Hospodářská soutěž podle Marcely Káňové: Co ještě přinesou Dukovany?

Zdroj: Rowan Legal

legalweb otevírá novou pravidelnou analýzu Marcely Káňové, partnerky ROWAN LEGAL a expertky na hospodářskou soutěž a veřejné zakázky. Jednou měsíčně společně rozebereme, co je nového a i těm, kteří se této právní oblasti nepohybují, vysvětlíme, jaké může mít aktuální dění třeba všeobecné právní a byznysové dopady.

Největší událostí z vašeho oboru je bezesporu dění posledních měsíců kolem dostavby Dukovan. Jak se v situaci jako expertka na tuto oblast orientujete?

Pochopitelně to dění po celou dobu velmi pečlivě sleduji, a to nejen z důvodu celospolečenského dopadu, kterou tato veřejná zakázka na výstavbu nového jaderného zdroje v lokalitě Dukovany bezpochyby má, ale právě v kontextu výkladu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) a pravidel přezkumu postupu zadavatelů ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), resp. správních soudů. 

Dotčená veřejná zakázka byla zadávána mimo zadávací řízení v režimu podle § 29 odst. 1 písm. a) ZZVZ, tedy v režimu tvz. bezpečnostní výjimky. Tato výjimka zadavatele zbavuje povinnosti zadat veřejnou zakázku ve formalizovaném zadávacím řízení dle zákona, pokud by právě provedení zadávacího řízení ohrozilo základní bezpečnostní zájmy České republiky, za současného splnění podmínky, nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení umožňovalo. 

Zakázky zadávané v režimu bezpečnostní výjimky mají zvláštní povahu, která ze své podstaty brání realizaci běžného zadávacího řízení s čímž koresponduje i skutečnost, že tyto zakázky jsou vyjmuty i z působnosti evropských zadávacích směrnic. Logicky je pak omezen i rozsah ochrany proti případnému nesprávnímu postupu zadavatele při zadávání těchto veřejných zakázek. Dodavatelé mohou prostřednictvím námitek a následně u ÚOHS namítat pouze to, že nejsou naplněny veškeré podmínky pro použití bezpečnostní výjimky. Zákonodárce tak jednoznačně upřednostnil ochranu elementární bezpečnosti ČR, jak je vymezena na ústavněprávní úrovni, tedy veřejný zájem, před standardním průběhem zadávacího řízení, vč. možnosti napadat jednotlivé dílčí úkony zadavatele námitkami. 

Námitky směřující na nesplnění podmínek pro použití bezpečnostní výjimky sice jeden ze tří dodavatelů, kteří byli osloveni v březnu 2022 s výzvou k podání nabídky osloveni (konkrétně to byl americký Westinghouse), ale stalo se tak až 1. srpna 2024 po výběru vybraného dodavatele. Pro tento úkon však běžela 15 denní lhůta ode dne, kdy se dodavatel použití bezpečnostní výjimky dozví, tzv. v daném případě nejpozději v okamžiku doručení výzvy k podání nabídky. Správní řízení u ÚOHS tak bylo zastaveno pro opožděnost návrhu. Rozklad proti rozhodnutí ÚOHS v této věci vzal nakonec Westinghouse zpět. 

Zcela zásadní však bylo napadení postupu zadavatele při výběru dodavatele KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power Co,, LTD.), a to s odkazem na údajné porušení základních zásad dle § 6 ZZVZ a nedostatečné odůvodnění výběru ze strany společnosti EdF (Electricité de France). Zatímco zadavatel námitky správně pro nepřípustnost odmítl a ÚOHS následně správní řízení zastavil, neboť dovodil, že namá pravomoc rozhodovat o návrhu na přezkum úkonů zadavatele, jemuž nepřecházela řádně a včas uplatněná a zejména ZZVZ předvídaná námitka,  Krajský soud v Brně (dále jen „KS“ ) poměrně nečekaně a fatálně do průběhu veřejné zakázky zasáhl. EdF se na KS obrátilo se správní žalobou proti rozhodnutí ÚOHS a současně s návrhem na nařízení předběžného opatření. Právě tomuto návrhu bylo vyhověno a KS zadavateli zakázal uzavřít s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky až do pravomocného skončení řízení o žalobě. 

KS v Brně přitom argumentoval vážnou újmou, která žalobkyni hrozí v důsledku uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem a zájmem na efektivním soudním přezkumu rozhodnuté ÚOHS a postupu zadavatelů. Současně přitom dovodil, že ačkoliv si je vědom veřejného zájmu na brzké výstavbě nových jaderných bloků a zajištění (alespoň částečné) energetické soběstačnosti ČR a z ní vyplývajícího snížení rizika geopolitických tlaků, tento zájem dle něj nepřevažuje nad zájmem žalobkyně.  

Předběžným opatřením uložený zákaz uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným dodavatelem nakonec však zrušil Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) – viz sp. zn. 10 As 95/2025

Jak celé toto dění hodnotíte?

Velmi kvituji rozsudek NSS, protože naopak zásah, ke kterému došlo ze strany KS byl takřka bezprecedentní a atakoval samotný smysl existence bezpečnostní výjimky. KS soudu v rámci řízení o podané žalobě příslušní pouze přezkoumat to, zda byly splněny podmínky pro zastavení správního řízení vedeného u ÚOHS. Závěr o tom, že tyto podmínky splněny byly je přitom velmi jednoznačný. Žaloba tak byla zcela zřejmě nedůvodná, neboť je zcela zřejmé, že ÚOHS nemá pravomoc rozhodovat věcně o návrhu EdF.  

Práva a zájmy uchazeče o veřejnou zakázku ustupují důležitému veřejnému zájmu, který je založen na ústavních a zákonných ustanoveních. Tak to zkrátka je a soud tu není od toho, aby napravoval z jeho pohledu nedostatečnou soudní ochranu, která naopak zcela odpovídá záměru zákonodárce. 

V opačném případě by mohl jakýkoliv dodavatel dosáhnout blokace výběrového řízení na základě bezpečnostní výjimky přímo podáním návrhu k ÚOHS bez předchozích námitek, tedy mnohem snadněji než v případě standardního zadávacího řízení dle ZZVZ. 

NSS odmítl rovněž závěry KS ohledně poměřování jednotlivých zájmů, když akcentoval, že výroba a dostatek elektrické energie jsou pro základní bezpečnost a fungování státu nezbytné, přičemž výstavba jaderných bloků je veřejným zájmem rovněž vzhledem k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice. Veřejný zájem na včasném zahájení plnění veřejné zakázky tak NSS shledal značně intenzivním a jednoznačně převyšujícím soukromý zájem EdF. Současně taky velmi správně uvedl, že výklad, že oba zájmy mají stejnou váhy by vedl k popření smyslu a účely bezpečnostní výjimky. 

Bohužel jsem se ve své praxi v poslední době setkala s podobným velmi překvapivým zásahem ze strany KS v podobě uložení zákazu plnění dohody o narovnání v okamžiku, kdy ještě probíhá správní řízení o rozkladu u ÚOHS, kde teprve bude meritorně řešeno, zda existující důvody pro uložení takového zákazu, resp. zda předmětná dohoda o narovnání představuje nedovolenou změnu smlouvy na plnění veřejné zakázky. 

Doufejme, že i tento případ přispěje k tomu, aby se KS nepouštěl do takto odvážných kroků, které však znamenají značnou právní nejistotu pro dotčené subjekty. 

K jakému výsledku bude podle vás to všechno směřovat?

Smlouva na dotčenou veřejnou zakázku byla počátkem června, právě v návaznosti rozhodnutí NSS o zrušení uloženého zákazu konečně uzavřena. Zahájení realizace veřejné zakázky tak v tuto chvíli nestojí nic v cestě. KS koncem června rozhodl již i o samotné žalobě proti rozhodnutí ÚOHS a dle očekávání ji shledal nedůvodnou.  

Rozsudek NSS má však dle mého názoru poměrně zásadní zájem i pro další zakázky, které budou realizovány v režimu tzv. bezpečnostní výjimky. Právní nejistotu, kterou přineslo usnesení KS, kterým bylo nařízeni předběžné opatření, se snad právě rozsudku NSS podařilo s konečnou platností rozptýlit, a naopak pro budoucí veřejné zakázky zadávané v režimu bezpečnostní výjimky budou přezkoumávány skutečně pouze v rozsahu splnění podmínek pro její použití a dodavatelé se již o nic více nebudou ani pokoušet.

(Text byl publikován v rámci spolupráce s JUDr. Marcelou Káňovou, Ph.D.)