Jak hodnotíte výsledky současného představenstva České advokátní komory a vás osobně?
Do představenstva jsem vstupoval s jasnou představou, že Komora může být šikovnější, chytřejší a dostupnější. Jsem rád, že se nám v tomto směru podařilo udělat konkrétní kroky – a to nejen díky mně nebo Komoře 2.0, ale především díky tomu, že se v představenstvu sešli lidé, kteří i přes různé názory dokázali najít společnou řeč.
Na začátku volebního období jsme si vytyčili priority, které v mnohém navazovaly na program naší platformy, a podařilo se je v řadě oblastí uskutečnit. Samozřejmě ne vše šlo snadno – třeba problematika advokátních úschov prošla těžkou zkouškou nejen pro nás, ale pro celou profesi. O to důležitější je podle mě pokračovat dál v otevřeném a odpovědném přístupu.
Pokud jde o mě osobně, vnímám to tak, že představenstvo je kolektivní orgán, takže jsem nikdy neměl potřebu si přivlastňovat zásluhy. Zároveň ale věřím, že jsem mohl přispět tam, kde to dávalo smysl. Pomáhal jsem například s novým webem, na který se dlouho čekalo a který konečně přináší nové funkcionality pro advokáty – například možnost generovat si výpisy nebo osvědčení a přístup k neveřejným dokumentům. To je ale jen začátek a na odemčení plného potenciálu nového webu pilně pracuje komorové IT. Právě přes tento web by se také mělo letos poprvé elektronicky hlasovat na říjnovém sněmu.
Vedle toho se za Komoru podílím i na digitalizaci justice ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti. Osobně si cením také zapojení do projektu Advokáti do dětských domovů, který jsme s kolegy Michalou Plachkou a Ondřejem Trubačem společně rozjeli – jde o smysluplnou pomoc dětem, které po dosažení plnoletosti opouštějí ústavní péči. A aktuálně mám na starost také projekt Advokáti do škol, který si zaslouží nový impuls a větší podporu.
Plánujete se v nadcházejících volbách ucházet o další mandát v představenstvu České advokátní komory?
Ano, rád bych letos za Komoru 2.0 kandidoval znovu. Hodně se toho za poslední čtyři roky povedlo, ale řada důležitých věcí nás teprve čeká.
Jaké jsou v tomto ohledu vaše hlavní plány a záměry? Vyberte prosím tři nejdůležitější.
Pokud v říjnu na sněmu získám důvěru, chci navázat na rozdělanou práci, především v oblasti digitalizace advokacie – vnímám ji jako klíčové téma dalších let.
Zároveň bych chtěl zůstat hlasem regionálních advokátů, kterých je v představenstvu aktuálně málo.
Jako důležitou oblast vidím také komunikaci Komory směrem k zákonodárcům, soudům i dalším institucím veřejné správy – tam je určitě prostor pro zlepšení, například prostřednictvím tematických setkání nebo odborných konferencí pořádaných ČAK.
A chci dál rozvíjet i vnější obraz profese. Projekty jako Advokáti do škol nebo Advokáti do dětských domovů mají podle mě smysl nejen pro společnost, ale i pro posílení důvěry v advokacii jako celek. Stejně tak se chci dál podílet na organizování profesních setkání a sdílení zkušeností – ať už mezi kolegy z regionů, nebo mezi advokáty a vedením Komory.
Měl byste v případě výrazného úspěchu zájem o post předsedy ČAK?
Důvodem mojí kandidatury není touha po funkci, ale snaha navázat na práci, kterou jsme v uplynulých letech začali. Pokud by však naše platforma ve volbách obdržela výraznou podporu a já zároveň získal důvěru napříč představenstvem, jsem připraven se o post předsedy ČAK ucházet. V takovém případě bych vnímal tuto roli jako odpovědnost – ne osobní cíl, ale příležitost posunout Komoru dál v týmu lidí, kteří to s advokacií myslí vážně.
