Trestní právo prochází velkou změnou, největší od rekodifikace současného trestního zákoníku. Šedivá je ale teorie, zelenější bývá strom života. Nejlépe je to znát ze zdánlivě malých a nenápadných případů, třeba když teď ex offo obhajuji jednoho drogově závislého zloděje, který se pravidelně vracel krást do stále stejného supermarketu. Popadl nějaké zboží a utíkal. V nedalekém parku pak třeba syrové maso prodal důchodcům, kteří sice tušili, že to celé nebude jen tak, ale rádi ušetřili.
Ten můj klient – který už byl opakovaně trestaný za krádeže a tváři sel, že kromě mě nikoho jiného tak nějak celkově nemá – na mě čekal v pankrácké věznici. Postupně jsem zjistil, že v poslední době ukradl tu krabici čokoládových tyčinek, tu pár kilo hovězího masa. Nic z toho nejedl, prodával to dál. A i když nevypadal jako podomní prodejce, zákazníky vždycky našel. Za pár korun ještě čerstvé zboží koupili buď jiní bezdomovci nebo důchodci, kteří se při svých cestách po slevových akcích zastavili pro kus masa za bezkonkurenční cenu v trávě před nákupním centrem.
Můj klient to neměl jednoduché, protože prodavači si ho už při opakovaných návštěvách samozřejmě všímali a jednou za ním dokonce přišli s tím, že vědí, že krade. Nešťastník to odkýval, strčil si něco pod triko a začal sprintovat pryč. Stalo se i to, že ho chytili před pokladnou. To měl štěstí, protože krádeže se díky tomu právně vzato nedopustil. I když štěstí…
Když jsme spolu seděli na Pankráci, vypadalo to, že půjde do vězení na řadu měsíců. Jemu to bylo celkem fuk, vlastně mohl mít na nějakou dobu klid: stát – což znamená my všichni – by se mu postaral na pár týdnů o nocleh, jídlo, hygienu, režim… načasované to dokonce bylo a je tak, že by mohl ve vězení přečkat zimu, nebo alespoň její podstatnou část. Co by pro něj bylo vůbec nejlepší, je absťák, který by prožil a který by ho mohl dostat z jeho současného stavu. Co ale pak? To jsem nevěděl.
Stejně jako to, jak k celé té věci mám přistupovat jako advokát. Už jsem zmiňoval, že trestní právo čekají značné posuny a stát se tohle až v příštím roce, třeba hned zkraje ledna, do vězení by onen člověk nejspíš vůbec nezamířil. Stát vynaloží několik set tisíc korun za to, že stráví měsíce za mřížemi, pokud v současnosti jeden den jednoho vězně stojí státní rozpočet zhruba 1500 korun.
A skutečně může být pobyt ve vězení ve prospěch společnosti a vlastně i klienta? To všechno jsem řešil. Opravdu nevím, co je správně. Stejně jako nevím, co s těmi lidmi, kteří do tohoto systému vstupují právě svými nákupy, neuvažují co to v konečném důsledku znamená, a jaký to má dopad.
Co myslíte, je to k řešení? A napadá vás nějaké?
JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M. je zakladatelem advokátní kanceláře Matzner & Vítek.
Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu Matzner & Vítek Legal.
