O kvalitě systému a společnosti, v níž funguje, svědčí právě míra spravedlnosti, které se daří dosáhnout či lépe řečeno nespravedlnosti, které se nepodaří zabránit. Uspokojení oprávněných se velmi často neobejde bez nespravedlnosti uplatněné vůči jiným. A nejedná se zdaleka vždy o právo trestní, ale samozřejmě i o nároky občanskoprávní či obchodní.
To není nic nového. Již staří Římané (konkrétně Cicero ve svém díle „De officiis“) praví „..summa ius, summa iniuria…“, což znamená, že nejvyšší právo je zároveň nejvyšší nespravedlností – volněji řečeno – striktní dodržování práva bez ohledu na „lidskou“ či přirozenou spravedlnost může vést nespravedlivým či dokonce krutým následkům. V rámci každého justičního systému se tomu čelí především aplikací pravidel, a to jak normativních, tak výkladových. Jak jsou pravidla aplikována, to záleží na kvalitách lidí, které je uplatňují, a to jak v rovině odborné, tak lidské. A je pošetilé předpokládat, že všichni vždy obstojí.
Je to samozřejmě velký paradox, protože se všichni rádi zaklínáme právním státem, jehož základním rysem by mělo být přísné a přesné uplatňování platných zákonů včetně jejich vynucování. Ale život není černobílý, a ne vždy jej lze napasovat přesně na určitou životní situaci tak, aby nebylo nikomu ublíženo či ukřivděno. Je také pravda, že aplikace právních norem je věc velmi citlivá – hranice mezi legitimním výkladem právní normy a „ohýbáním“ práva může být velmi jemná a obtížně rozeznatelná.
Problémem je samozřejmě i fakt, že otázka, co je spravedlivé a co nikoliv, je velmi subjektivní. Co se jednomu zdá málo, jinému je příliš a je také třeba lidsky přiznat, že naše vlastní křivdy nám připadají vždy závažnější než křivdy cizí a naše rozhořčení nás jaksi amatérsky radikalizuje.
Pro advokáty je to někdy dost smutný pohled. Většina procesních pravidel má funkci pojistnou – tedy aby nikomu nebylo neprávem ublíženo či ukřivděno. Pokud jsou taková pravidla obcházena či nedodržována (byť v dobrém úmyslu), znamená to, že systém je vůči vzniku nespravedlnosti méně odolný, a tudíž méně spolehlivý. Není podstatné, zda se pravidla nedodrží v případě, který má dopadnout „správně“ z hlediska vyšší či lidské spravedlnosti. Pro justiční systém a právo je to špatně.
Martin Maisner je místopředsedou České advokátní komory.
