Exekutoři se podle všeho úpravy tarifu na rozdíl od jiných právních profesí zřejmě nedočkají. Myslíte, že ke změně dojde za nové vlády a nového vedení ministerstva spravedlnosti?
Exekutorský tarif se už dvacet let nezměnil, a to navzdory zřejmému růstu nákladů i výrazné inflaci posledních let. Ostatní právnické profese se přitom už nového nastavení svých odměn a nákladů dočkaly. Bohužel soudní exekutoři nikoli, přestože i nám náklady rostly minimálně stejně jako ostatním profesím a naše agenda je dnes nesrovnatelně složitější i administrativně náročnější.
Minimálně poslední dva ministři spravedlnosti přislíbili nápravu tohoto neudržitelného stavu. Jednání ještě probíhají. Nemohu samozřejmě předjímat, jak se rozhodne nová vláda, ale chceme navázat na dosavadní jednání a usilovat o to, aby i naše tarifní ohodnocení odpovídalo ekonomickým poměrům současné doby.
Jak by měl za vás tarif do budoucna ideálně vypadat?
To je samozřejmě otázka dohody mezi námi, ministerstvem spravedlnosti a vládou. Výsledek bude vždy určitým kompromisem. Faktem ale je, že čím dál více soudních exekutorů ukončuje svou činnost kvůli rostoucím nákladům a s nimi spojené ekonomické zátěži. Potřebujeme proto takové nastavení tarifu, které profesi udrží životaschopnou. Stát si jednoduše nemůže dovolit přijít o jediný skutečně funkční a efektivní vymáhací orgán.
Budeme proto usilovat o spravedlivé nastavení paušálních i položkových nákladů za vedení exekuce tak, aby pokrývaly reálné výdaje, které musíme dle právních předpisů vynakládat. Jen na poštovném za zasílání písemností účastníkům řízení vzrostly v posledních letech náklady o vyšší desítky procent, a to je jen zlomek celkových výdajů, které s výkonem činnosti neseme. Velkým problémem je současný růst mezd. Abychom si udrželi zaměstnance, musíme i my zvyšovat jejich mzdy a tím i náklady na vedení jednotlivých úřadů.
Na sněmu České advokátní komory jste otevřeně mluvil o tom – když budu parafrázovat vaše slova – že vůči exekutorům jsou ostatní právní profese poměrně málo loajální. Čím si to vysvětlujete?
Nerad bych, aby to vyznělo jako výtka kolegům jiných právnických profesí. Exekutorská komora se vždy stavěla za racionální požadavky ostatních právních stavů. Když usilovali o navýšení tarifů, stáli jsme za nimi. Psali jsme otevřené dopisy vládě, vystupovali na jejich podporu před poslanci i ministry. Podobně jsme se postavili za advokáty, když mělo být umožněno, aby ve věcech právnických osob a svěřenských fondů mohli jednat i ti, kteří k tomu nemají příslušnou kvalifikaci. To jsme považovali za zásah do samotné podstaty advokacie.
Naopak když jde o soudní exekutory, kolegiální podpora bývá spíš zdrženlivá. Do jisté míry to chápu – exekutor není profesí, která by sbírala politické body nebo sympatie veřejnosti. Přesto by určitá míra profesní solidarity měla být samozřejmostí. Kdybychom od kolegů cítili stejnou podporu, jakou jim sami dáváme, věřím, že bychom při jednáních se státní mocí dosahovali lepších výsledků.
V čem je tento postoj nebezpečný?
Nebezpečné je to v tom, že se tím otevírá prostor pro populismus. V téměř každé volební kampani se objeví někdo, kdo slíbí, že si na exekutory „posvítí“. Kritizovat nás je zkrátka vděčné téma, přináší body u části voličů. Ale demokratický právní stát bez efektivního vymáhacího orgánu prostě nefunguje.
Mnozí politici to dobře vědí, i když veřejně tvrdí opak. Občas jim to musíme připomenout. A právě tady je role odborné veřejnosti klíčová. Pokud se právnické profese semknou a vystoupí jednotně, mohou veřejnosti i politikům ukázat, že exekutor není strašák, ale nezbytný článek systému.
Bez vzájemné podpory se ale snadno může stát, že populistická hesla začnou být brána jako pravda. Proto je důležité držet profesní řady pohromadě. Především u politiků mi chybí jasné stanovisko, že soudní exekutoři jsou pro fungování právního státu nepostradatelní. Nechceme přece opakovat chyby z devadesátých let, kdy byl rozsudek soudu často jen cárem popsaného papíru.
Plánujete v tomto ohledu nějaká jednání a zaměření se na to, aby právní stav více táhl za jeden provaz?
Na posilování spolupráce mezi právnickými profesemi pracujeme dlouhodobě. Pravidelně se setkáváme se zástupci advokátů, notářů, státních zástupců i akademické obce. Máme za sebou už dva Sjezdy českých právníků, kde byly zastoupeny všechny právnické profese, včetně těch, které nemají vlastní zákonem zřízenou samosprávu.
Není to ale projekt, který by se dal „odškrtnout“. Je to spíš proces, který vyžaduje trpělivost a neustálé pěstování vzájemné důvěry. Budování a zlepšování dobrých vzájemných vztahů mezi právnickými profesemi vnímám jako jednu ze svých hlavních priorit. Pokud chceme být silní navenek, musíme být nejprve soudržní uvnitř. A právě v tom jsme v posledních letech udělali velký krok vpřed – soudní exekutoři jasně ukázali, že jsou pevnou a důležitou součástí právnické obce.
SPD mluvila před volbami o tom, že by chtěla exekutory zestátnit. Je něco takového podle vás reálné?
V politice je možné leccos. Otázkou je spíš, co dává smysl. Stát i veřejnost si musí uvědomit, že bez efektivního vymáhacího orgánu se právo stává jen prázdným slibem. A ten už tady máme. Jsou jím soudní exekutoři. Když stát v roce 2001 zavedl exekutorský systém, udělal to právě proto, že sám nedokázal účinně vymáhat svá rozhodnutí. Díky soudním exekutorům se sousloví „vymahatelné právo“ vrátilo do praxe, ne jen do učebnic.
Návrh na zrušení exekutorů jsme od SPD viděli už v roce 2021, tehdejší vláda ho ale rázně odmítla. Dobře totiž věděla, že bez soudních exekutorů by právní stát přišel o klíčový nástroj, který mu umožňuje naplňovat vlastní rozhodnutí.
Efektivita vymáhání závazků by se tím soudě z minulých zkušeností dosti snížila, je to tak?
Přesně tak. Historie mluví jasně. Před přijetím exekučního řádu a vznikem soudních exekutorů v roce 2001 se úspěšnost soudního vymáhání pohybovala mezi jedním a pěti procenty. Soudy tehdy vydávaly rozhodnutí, která byla sice právně správná, ale v praxi často jen – obrazně řečeno – razítkem bez síly.
Obdobný stav bohužel znovu vídáme na současných příkladech. Když stát převedl vymáhání justičních pohledávek na celní správu, rázem klesla úspěšnost vymáhání o desítky procent. Stejně tak byla v nedávné době na celní správu převedena možnost vymáhat pohledávky orgánů státní správy a obávám se, že i zde dojde k obdobnému propadu. Je prostě vidět, že efektivita klesá tam, kde chybí přímá odpovědnost. Tyto příklady jen potvrzují, že se z minulosti často nepoučíme a máme tendenci opakovat stejné chyby.
Soudní exekutor je naopak motivován výsledkem. Proto se dlouhodobě držíme kolem třicetiprocentní úspěšnosti. Za téměř čtvrtstoletí jsme vybudovali systém, který funguje efektivně, transparentně a bez negativního dopadu na státní rozpočet. Naše práce nestojí daňové poplatníky ani korunu a přitom státu ještě přináší příjem prostřednictvím DPH.
Než jsem se stal soudním exekutorem, působil jsem v advokacii. Zažil jsem dobu, kdy jsem jako advokát mohl klientovi nabídnout jen rozsudek, ne řešení. Dnes má právo díky exekutorům reálnou sílu. A nikdo, kdo tu dobu zažil, se do ní nechce vracet.
Jaká očekávání máte od nové Poslanecké sněmovny?
Očekávám a věřím především v otevřený dialog a ochotu naslouchat odborným argumentům. Rádi bychom navázali na dosavadní jednání a nabídli náš pohled na exekuční problematiku z praxe. Zároveň bych uvítal, kdyby nová vláda i Parlament dokázaly stabilizovat veřejné rozpočty a soustředily se spíše na méně, ale kvalitnějších zákonů. To by bylo pro právní prostředí to nejlepší.
Přijdou podle vás požadavky na další změny zákonů, které jsou s exekucemi spojené?
Zkušenost říká, že každá vláda má potřebu s exekucemi „něco udělat“. A věřím, že to nebude jiné ani tentokrát. Z naší strany určitě zazní požadavek na nové nastavení exekutorského tarifu a také na rozšíření činností soudního exekutora tak, aby systém zůstal funkční a moderní. Rádi bychom také otevřeli debatu o novém exekučním řádu. Ten současný stále stojí na dnes již zastaralých principech vymáhacího procesu ze šedesátých let.
Jak aktuálně hodnotíte poslední změny v oblasti exekucí provedené v rámci takzvaného celního balíčku?
Rozhodně negativně. Jak už jsem zmínil, Celní správa není a ani nemůže být tak efektivním vymáhacím orgánem jako soudní exekutoři. Stát na její provoz vydává značné prostředky ze státního rozpočtu, zatímco činnost soudních exekutorů stát nic nestojí, naopak státu přinášíme příjmy na daních a dani z přidané hodnoty. V době, kdy ve státním rozpočtu nejsou peníze, nelze zvyšovat náklady na vymáhání tím, že na Celní správu přenesu další agendu.
Rozšiřování pravomocí Celní správy totiž v rámci takzvaného celního balíčku znamená další nárůst nákladů na personál, techniku i zázemí. A to vše s menším výsledkem. Celní správa se soustředí jen na jednodušší způsoby vymáhání, jako je blokace účtů a provádění srážek ze mzdy. Se složitějšími způsoby exekuce, jako jsou například prodej movitých a nemovitých věcí či správa závodů, nemá zkušenost nebo je téměř neprovádí.
Soudní exekutoři naopak využívají celý arzenál zákonných možností a mají v této oblasti bohaté zkušenosti. Pokud bych to měl přirovnat, pak stát má vedle sebe dvě dílny – jedna stojí daňové poplatníky miliony a vyrobí jen pár kusů, druhá funguje samostatně, efektivně a ještě státu odvádí příjmy formou daní. Každý si dokáže spočítat, která dílna pracuje lépe.
Text byl publikován v rámci spolupráce legalwebu a Exekutorské komory ČR na projektu „Ekonomická efektivita exekutorského úřadu“.
