvoří. Je tu soudcovské právo, které vzniká interpretací, jsou tu principy a hodnoty a morální kodexy uměle přepisované do formy práva, jsou tu dokonce komentáře, které v praxi znamenají „více než právo“. Působí to téměř biblicky – chaos. Jenže Bůh v nedohlednu, ten nás z toho asi nevytrhne. Jestli si od současné vlády – a upřímně přiznávám, že jsem potěšen, že do křesla ministra spravedlnosti usedl uvážlivý Jeroným Tejc – něco v tomto směru slibuji, pak to, že se alespoň některé z těchto aspektů pokusí řešit.
Těmto tématům se intenzivně věnujete rovněž v rámci Stálé konference českého práva. Máte už nyní představu alespoň o některých akcích, které letos uspořádáte?
To samozřejmě máme. Mohu se tu zmínit jen o těch stěžejních. Celý bohatý letošní program totiž stojí na „klasice“ dvou Právnických klubů, z nichž červnový bude věnován otázce postavení prezidenta republiky a listopadový problematice pramenů práva.
Druhým pilířem bude cyklus Porta Iuris, který realizujeme ve spolupráci s advokátní kanceláří Portos – v březnu je tématem veřejný zájem, v květnu ochrana osobnosti a v září judicializace společnosti.
A třetím hlavním sloupem je komplexní program práva rodiny, který zahrne řadu seminářů (i s jedním překvapením, které samozřejmě ještě prozrazovat nemohu) a dubnovou konferenci o rodinném právu v tradiční spolupráci se středočeským krajským soudem. K tomu se přidávají další konferenční a seminární akce, jejichž výčet by byl pro tento rozhovor příliš dlouhý, tak si ho odpustím.
Konečně, na jaké tituly se můžeme letos těšit pod hlavičkou vašeho nakladatelství?
Je to tak, že právnické tituly publikujeme ve vydavatelství Stálé konference českého práva, kdežto ostatní v Havlíček Brain Team. V těchto dnech vychází útlá, leč velmi zajímavá Kriminalistická olfaktorika Dominiky Hladíkové, která se zabývá psem a pachovou stopou. Vydáme již pátý samostatný díl Judikatury práva rodiny, kterou píšeme s Danielou Kovářovou, a chystáme knižní vydání Rozhovorů o rodinném právu, v němž připomeneme názory takových odborníků, jako jsou Lubomír Ptáček, Pavel Kotrady a další. S Jaromírem Jirsou, který se tam také objeví, připravuji společnou monografii s pracovním názvem Dítě a právo.
V této souvislosti musím zmínit i redakční spolupráci s vydavatelstvím Wolters Kluwer, pro které připravujeme v letošním roce již páté aktualizované vydání soudcovského komentáře J. Jirsy a kol. Občanské soudní řízení, D. Kovářové a kol. Zákon o advokacii a stavovské předpisy a Advokátní tarif – Odměna advokáta. A samozřejmě pokračujeme ve vydávání odborného měsíčníku Rodina.
Z neprávnických titulů jmenujme třeba Druhou noc v Mariboru Martina Kováře, úplně „odjinud“ například básnickou sbírku Paskvily bláznivého child z pera Luďka Lisseho nebo – abych se skromně připomněl jako autor – Filozofii štěněte, což bude knížka pro děti, která je ovšem určena především dospělým. A kdoví, co nás ještě napadne. Jak říká moje přítelkyně Eva: „Je to hrůza. On má nejvíc nápadů po půlnoci!“
JUDr. Karel Havlíček je právním filozofem a zakladatelem nakladatelství a vydavatelství Havlíček Brain Team a projektu Stálá konference českého práva, jehož je legalweb partnerem.
