Jak přemýšlí Monika Novotná: Garanční fond, odměny i soudní problémy s úhradami 

Zdroj: ČAK

Místopředsedkyně České advokátní komory a partnerka Rödl & Partner Monika Novotná vede do advokátních voleb platformu Moderní advokacie. legalweb pravidelně publikuje její názory na advokátní a právní témata. Nyní jsme mluvili o Garančním fondu ČAK, advokátních odměnách i problémech s úhradami odměn advokátům ze strany soudů.

Představenstvo České advokátní komory zveřejnilo návrh usnesení o Garančním fondu ČAK. Jak hodnotíte dosavadní diskuse, které na toto téma probíhají?

Je nutné si uvědomit, že Garanční fond byl zřízen novelou zákona o advokacii, advokátnímu sněmu však bylo ponecháno, aby nastavil pravidla pro jeho tvorbu i čerpání. Představenstvo o návrhu těchto pravidel poměrně dlouho a dopodrobna diskutovalo. Chápu některé výhrady, že z peněz poctivých advokátů se bude hradit škoda způsobená těmi nepoctivými, ale je třeba se nad tím zamyslet trochu více do detailů. 

Především – co by se stalo, kdyby sněm žádná pravidla neschválil. Pak máme od 1. ledna 2026 zřízený Garanční fond ex lege, a prakticky bez jakékoli úpravy by každý, kdo by se cítil poškozený z advokátní úschovy, by se mohl domáhat plnění z Garančního fondu. Proto mi přijde smysluplné, aby sněm racionální pravidla nastavil. 

V rámci toho je nutné posoudit, zda by do Garančního fondu měli přispívat všichni advokáti bez výjimky, nebo jen ti, kteří úschovu jako advokátní službu skutečně poskytují. V tomto směru bylo představenstvo naprosto jednotné – to, že bude veřejnost vnímat i díky fondu advokátní úschovy jako bezpečný produkt, je přínosem pro ty advokáty, kteří úschovy poskytují. Proto návrh vychází z toho, že by do fondu přispívali advokáti příspěvkem, který je ekonomicky akceptovatelný, a to za každou nahlášenou úschovu. 

Protože zákon upravuje dvě plnění z fondu – 2 500 000 Kč za běžnou úschovu a 5 000 000 za úschovu kupní ceny sloužící k zaplacení nemovitosti pro bydlení – je v návrhu i advokátní příspěvek odstupňován na 1 000 a 2 000 Kč za každou úschovu. 

I když osobně věřím, že pravidla pro advokátní úschovu, především notifikace z banky o každém pohybu na účtu a možnost ČAK vyžádat si výpisy z úschovních účtů přímo od banky, jsou nastavena bezpečně a minimálně brání Ponziho schématu, se zřízením Garančního fondu se advokáti nějak vypořádat musí. 

Pokud se do budoucna ukáže, že zpronevěry nejsou problémem advokátů, a já tomu věřím, může sněm rozhodnout o tom, že fond je dostatečně naplněný a na určitou dobu pozastavit další tvorbu fondu. Tím bude zabezpečeno i to, aby prostředky ve fondu nerostly zbytečně do nějakých nesmyslných výšek.

Lukáš Trojan zvedl prostřednictvím legalwebu téma smluvních odměn advokátů. Jak se vy k tomuto tématu stavíte?

Otázky odměňování advokátů patří nepochybně mezi ty, kterým se budoucí představenstvo ČAK bude muset věnovat. To, že se nám po letech podařilo novelizovat advokátní tarif, neznamená, že by nyní bylo na další desítky let hotovo. S růstem inflace i nákladů na provoz advokátní praxe budou otázky dalšího navyšování tarifu naprosto nezbytné. 

Inflace a růst nákladů by se měl samozřejmě promítnout i do smluvní odměny, a to zejména odměny na hodinové bázi. Je důležité si uvědomit, že advokátní činnost má pro klienta vysokou hodnotu, danou jak odbornou úrovní advokáta, tak rychlou dostupností jeho služeb i tím, jaký přínos pro klientův osobní život nebo podnikání má. 

Bohužel pořád někteří kolegové nabízejí své služby za výrazně nižší cenu, než by měla být standardem. Nechceme nikomu předepisovat, za jakou částku má pracovat, ale jde o to, aby si veřejnost uvědomila hodnotu advokáta a jeho práce a aby se dařilo překonat tlak na zcela mimotržní ceny právních služeb.

Problém je aktuálně i s úhradami odměn advokátům ze strany soudů. Jak je k tomu třeba přistoupit?

Novela advokátního tarifu sice navýšila úkonovou odměnu advokáta, ale neodstranila jeden závažný problém – a tím je krácení odměny obhájců ex offo a především zmocněnců poškozených – zvlášť zranitelných obětí tím, že nejsou odměny přiznávány za tzv. neúčelné úkony. 

Nevím, jestli k tomu soudy vede neznalost služeb advokáta a jeho nezastupitelnost jako jediného, kterému klient důvěřuje a kterého potřebuje, aby jej doprovázel celým procesem, nebo jejich ekonomická situace. V každém případě však už nejde o ojedinělé případy, ale spíše o trend. 

Řešením přitom není, aby se palmárními otázkami zahltil Ústavní soud. Pokud jde skutečně už systémový problém, je nutné jej řešit na úrovni Ministerstva spravedlnosti. Budu moc ráda, pokud se podaří se ještě v průběhu září schůzka s paní ministryní Decroix na toto téma a věřím, že to bude začátek pro nastavení nějaké racionální metodiky.