Ukazuje se totiž, že už před říjnovým sněmem je o Garančním fondu České advokátní komory třeba dále diskutovat, stejně jako otevřeně probírat ještě jiná související témata. Třeba proč do těchto sfér nenechat vstoupit stát nebo proč kolegialita mezi advokáty nemůže být v tomto případě nekonečná.
Jak již zaznělo, v nadcházejících advokátních volbách kandiduji do Odvolací kárné komise České advokátní komory. Zejména proto, že mi záleží na tom, aby si advokacie držela svou prestiž a renomé, respektive možná abychom se jí snažili tyto atributy vrátit, a aby ji i neprávní veřejnost vnímala jako noblesní povolání. Mluvil jsem o tom také v nedávném rozhovoru pro legalweb.
Proč nesmíme do náhrad pustit stát
O to všechno se můžeme a musíme zasadit my sami, advokátky a advokáti, advokátní stav. Máme-li nyní kvůli několika nepoctivým jednotlivcům právě jako stav reputační problém s úschovami, musíme ho opět vyřešit jako stav, tedy my sami. Naše profese je samostatná a z dobrých a historicky vyzkoušených a potvrzených důvodů také samosprávná. Garanční fond České advokátní komory je logickým vyústěním toho všeho.
Kdybychom do náhrad škod, za nimiž mohou potencionálně stát naši kolegové, nechali vstoupit stát, minimálně o část své samostatnosti a samosprávy bychom přišli. A pokud přijdeme o jakékoliv jejich části, můžeme o ně záhy přijít kompletně.
To ale neznamená, že nemáme o Garančním fondu dál debatovat a snažit se ho nastavit tak, aby byl nejen funkční, ale také spravedlivý a alespoň v rámci advokátního stavu ideálně také nekontroverzní. A mluvit tak o tom, proč bychom jej měli provázat s dalšími opatřeními, které dobře zajistí jeho funkci a zajistí to, aby peníze v úschovách skutečně nebylo možné nikterak zpronevěřit.
Tedy abychom ideálně dosáhli toho, že se z Garančního fondu České advokátní komory žádné náhrady vyplácet nebudou, protože nebude co nahrazovat.
Že to zní příliš naivně, protože vždy se nějaký exces objevit musí v každém i sebelépe nastaveném systému? To je nejspíše pravda. Dejme si tedy jako cíl to, aby škod vznikalo do budoucna co nejméně a tím sem fondu vyplácelo alespoň co nejméně peněz. Pro to ale musíme něco udělat.
Mlčeti zlato… to tady ale neplatí
Zapomeňme tak do budoucna na někdy až falešnou kolegialitu. Ukažme jako stav veřejnosti podle čeho a jak si má vybírat advokáty a kterým se má vyhnout. Jak jsou důležitá doporučení a reference, profesní historie, na první pohled zřejmá důvěryhodnost. Veďme související komunikační kampaně, a to všemi dostupnými cestami a prostředky.
Nebojme se ukazovat na viníky a bez milosti je vyobcujme z našich řad. Samozřejmě ctěme presumpci neviny, kdo jiný by to měl dělat než my, ale buďme zároveň i předběžně opatrní a žádné náznaky možných nekalostí nenechme bez odezvy. Netrpme mezi sebou problematické kolegy, pokud se dopustí provinění a varujme před nimi.
Protože rčení „mlčeti zlato“ v tomto případě dozajista neplatí. Naopak, o těchto věcech musíme mluvit, a to velmi otevřeně a velmi hlasitě. Mezi sebou, ale hlavně s lidmi, kteří se spoléhají na naše služby. S našimi klienty. Tedy s celou českou veřejností.
Jiří Matzner je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek.
Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu Matzner & Vítek Legal.
