Ale je asi dobře, aby tato otázka občas zazněla pěkně nahlas a byl také dán prostor na příslušnou odpověď.
Na samý úvod je třeba říci, že neexistuje žádný úřad či administrativní tým, který by nemohl pracovat rychleji, levněji a efektivněji, či který by nemohl být lépe řízen. Všechny zmíněné parametry jsou žádoucí, ale je potřeba si také poctivě říci, zda je lepších parametrů v uvedených kategoriích dosáhnout zároveň, nebo jednoho na úkor druhého. Je také poctivé řícI, co se rozumí termínem levněji nebo efektivněji. Jinak je to jen šerm se slovy a adjektivy, velmi příhodný v době předvolební.
Ti, kteří advokátní komoru kritizují jako nepotřebnou, neefektivní a přebujelou, by si možná mohli zjistit, jaké úkoly vlastně advokátní komora ze zákona plní v rámci stavovské samosprávy. Je to především vedení advokátní matriky, školení koncipientů, organizace advokátních zkoušek a advokátních slibů, vyřizování a šetření stížností a výkon kárné pravomoci komory nad chybujícími advokáty. To jsou ty nejzákladnější činnosti.
A ty by pro sbor 13 tisíc advokátů nikdo bez jediné koruny dotace ze státních prostředků nebyl schopen zajistit. Pokud by se této agendy ujalo ministerstvo spravedlnosti, potřebovalo by na to nepochybně mnoho set, pokud ne tisíce úředníků. Účast na legislativní činnosti (u zákonů, které mají zásadní vliv na výkon advokacie) je v řadě případů zoufalá sebeobrana před bouřlivými tvůrčími momenty našich zákonodárců a pracně udržované zahraniční styky se sesterskými komorami a „komorou všech komor“ – (CCBE) v Bruselu nám umožňují se alespoň pokusit se vyhnout chybám, které se přihodily našim kolegům v zahraničí. To by patrně spadlo pod stůl bez náhrady.
Je zbytečné připomínat, co se v době celkem nedávné advokátní komoře podařilo. Těm, kdo pro Komoru pracuji ve volených funkcích je dobře známo, že jim nikdo děkovat nebude a ostatně to také proto nedělají. Kdybyste se jich zeptali, zda je za to hřeje u srdce, nebo zda jim stavovská sounáležitost a hrdost dává křídla, asi by si oprávněně poklepali na čelo. Mají prostě pocit, že je to potřeba.
Možná by stálo za to si představit, co by se stalo, kdyby byla Advokátní komora najednou zrušena jako nepotřebná s tím, že advokátní stav už nadále nebude samosprávný. Nemylte se, určitě by to neznamenalo, že si každý advokát může dělat, co chce.
Seznam advokátů by patrně vedlo ministerstvo spravedlnosti, nebo jednotlivé soudy (což by mohlo znamenat, že by takový advokát mohl vykonávat svou činnost jen v obvodu takového soudu, jak to ostatně v některých zahraničních jurisdikcích funguje). Mohly by se snížit požadavky na kvalifikaci advokáta (možná by nebyl nutný magisterský titul z oboru práva, ale třeba jen bakalářský z nějakého humanitního oboru – filosofie, sociologie nebo teologie – ta se ostatně zákony zabývá primárně, minimálně Starým Zákonem a Novým Zákonem).
Povolení k činnosti by určitě stačilo od živnostenského úřadu jako volná živnost – alespoň by to mohl dělat kdekdo. Není potřeba na to být certifikován, stačí, že to ovládá. Vzdělávání? Ať se každý naučí, co potřebuje, knížek je dost…. A advokátní zkoušky? Určitě by se mohly dělat před komisaři jmenovanými ministry spravedlnosti a vnitra, zejména před těmi, kteří advokáty nenávidí, dobrovolníky mezi soudci, státními zástupci a policejními důstojníky by se našlo jistě dost a probíhat by to mohlo tak trochu jako autoškola. Určitě by to výrazně posílilo procesní pozici advokáta u soudu a možná, že by nám povolili si na talár našít i rolničky…
Martin Maisner je místopředsedou České advokátní komory.
