Řada z nich se stýká i společensky a zejména v regionech se skoro všichni osobně znají. Jejich vzájemný vztah je tedy trochu specifický – v něčem je bližší než v jiných profesích, a v něčem je… nu, řekněme komplikovaný.
Pravidla profesionální etiky (etický kodex advokáta) některá pravidla pro styk advokátů s advokáty stanoví i nad rámec běžných obecně platných předpisů. Určitá jednání advokáta vůči advokátovi jsou zakázána. Advokát nesmí jiného advokáta osočovat a nesmí proti němu zahájit právní spor bez závažného důvodu. Je-li osoba, se kterou poskytovaná právní služba souvisí, zastoupena advokátem, nesmí s ní advokát jednat přímo bez předchozího souhlasu advokáta, který ji zastupuje, ani odmítnout s tímto advokátem jednat.
Zastoupení klienta, kterému v téže věci poskytuje právní služby již jiný advokát, nesmí advokát bez souhlasu již pověřeného advokáta převzít; chybí-li takový souhlas, smí být poskytnutí právních služeb převzato teprve po řádném ukončení vztahu k již pověřenému advokátovi. Asi by mělo být také zdůrazněno, že i ve vztahu mezi advokáty je advokát povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.
Existují (či v nedávné minulosti existovala) určitá pravidla zdvořilosti mezi advokáty, která nebyla nikde kodifikována, ale předávala se tradicí mezi advokáty. Patřilo k nim třeba to, že pokud se advokáti protistran setkají na chodbě soudu nebo jinde před jednáním, pozdraví mladší staršího a pokud se ještě osobně nesetkali, mladší se mu představí a oba si podají ruce.
Nejsem sice u soudu každý den, ale s něčím podobným jsem se nesetkal již řadu let, někteří kolegové mi dokonce ani na pozdrav neodpověděli – patrně chtěli demonstrovat svou tvrdost vůči protistraně před svými klienty. Proč? Tradice patrně vyprchala kvůli tomu, že do advokacie přišla řada kolegů, kteří s tradicemi advokacie nikdy nepřišli do styku, možná také díky snahám o modernizaci advokacie přizpůsobením se údajným anglosaským či globálním vzorům (ne zcela správně pochopeným) a možná i proto, že zdvořilost obecně vychází z módy.
Ještě k těm anglosaským vzorům – je pozoruhodné, čeho si mladí advokáti všímají a z co si berou za vzor (většinou z filmové a seriálové tvorby). Patřím k těm, kteří práci a vzájemné chování britských, a hlavně amerických advokátů mohli sledovat v reálu a v jejich běžné praxi u soudu a musím bohužel konstatovat, že to zdaleka není takové drama jako na obrazovce.
Jednu věc jsem však zaznamenal jako dost odlišnou. Naši anglosaští kolegové nemají až takový problém podat kolegovi, který zastupuje protistranu a právě vyhrál, ruku a pogratulovat k vítězství. To na chodbách našich soudů určitě neuvidíte, ostatně klienti by na to asi hleděli minimálně s podezřením. Inu, jsme národ nezdvořáků…
Martin Maisner je místopředsedou České advokátní komory
