Třeba u justičních pohledávek byla úspěšnost Celní správy při vymáhání loni jen okolo tří procent, zatímco u exekutorů toto číslo bylo desetkrát větší, říká pro legalweb prezident Exekutorské komory ČR Jan Mlynarčík s tím, že exekutoři nehodlají nechat tuto nelogickou změnu jen tak.
Aktuálně dochází k výrazným změnám v provádění některých exekucí vzhledem k přijetí takzvaného celního balíčku. Exekutorská komora se snažila zákonodárcům vysvětlovat, že tyto změny nejsou vhodné a z hlediska státního rozpočtu ani výhodné, ale neuspěla. Jaký tedy bude náběh těchto nových pravidel do praxe?
Celním balíčkem dochází ke změně obrovského množství předpisů spojených s Celní správou a s fungováním státní správy. Bohužel došlo také ke změně správního řádu, do něhož se implementovalo pravidlo, podle kterého se budou některé pohledávky vymáhat pouze přes Celní správu.
Už nyní celníci vymáhají justiční pohledávky. Jedná se především o nezaplacené soudní poplatky, náklady spojené s výkonem vazby nebo výkonem trestu odnětí svobody, anebo o náklady, které vznikly státu v souvislosti s obhajobou advokáty ex offo. Nově by Celní správa měla vymáhat také pohledávky státních orgánů, například ministerstev a dalších různých kontrolních a regulačních orgánů. Zde hovoříme třeba o pokutách uložených Českou obchodní inspekcí, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí nebo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.
Podle nové právní úpravy by Celní správa měla dále převzít správu a vymáhání veřejnoprávních pohledávek obcí a měst v podobě poplatků za odvoz a likvidaci domovního odpadu, poplatků za psy či pokut za špatné parkování. Tato změna byla přijata, aniž by stát předložil jakákoli data o efektivitě a úspěšnosti vymáhání Celní správou.
Exekutorská komora ČR taková data získala prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím a byla nemile překvapena, že celníci mají více než desetinásobně menší úspěšnost při vymáhání. Všichni si dobře pamatujeme na 90. léta, kdy měl vymáhání na starosti pouze stát, prostřednictvím soudních výkonů rozhodnutí. Úspěšnost soudů při vymáhání se tehdy pohybovala někde okolo dvou procent. Rozsudky soudů byly pouhým cárem papíru a věřitelé neměli legální možnost dostat se ke svým pohledávkám. Kvůli této neutěšené situaci byl ostatně přijat exekuční řád. Teprve po zavedení soudních exekutorů se situace zásadně změnila. Nezbývá mi než se ptát, vážně se chceme vrátit do dob, kdy rozhodnutí soudu byla prakticky nevymahatelná? Převedení vymáhacích pravomocí na Celní správu míří právě tímto směrem.
Exekutoři přitom v posledních letech ukázali, že jsou schopní úspěšně vymáhat i tyto pohledávky. Pokud jde o justiční pohledávky, naše průměrná efektivita se pohybovala okolo 30 procent. U Celní správy to ale byla za loňský rok zhruba jen tři procenta. Soudní exekutoři jsou tedy nesporně daleko efektivnější. Navíc stát bude podle našich propočtů platit za tuto změnu zhruba půl miliardy ročně ze státního rozpočtu, tedy z daní, které platí všichni občané. Celní správa bude muset nabrat další lidi, které bude muset dostatečně vzdělat a kontinuálně jejich vzdělání prohlubovat. Bude muset pronajmout prostory pro výkon této práce, bude potřebovat nakoupit vozový park. A bude muset pořídit i IT techniku včetně nákladných softwarových licencí umožňujících efektivní práci. Přitom, a to je zcela zásadní argument, soudní exekutoři státní rozpočet, tedy daňové poplatníky, nic nestojí. Naopak do státního rozpočtu peníze posílají. V případě provedení exekuce odvádějí státu DPH a daň z příjmu.
Jsou to jednoduché, selské počty. Přijde mi to jako velmi podivný způsob hospodaření státu. Úplně nejvíce mě však šokovalo prohlášení úředníků Ministerstva financí. Uvádí, že změny dělají proto, aby chránili dlužníky před náklady exekuce. Kladu si otázku, zda opravdu chceme ještě více chránit pachatele trestných činů, kteří jdou do vazby a následně do výkonu trestu odnětí svobody, nebo osoby páchající dopravní přestupky a nehradící pokuty, anebo osoby, které neplatí za odpad?
Tuto tzv. ochranu platíme my všichni ze svých daní. Jsou to náklady za soudy, vězeňskou službu nebo jen náklady obcí a měst. A na úplném konci budeme ještě muset zaplatit celníky. To všechno stojí velké peníze, které stát, jak sám tvrdí, nemá. Podle mne by bylo spravedlivější, aby náklady vymáhání nesl ten, kdo to zavinil. Proto by tuto práci měli dělat soudní exekutoři, kteří ze státního rozpočtu nic nedostávají, ale naopak do něj nemalým dílem přispívají.
Prostředků na ochranu dlužníků máme v našem právním řádu v současnosti už opravdu hodně. V posledních letech navíc dochází ke kontinuálnímu posilování práv dlužníků na úkor věřitelů. Otázka by tedy spíše měla znít, jak nastolit znovu rovnováhu v dlužnicko-věřitelském prostředí.
Stát by měl naopak vícekolejnost vymáhání omezit a využívat exekutory co nejvíce. Svou práci děláme dobře, jsme ustaveni jako právnická profese od roku 2001, máme bohaté zkušenosti a jsou za námi vidět výsledky. Navíc jsou nastaveny jasné kontrolní mechanismy ze strany státu. Nechci se vrátit zpět do již zmíněných 90. let, kdy vymahatelnost práva představovala prázdnou frázi.
Znamená to, že se budete snažit i o to, aby třeba justiční pohledávky opět vymáhali exekutoři?
Celní balíček byl spíše balík. Byla to tak obrovská materie, že ji nikdo ze zákonodárců nechtěl ani číst, natožpak torpédovat kvůli její jedné malinkaté části. Z jednání s některými senátory víme, že by sami uvítali změnu. Jsou připravení navrhnout novelu, kterou by se tento princip vrátil zpátky nebo by rovnou došlo i ke zrušení vícekolejnosti ve vymáhání. To by znamenalo, že by vymáhání bylo prováděno, až na malé výjimky, výhradně soudními exekutory. Jsme mnohem efektivnější než stát, a navíc bychom uspořili ze státního rozpočtu enormní prostředky na provoz Celní správy.
Jaká je realita současného exekutorského stavu? Vaše regulace je největší, co kdy byla, zároveň se zužuje pole vašeho možného působení…
Vidím to při výběru nových adeptů do uvolněných exekutorských úřadů. Současný stav je celkem tristní a může vést až k naprosté deziluzi a frustraci. Každý, kdo se rozhodne věnovat profesi soudního exekutora, si totiž musí spočítat, kolik ho bude stát vedení úřadu a jaké naopak budou jeho příjmy. V systému, který máme v České republice zavedený, se každý exekutor musí snažit najít práci sám. Musí oslovit věřitele a ukázat jim, že svoji práci bude zvládat třeba rychleji nebo lépe než některý z jeho kolegů. Postupy při provádění exekucí jsou totiž stejné pro všechny. V této oblasti panuje svobodná soutěž a velká konkurence, což samo o sobě mnoho vystudovaných právníků odrazuje.
Jsou si totiž vědomi obrovské míry byrokratizace exekučního řízení, komplikovaného procesu a více než 16 let nezvyšovaného exekutorského tarifu, který zcela neodpovídá současným ekonomickým poměrům. Znamená to, že se nám nedaří obsazovat uvolněné exekutorské úřady. A pokud se skutečně nepodaří vybrat nástupce dosavadního exekutora, Exekutorská komora, potažmo soudy, musí řešit, komu stávající agendu předají. Ale pro exekutora, který bude přebírat spisy po končícím kolegovi, to představuje jen další náklady a komplikace. Jsou to reálné problémy, které nás velmi trápí.
V současnosti působí v České republice zhruba 145 soudních exekutorů a všichni se zabývají existenčními otázkami. Dlouho se totiž neřešil náš tarif. Přestože se objem agendy přesunul ze soudů na exekutory, v úpravě odměn a náhrad se to nijak neprojevilo. Stále nám narůstá objem práce, ale peníze máme stejné. V roce 2017 naopak došlo ještě ke snížení našeho tarifu.
Bavíme se o ekonomice úřadu proto, že exekutoři jsou zčásti podnikatelé. Protože nás neplatí stát, musíme vydělat, abychom zvládli zaplatit personál našich úřadů, stejně jako jejich provoz, bezpečnost a modernizaci.
Jak to s tarifem aktuálně vypadá? Podle kuloárních informací jste byli domluveni ještě s ministrem Blažkem na jeho změně…
Za bývalým ministrem Pavlem Blažkem jsme přišli s žádostí o úpravu jako první z právnických stavů. Ministr s úpravou souhlasil, ale změnu chtěl z pochopitelných důvodů provést napříč svobodnými právnickými profesemi, tj. i u advokátů a notářů. Jak víme, obě tyto profese se dočkaly úpravy svých tarifů. Soudní exekutoři zatím bohužel nikoliv.
Je připraven konkrétní návrh na změny exekutorského tarifu, ale zatím nebyl vydán. S panem ministrem jsme měli už řešit jen otázku přechodných ustanovení, a to na schůzce, která měla proběhnout začátkem června. Ministr Blažek ale na konci května oznámil svou rezignaci, což dořešení úprav našeho tarifu znovu přerušilo.
V čem připravené změny tarifu spočívají?
Návrh tarifu se vlastně vrací před rok 2017, kdy došlo za ministra Pelikána ke snížení našich odměn. Minimální odměna soudního exekutora se tehdy snížila ze tří tisíc na dva tisíce, nyní bychom ji chtěli opět zvednout na tři tisíce. U velmi nízkých pohledávek by ale byla odměna stále jen dva tisíce.
V reakci na obrovskou míru inflace posledních let (a posledních 17 let) by mělo dojít i ke změně náhradového paušálu. Přestože skutečné náklady vzrostly o více než tisíc korun, hledali jsme i tak cestu ke kompromisu přijatelnému pro všechny strany. Změny se týkají také možnosti navýšení odměny za provedení exekucí třeba za vyklizení nemovitostí nebo odstraňování staveb. Tedy něco podobného, co je upraveno v advokátním nebo notářském tarifu.
Návrh je tedy připravený na ministerstvu spravedlností a nyní záleží na nové ministryni Evě Decroix, jak se k němu postaví?
Ano, předpokládali jsme, že by účinnost nové úpravy nastala 1. ledna 2026. S paní ministryní bychom o tom rádi dál jednali, i když chápeme, že se nyní musí potýkat především s řešením tzv. bitcoinové aféry. Rádi bychom s ní navázali na to, co bylo domluveno s jejím předchůdcem, protože jednání už probíhají několik let.
To bude tedy hlavní téma pro Exekutorskou komoru v druhém pololetí letošního roku?
Určitě ano. Budeme postupovat tak, abychom tarif upravili ještě se současnou ministryní.
A co dalšího vás čeká? Třeba pokud jde o elektronizaci a digitalizaci exekucí?
Usilujeme o vytvoření robustního informačního systému, který nám umožní vzájemné předávání exekučních spisů výhradně v digitální rovině, a to jak mezi soudními exekutory a soudy, tak v mezích zákona i mezi exekutory navzájem. Ministerstvo spravedlnosti nám přislíbilo i finanční podporu. Ta se sice nakonec snížila z milionových částek na statisícové, což nám náklady nepokryje, ale i přesto zamýšlíme systém vybudovat.
Ruku v ruce s tím se chystá Centrální evidence srážek ze mzdy. Do této evidence by zaměstnavatelé prozatím dobrovolně posílali informace o svém zaměstnanci-dlužníkovi. Soudní exekutoři by tak nemuseli u každého dlužníka jednotlivě zjišťovat informace a opakovaně tak touto administrativou zatěžovat zaměstnavatele. Naším cílem je, aby systém fungoval už od roku 2026 dohromady s Centrální evidencí exekucí a aby byl připravený i na případné rozšiřování. Třeba na evidenci pozastavení řidičského oprávnění.
Jaký apel byste chtěl vyslat k příští Poslanecké sněmovně a vládě, pokud jde o jejich přístup k vymáhání dluhů, věřitelům, dlužníkům a exekutorům?
Přál bych si, aby politici začali naslouchat našim zkušenostem. Kupříkladu u milostivých let jsme opakovaně poukazovali na to, že nemusí být tak úspěšná, jak politici očekávali. Byli bychom také rádi, pokud by si zákonodárci, vláda a úředníci uvědomili, že oproti státu postupujeme při vymáhání opravdu efektivně, úspěšněji a levněji.
Budeme se také snažit jednat s ústavními soudci ohledně jejich dřívějšího rozhodnutí, že pohledávky měst a obcí do tří tisíc korun může vymáhat jen Celní správa. Pokud by to totiž dělali exekutoři, bylo by to podle rozhodnutí Ústavního soudu moc drahé. Ústavní soudci ale vůbec nevzali v potaz, že i stát, respektive Celní správa, má s vymáháním náklady a že ty nejsou u exekutorů nižší. Platí totiž, že dluhy, včetně jejich vymáhání, má uhradit ten, kdo je způsobil, a nikoli všichni daňoví poplatníci.
Závěrem musím podotknout, že mě skutečně zaráží, jakým způsobem část společnosti k dluhům přistupuje. I z mediálního obrazu soudních exekutorů je přece zřejmé, že jsme schopní postupovat rychle a efektivně. Přesto nadále vedeme 3,5 milionu exekučních řízení. Každoročně se do exekucí dostává stejné množství osob. Prostě k pozitivnímu obratu příliš nedochází ani přesto, že se soudním exekutorům daří ukončovat stále více exekucí. Očekával bych, že se lidé poučí a svou finanční situaci budou řešit. Velká část exekucí je totiž způsobena pouze tím, že se lidé o své problémy s penězi nestarají. Stát by tedy v tomto ohledu měl spíše přistoupit k osvětě, než posilování práv a ochrany dlužníků.
Text vznikl a byl publikován v rámci spolupráce legalwebu a Exekutorské komory ČR na projektu „Ekonomická efektivita exekutorského úřadu“.
