Je považována za převratnou, protože v ní církev promlouvá o věcech, které jí dle názoru jiných až dosud nepříslušely a nabízí řešení odlišné, než řešení dosud nabízená – snaží se je řešit nejen mocensky ze strany nemilosrdných a dravých kapitalistů, ale ani k násilí náchylných socialistů a nihilistických anarchistů, ale jakousi spoluprací státu, církve a dobrovolných organizací při absolutním respektu k vlastnictví, to vše v podmínkách třeskutého kapitalismu. Tedy vhled do problematiky dosud nevídaný.
Proč zmiňuji papežskou encykliku na půdě veskrze právnického média? Nu – papežská encyklika je nástrojem kanonického práva (a tedy i legitimním pramenem práva) a má globální dosah. Navíc současný papež Lev XIV. se volbou jména ke svému předchůdci nepřímo „ideově“ přihlásil a lze tedy očekávat, že bude mít ambici se k „novým věcem“ také vyjadřovat.
Mne osobně zaujalo, že se nová hlava katolické církve již vyjádřila v tom smyslu, že v církvi je třeba hovořit i o takových fenoménech, jako je umělá inteligence. Docela mne zajímá, z jakého úhlu hodlá církev tuto problematiku uchopit a s jakými tezemi do všeobecné diskuze vstoupí. Téma umělé inteligence je totiž v současné době všudypřítomné a mluví o něm každý a každý jím vylepšuje svá stanoviska téměř k čemukoliv.
Z hlediska práva je umělá inteligence téma komplikované – naráží na problematiku odpovědnosti, principy poskytování právních služeb, a dokonce i na dosud nedotknutelná pravidla řešení lidských sporů. Pokud k těmto nerozpleteným uzlům přidáme ještě duchovní a církevní rozměr, nedokážu odhadnout, kam se vývoj bude ubírat.
Určitě nás čekají změny – technické, vědecké společenské a bůhví jaké další. Možná že i v oblasti duchovna a víry. Každé změny se vždy projeví i v právní regulaci – sice se zpožděním a ne vždy šťastně na první dobrou, ale projeví se. Lehce skepticky připomínám, že změny nejsou vždy k lepšímu.
Martin Maisner je místopředsedou České advokátní komory.
