Dnešní doba je přeregulovaná a ve své postatě správné myšlenky se často zvrhávají ve zbytečné papírování. Expresivně řečeno a omlouvám se za to slovo, možná až přílišnou buzeraci. Projevuje se to právě i na pravidlech souvisejících s bojem proti praní špinavých peněz. Samozřejmě, že my všichni, kdo chceme podnikat poctivě, se ztotožňujeme s tím, že stát musí bránit legalizaci výnosů z trestné činnosti a terorismu, ale je nutné, abychom nezapomínali také na kritéria, jako jsou přiměřenost nebo účelnost.
Líbí se mi v této souvislosti, že řada kolegů, kteří kandidují rovněž do různých orgánů České advokátní komor upozorňuje na to, že i v souvislosti s AML a související metodikou existují prohřešky a „prohřešky“. S tím, jak regulace dále posiluje a zesiluje, o tom musíme mluvit sále hlasitěji a trvat na jejím výkladu podle zdravého, selského rozumu.
Porušil někdo povinnost schválně nebo dokonce se zlým úmyslem? Zaslouží ten nejtvrdší možný trest. Šlo spíše o omyl nebo snad o nejasnost ve výkladu toho kterého ustavení? Rozhodujme o těchto věcech, vyslovujme verdikt o pochybení, ale nijak netrestejme. Věřím, že takto komora postupuje v naprosté většině případů, ale musíme to mít stále na paměti a být v tom v příslušných orgánech za jedno.
Lobbujme za smysluplné AML
Regulace AML je v současnosti opravdu až moc přísná, neodráží reálný život, faktický byznys a jeho fungování. Samozřejmě, není to vinou České advokátní komory, související pravidla vznikají na evropské úrovni, dále je pak mnohdy rozpracovává český zákonodárce.
Jako advokáti a tedy jako profesionálové, kteří s touto právní úpravou dennodenně pracují nejen proto, aby splnili své povinnosti, ale také, aby pomohli svým klientům, máme o jejich praktickém fungování (a spíše nefungování) velmi jasno. Souvislosti vidíme možná nejostřeji. A tak o tom musíme mluvit a snažit se v dobrém slova smyslu lobbovat, aby došlo k potřeným uvolněním a změnám.
Ovšemže ne na úkor boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo terorismu, zároveň ale s uvědoměním, že, použiju-li známé klišé, s vaničkou bychom neměli vylévat také dítě. To znamená nebránit byznysu a nepřistupovat ke všem podnikatelům a obecně lidem, kteří mají nějaké peníze a nějaký majetek, jako by ho automaticky nakradli a snažili se krást dál. Měli bychom o tom všem uvažovat opačně: většina z nás je poctivých a jen menšina nepoctivých.
Nezapomínejme také na to, jak je nyní problematické ztrácet svobodu při nakládání s vlastními prostředky, jak se to teď jinde v Evropě děje třeba při vybírání hotovosti z bankomatů. Protože žijeme i ve specifické době: zvykli jsme si totiž ve většině platit elektronicky a využívat skoro na všechno bankovní převody. Do toho ale právě nyní nastupují blackouty a jiná nová nebezpečí, kvůli nimž se hodí mít právě hotovost připravenou nebo mít možnost se k ní co nejrychleji dostat.
Zkrátka, myšlenky to mohou být všechno bohulibé, ale praxe je praxe. A my jako advokáti k ní, znovu opakuji, máme nejblíže. Tak si tu naši související nespokojenost nenechávejme jen pro sebe.
