Jak hodnotíte výsledky současného představenstva ČAK a vás osobně?
Asi je každému jasné, že jsem v tom podjatý. Existuje ale způsob, jak může kdokoli naši práci snadno hodnotit. Když jsme nastupovali jako představenstvo, přijali jsme totiž Programové prohlášení a v něm jsme popsali své ambice.
Programové prohlášení najdete na stránkách Advokátního deníku z 15. 12. 2021. Je to průnik toho, na čem jsme se shodli všichni. Stačí si ho teď s odstupem času přečíst, a můžete si udělat vlastní obrázek.
Já si myslím, že se nám toho podařilo docela dost. Je to samozřejmě úspěch celého představenstva pod vedením předsedy Roberta Němce. Zmínil bych aspoň, že se nám podařilo prosadit distanční volbu do orgánů komory, změnu advokátního tarifu a máme nový web.
Za svůj největší osobní úspěch považuji to, jak funguje Sekce pro insolvenční právo. Obsadil jsem ji advokáty z menších a středních kanceláří, ale také z těch největších a mezinárodních. Posílil jsem zastoupení mimopražských kolegů. Jsou zde insolvenční správci, včetně těch se zvláštním povolením.
Využíváme praktické zkušenosti z tisíců insolvenčních řízení. Dává nám to argumentační sílu, kterou promítáme prostřednictvím stanovisek do advokátní praxe. Snažíme se také v mezích možností brzdit nevhodnou legislativu. Myslím, že o významu Sekce svědčí to, že se jí pravidelně účastní vedení ministerstva spravedlnosti a insolvenční soudci. Prospívá to naší vzájemné komunikaci.
Kdybych měl naopak říct, v čem se nám zatím nedaří, jak bych si přál, tak je to mediální komunikace. Máme kvalitní mluvčí Ivu Chaloupkovou, Advokátní deník vede zkušená profesionálka Hana Rýdlová, a náš Bulletin advokacie vyhrává ceny za nejlepší právnický časopis. Přesto se ukazuje, že je to málo. Žijeme totiž v době, kdy média udávají tón legislativě a utváří pohled veřejnosti na advokáty.
Vidím to velmi jasně také v oblasti insolvenční legislativy. Je téměř nemožné prorazit racionálními argumenty zkreslený mediální obraz dluhové problematiky. Už je jasné, že se nepohneme dál bez promyšlené mediální strategie. Podařilo se mi na představenstvu prosadit projekt vyvážené komunikace dluhové problematiky. Jsme ale teprve na začátku.
Plánujete se v nadcházejících volbách ucházet o další mandát v představenstvu České advokátní komory?
Pokud vím, jsem v představenstvu ze všech jeho minulých i současných členů vůbec nejdéle. Byl jsem zvolený čtyřikrát po sobě. Jsem tím už sám sobě podezřelý. Za tu dobu jsem nikdy nebyl předsedou.
Myslím, že je to tím, že mám rád otevřenou debatu, nejsem stranický typ a nehledám podporu v kuloárech. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Jen říkám, že to tak je.
Samozřejmě jsem zvažoval, jestli mám ještě kandidovat. Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím, jestli advokáti ještě chtějí v představenstvu někoho, kdo není spoutaný „stranickými“ vazbami a pohání ho jen upřímný zájem o osud advokacie. Nabízím v tom kontinuitu, protože se už nezměním. Taky bych rád předal své šestnáctileté zkušenosti z fungování představenstva mladším.
Jaké jsou v tomto ohledu vaše hlavní plány a záměry? Vyberte prosím tři nejdůležitější.
Vezmu to trochu zeširoka, abych zdůvodnil hlavní prioritu, které se chci věnovat, když uspěji ve volbách.
V uplynulém období se staly tři věci, které mohou mít dopad na samotné přežití advokacie. Masivně nastupuje AI, vypukla válka na Ukrajině a probouzí se obchodní válka mezi USA, Evropou a Čínou. AI začíná nahrazovat některé tradiční agendy advokátů. Nemůže ale nahradit jejich odpovědnost. Válka na Ukrajině mění rozpočtové priority státu a obchodní válka dopadá na rozpočty firem. Vstupujeme zřejmě do doby, ve které se bude přerozdělovat nejen kapitál, ale i důvěra, vliv a odpovědnost. Může to s sebou nést investiční opatrnost klientů, ale i nové příležitosti a změny současných byznys modelů advokátních kanceláří.
S těmito faktory se budou advokáti a jejich firmy vyrovnávat každý po svém. Česká advokátní komora jim v tom ale může pomoci tím, že bude více aktivní ve veřejném prostoru. Tím, že lépe vysvětlí přínos advokátů v současné době. Době souboje hrubé síly a práva. Době zvýšeného tlaku populistů na základní hodnoty právního státu.
Role advokátů je v dnešní době důležitější než kdy dříve. Protože právo stabilizuje lidské, obchodní i mezinárodní vztahy. Přispívá k bezpečí a ochraně lidí, firem i států v době strukturálních změn. Neměli bychom opakovat chybu 90. let, která tehdy spočívala v tom, že ekonomové utíkali před právníky.
Důležité ale je, jestli to tak vidí veřejnost. Jestli je veřejný obraz fungování práva a advokátů správně nasvícený. A řeknu to na rovinu: Není! Buď se zástupci právnických profesí naučí ovládat světla mediálních reflektorů, nebo budou scénu osvětlovat populisté. Možná dokonce dezinformátoři, kteří mají zájem na destrukci právního státu.
Pravdivý obraz fungování práva, justice, advokátů a jejich přínosu pro právní stát je ve společném zájmu všech advokátů. Bez něj lidé nechápou hodnotu a cenu jejich práce. Bez něj advokacie časem zanikne, nebo se rozplyne v moři poradců všeho druhu.
Takže když získám důvěru a advokáti mě zvolí do vedení komory, chci hlavně pohnout s mediálním obrazem advokacie jako potřebné služby. Věřím, že právě tím komora nejvíc pomůže všem advokátům, aby mohli rozvíjet své kanceláře v důstojných podmínkách.
Mám poměrně jasnou představu, jak toho dosáhnout. Základ je v tom otevřít se více médiím a komunikovat s nimi nejenom, když „hoří“. Chce to promyšlený mediaplán, který se bude průběžně aktualizovat podle vývoje situace.
Vyžádá si to hodně práce. Neobejde se to bez rozvíjení mediálních dovedností. Pokud k tomu ale získám silný mandát, jsem připravený se tomu věnovat a spolupracovat s dalšími kolegy, kteří se budou chtít na tomto projektu podílet.
Co se týče mých dalších plánů, tak ty se od toho odvíjejí. Jde o rozvoj kolegiálních vztahů mezi advokáty a férové nastavení odměn advokátů a insolvenčních správců.
Měl byste v případě výrazného úspěchu zájem o post předsedy České advokátní komory?
Líbí se mi, že spojujete ambici vést advokátní komoru s výsledkem voleb. Předsedu volí až nově zvolené představenstvo, takže by se debata o tom, kdo se stane předsedou, měla vést až po volbách. Nelíbí se mi, když předsedu nominují dopředu „strany“.
Předseda má mít podporu co nejvíce zvolených členů představenstva, ne jen „strany“, která ho nominuje. Považuji to za velmi důležité pro jednotu komory.
Když to vezmu z opačné strany, tak stejně důležité je to, aby byl zvolený předseda připravený naslouchat všem členům představenstva, nejenom své „straně“. Robert Němec to v rozumné míře dokázal. Já jsem se snažil být loajálním členem představenstva, i když nemáme na všechno stejné názory.
Touha být předsedou, kterou jsem kdysi skutečně měl, mě za těch šestnáct let opustila. Mimo jiné proto, že s odstupem času musím přiznat, že všichni předsedové, které jsem zažil, snad s jednou výjimkou, zvládli tu odpovědnost zřejmě lépe, než bych to dokázal já.
Složení budoucího představenstva neznám. O postu předsedy bych uvažoval jen pokud bych dosáhl skutečně významného úspěchu ve volbách a současně by nebyl k dispozici žádný vhodnější kandidát. Pak bych to cítil jako závazek. Ale takovou situaci neočekávám, protože vím, kdo kandiduje.
Vidím některé kvalitní kolegyně a kolegy v uskupeních Komory 2.0 i Moderní advokacie. Hlavně mi ale dělají radost osobnosti, které jdou s kůží na trh samy za sebe, mimo tyto „stranické“ struktury. Považuji je za důležité jednotící pojítko, protože „strany“ advokáty svým způsobem rozdělují.
Nejsme ve velké politice, není nás tolik, a komora má podle mě reprezentovat jen společné zájmy advokátů. O některých kvalitních osobnostech už vím, i když nemohu mluvit za ně. Zmínit mohu kolegu Adama Sigmunda, který už oznámil kandidaturu do kontrolní rady. Znám ho dobře, vím, že se na to hodí a držím mu pěsti.
