Proč jste se rozhodla letos kandidovat do vedení České advokátní komory?
Protože mi záleží na tom, co si veřejnost myslí o naší profesi. To se prolíná také do mého kandidátského motta: „Komora chrání, komora vzdělává, komora je moderním místem pro každého advokáta.“ Kvalita našich služeb je postavena na nezávislosti a na tom, že vlastní věci budeme řídit samosprávně a že stát bude respektovat naši mlčenlivost ohledně klientů. Kvalita je také nezbytně spojena se vzděláváním a obsahem a formou advokátních zkoušek.
To, jak bude vnímána naše profese, se pak podle mého názoru primárně odvíjí právě od kvality našich služeb. I když jsme jako advokáti konkurenti, je důležité, abychom se spolu bavili o profesních, ale i o odborných věcech. Pokud se na trhu objeví nějaký problém, dopadne na nás všechny a poznamená image advokacie jako takové. To koneckonců vidíme na konkrétních příkladech z poslední doby.
Do Komory nejdu reprezentovat zájmy úzké skupiny, ani „mít funkci“, ale opravdu si to odpracovat. Jsem otevřený člověk, který umí naslouchat. Mojí ambicí je vtáhnout do dění na Komoře nové kolegy, kteří si profesní otázky zatím řeší po vlastní ose a možná ani netuší, že v tom nemusí být sami. Čím víc si uvědomuji sílu, kterou máme jako advokáti ve chvíli, kdy táhneme za jeden provaz, tím víc vidím Komoru jako přirozenou platformu, kde společně můžeme kultivovat naši profesi. A tomu chci dopomoci, protože těch témat, která nás čekají, je celá řada.
Pojďme tedy postupně k vašim jednotlivým tématům. V souvislosti s mlčenlivostí a důvěrností ve vztahu klienta a advokáta mluvíte o vaší zkušenosti s daňovým řízením. Chápu správně, že právě v nich stát vstupuje někdy až tam, kam by úplně neměl a právě na základě tohoto poznatku je potřeba být ostražitý i při ochraně advokátních principů?
Je to tak, nezávislost a důvěrnost nejsou pro advokacii jenom hodnoty na papíře, jde o základní podmínky pro výkon naší profese. Bez toho advokáti nebudou, a to si uvědomuji ve své praxi zaměřené na daňové spory každý den. To, že dnes můžeme v relativním klidu vykonávat naši profesi, není samozřejmost a nemusí to tak platit i do budoucna. To konečně vidíme i na některých příkladech ze zahraničí.
O naši nezávislost musíme pečovat. Musíme se mimo jiné zaměřit na vlastní kontrolní činnost, a hlavně na vytvoření podmínek, aby kontrolní činnost mohla být kvalitně a adekvátně vykonávána. Musíme se postavit za ty kolegy, kteří jsou neoprávněně vtahováni do trestního stíhání za poskytování právních služeb. Musíme se v rámci připomínkování nových legislativních návrhů zasadit o to, aby povinnost mlčenlivosti byla respektována i u všech nových reportovacích povinností, které se například na podnikatele valí ze všech stran. A taky musíme diskutovat o tom, jak vůbec aplikovat princip důvěrnosti do našich praxí. Princip důvěrnosti byl nově explicitně zakotven do zákona o advokacii, a je potřeba si říct, co to znamená v konkrétních situacích a nastavit se společně ten nejvyšší standard.
S tím souvisejí i vaše další témata, elektronická komunikace v rámci justice a využití nových technologií. Třeba i v tom smyslu, že je třeba dávat pozor na to, co advokáti sdílejí s umělou inteligencí?
Je pravda, že umělá inteligence může být lákadlem, které může zásadním způsobem ohrozit princip důvěrnosti, pokud použijete řešení, které nesplňuje všechny standardy. Stejně tak si musíme dát pozor, aby využití AI nástrojů nevedlo ke zhoršení kvality našich služeb (například tím, že někdo použije fiktivní judikát do svého podání). Já jsem fanoušek nových technologií, advokáti nesmí zůstat pozadu a věřím, že nám tyto nástroje mohou při obezřetném používání naopak usnadnit práci a uvolnit ruce k budování vztahů s klienty.
Na druhou stranu si uvědomuji, že odpovědnost advokáta, důvěrnost a nezávislost advokacie pro nás musí být principem číslo jedna, kterému musíme podřít všechno ostatní. I kdyby to mělo znamenat, že advokáti začnou nové technologie využívat spíše později nebo omezenějším způsobem. Priorita jasně leží na zachování důvěryhodnosti a kvality našich služeb.
Chtěla byste v této souvislosti diskutovat v rámci komory i o odměnách za advokátní služby, do nichž se využívání umělé inteligence také nutně promítne?
Určitě je to jedno z témat spojených s využíváním umělé inteligence. Je třeba říct, že toto téma se netýká pouze velkých kanceláří, ale bude se týkat každého advokáta a vůbec služeb, které na advokátních trhu budou. Otázek, které v této souvislosti vzniknou, je celá řada. Kromě jiného nastavení odměn v situaci, kdy vám daná služba zabere díky nástrojům umělé inteligence několik sekund. Je to i otázka, jak čelit poskytování právních služeb neadvokáty a jak chránit náš trh. Nebo třeba i otázka, jak vzdělávat kvalitní advokáty ve chvíli, kdy budoucí generace nikdy neprojdou zkušeností s právními rešeršemi, analýzou judikatury nebo psaním jednoduchých právních rad. Je podle mě zřejmé, že advokátní trh se v následujícím období velmi rychle promění, a my bychom měli společně kopat za naši profesi.
Ale abych byla i pozitivní, nástroje umělé inteligence přinášejí neuvěřitelné možnosti. U nás v kanceláři testujeme, jak je využívat k revizi našich podání na soud. Jen Nejvyšší správní soud vygeneruje stovky rozhodnutí ročně, to nemůže mít nikdo vše v hlavě. Nové technologie vás ale umí upozornit na slabá místa vašeho podání, vypíchnout rozsudek, který jste nezohlednili a tím zlepšit kvalitu vašeho podání. Díky této analýze se pak můžeme více soustředit na takový ten lidský cit pro věc a vyznění celého textu, i s ohledem na to, jací soudci budou o věci rozhodovat.
Chcete se zabývat také vzděláváním advokátů a advokátních koncipientů, důležité podle vás bude testování praktických dovedností. Jak by to mohlo konkrétně vypadat?
Vzdělávání, advokátní zkoušky a vůbec příprava budoucích advokátů je podle mě jedna z hlavních rolí Komory. Advokacie je o lidech a vnímání naší profese je nezbytně spojenou s kvalitou advokátek a advokátů.
Vzdělávání koncipientů by nemělo spočívat v tom, že si odškrtnu povinnost tím, že se někam připojí nebo přijdou na školení. Ale měli bychom chtít dosáhnout toho, aby i oni měli pocit, že dostávají to nejkvalitnější a nejpraktičtější vzdělání právě v rámci Komory. Do obsahu kurzů a vzdělávání je potřeba mladou generaci vtáhnout, proto také velmi oceňuji, že se kolegům podařilo založit sekci pro advokátní koncipienty.
Také bych se ráda zasadila o to, aby se vtáhli noví kolegové do fungování odborných sekcí, a aby se v nich vedla živá odborná diskuse a o výsledcích těchto diskusí byla informována advokátní veřejnost. Podle mě je to nejlepší nástroj, jak vtáhnout kolegy do dění na Komoře, pokud budou mít pocit, že zde mohou sdílet své odborné problémy a dozví se zde praktické informace.
Myslím, že se všichni shodneme, že u advokátních zkoušek by nemělo jít o výčty ze zákona, ale o praktické dovednosti a o to, zda je člověk v právu zorientovaný a dokáže si poradit. Už jen proto, že se právní řád neustále mění. Jako klíčovou vidím taky znalost stavovských předpisů a vnímání etických otázek spojených s naší profesí. To rozhodně nemůže být jen předmět do počtu. Na druhou stranu si uvědomuji, že to nebude jednoduché propsat toto do praxe advokátních zkoušek. Za mě by prospělo už jen to, kdybychom měli společnou diskusi o tom, co jsou vůbec požadavky na advokáta v této – dovolím si říct – nové době. Také bychom se měli zamyslet nad objektivitou zkoušek, byť u ústní zkoušky to má z podstaty své limity.
Čím dál častěji se teď řeší, jako práci vlastně budou studenti a advokátní koncipienti dělat, když to, co často dělali doposud, zvládne umělá inteligence. Už jste to zmínila. Čemu by se podle vás měli začínající právníci v advokacii věnovat?
Struktura advokátních kanceláří se podle mě do určité míry změní, hlad bude po advokátech ve střední fázi kariéry. Pro lidi na začátku kariéry bude velkou výhodou, když se budou o věci zajímat v širším kontextu. Například už dnes hledáme do týmu na daňové spory kolegy, kteří kromě práva rozumí i ekonomii a sledují ekonomický vývoj v České republice i ve světě, přemýšlí o tom, co hýbe byznysem, a v ideálním případě rozumí i nějakému podnikatelskému odvětví, nebo o to minimálně mají zájem.
Mnoho mladých lidí k tomu už teď tak přistupuje, jsou velmi kreativní, což jim myslím hodně pomůže. Další důležitou věcí je chuť dělat kvalitní advokacii, učit se a vidět v tom smysl. Podle toho vybírám i já své posily do týmu.
Vy v Deloitte Legal budete tedy nabírat studenty i koncipienty dál?
Rozhodně ano. Mladé lidi stále hledáme. Protože z nich vychováváme naše budoucí špičky. Když ty nejlepší lidi nechytnete ve škole nebo hned po škole, už je později hůře přemluvíte ke spolupráci. Mladí lidé také vždy přinášejí něco nového, a to oceňuji.
V Deloittu vedete také projekt Zákon roku, na němž pěkně ukazujete, jak lze uskutečňovat dialog práva a státní správy a veřejnosti obecně. Co souvisejícího byste ráda podnikla v České advokátní komoře?
Komora by měla být podle mého názoru aktivnější, i pokud jde o vytváření nové legislativy a připomínkování nových zákonů. Advokáti jsou pro to v tom nejlepším postavení, právě oni mohou kvalitně ovlivňovat regulaci podnikání a vůbec právní řád v České republice. Oni s těmi zákony pracují, chápou potřeby jejich adresátů a mají cit pro identifikaci toho, co může vyvolávat problémy.
Projekt Zákon roku mě ale naučil jednu zásadní věc, a to, jaká je síla diskuse. Když se potkají lidi z praxe, kteří se chtějí bavit věcně, nejednou se dají posouvat i velká témata. A právě proto bych jako jednu z hlavních věcí chtěla podpořit fungování odborných sekcí v rámci Komory.
Tím se vlastně vracím na začátek našeho rozhovoru. Pokud budeme sdílet profesní, ale i odborná témata, můžeme mít obrovskou sílu. Můžeme lépe chránit náš trh, bránit excesům a být silnějším partnerem vůči justici a státní správě. Je to nesrovnatelně efektivnější, než když si každý z nás řeší svoje profesní problémy sám.
Text byl publikován v rámci spolupráce s partnerem legalwebu Deloitte Legal.
