„Proti gustu žádný dišputát“ je české přísloví znamenající, že nemá smysl přít se o osobním vkusu, zálibách či preferencích (gusto = vkus, dišputát = spor/diskuse). Používá se k vyjádření tolerance, když někdo preferuje něco neobvyklého, s čím ostatní nesouhlasí, ale respektují to.
Takovýto přehled od umělé inteligence mi nabídl jen při nespecifikovaném zadání onoho pořekadla český Google. Nijak jsem nekonkretizoval, kam mířím, ale trefil to vlastně přesně.
K tomu další uživatelská zkušenost. Platforma Netflix vytvořila před nedávným svátkem svatého Valentýna speciální sekci romantických filmů a znovu do své videotéky zařadila filmovou sérii Padesát odstínů šedi, Padesát odstínů temnoty a Padesát odstínů svobody. Pokud někdo neví, jde o erotické filmy, které na základě bestsellerové knižní předlohy E. L. Jamesové normalizují takzvané BDSM praktiky, podle definice na Wikipedii sadistické erotické představy nebo sexuální chování, kterého se lidé účastní dobrovolně. Jde například o sexuální sadismus a masochismus, dominanci a submisivitu sexu nebo bondage neboli svazování či znehybňování.
Hitem letošního svátku všech zamilovaných se pak stal film Bouřlivé výšiny, volně zpracovávající klasický román Emily Brontëové z 19. století Na Větrné hůrce, na kterém jeho diváci opět oceňují erotickou atmosférou spojenou s výše popsaným chováním. Snímek zaujal rovněž zjevnou (nebo alespoň marketingově umně vytvořenou) náklonností hlavních hereckých představitelů Margot Robbie a Jacoba Elordiho, která patrně zůstávala v platonické rovině, ale jejich partnerům radost dělat nemusela.
Tento teoretický úvod snad jasně svědčí o tom, že to, o čem bychom se ještě před pár lety styděli mluvit nahlas, je dnes běžnou součástí života opravdu velkého množství lidí. Ať již aktivně, nebo pasivně. I přesto mě případ, o kterém dnes budu psát, překvapil.
Jeden velmi bohatý člověk si ve své firmě vybudoval dobře zabezpečenou místnost, zvukotěsnou, na první pohled neviditelnou a neproniknutelnou. Nešlo ale o úkryt v pravém slova smyslu, neobával se násilníků ani útoků.
Ty totiž svým způsobem vyhledával. Se svou přítelkyni se domluvil na tom, že ho bude právě v tomto tajném pokoji dusit, což ho odreaguje od náročného byznysu. Jeho partnerce se do toho na začátku úplně nechtělo, ale domluvili se. Onen byznysmen však potřeboval stále víc a víc, škrcení muselo zesilovat, aby pro něj mělo ten správný efekt. A jednou bylo už moc silné a fatální, muž zemřel.
Policie začala řešit, zda nešlo o vraždu, zabití nebo o ublížení na zdraví s následkem smrti. Žena tvrdila, že nikoliv, že nic takového nechtěla, že jen plnila přání a pokyny svého partnera. Celý případ byl o to paradoxnější, že se měla stát jedinou dědičkou, což ale mohlo její případné odsouzení vylučovat.
Kauza překvapivě vůbec nedospěla k soudu. Coby expertka, znalkyně, totiž přispěla do posuzování věci přizvaná sexuální pracovnice, domina. Potvrdila, že žena nepřekročila žádné hranice. Jednala prý tak, jak je v podobných situacích obvyklé a tudíž ani nebyla obviněna.
Mravy se zkrátka mění a my advokáti se tomu musíme přizpůsobit. Protože naopak to nebude. I když spíše konzervativními patrně většina z nás zůstane i do budoucnosti.
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M. je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek.
Matzner & Vítek Legal je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Matzner & Vítek Legal je možné navštívit na adrese https://www.matznervitek.legal/
