Hrdinou dnešního příběhu je pan Pavel. Pan Pavel pracoval jako odborný asistent na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Na univerzitu nastoupil už v roce 1991, ale jak šel čas, měl pocit, že se k němu zaměstnavatel chová čím dál tím hůř. Neustálé opakování smluv na dobu určitou (víc než 27 let!), v roce 2016 musel na rozdíl od kolegů absolvovat ponižující výběrové řízení, aby mohl v práci na fakultě vůbec pokračovat. Ale poslední kapkou bylo zjištění, že kolegové na stejné pozici mají podstatně větší výplatu.
V roce 2019 tak padla žaloba, kterou se pan Pavel domáhal:
- Zaplacení rozdílu z odměňování ve výši 161 559 Kč
- Uveřejnění omluvy v elektronickém oběžníku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové „Omlouváme se tímto panu Pavlovi, za to, že mu byla opakovaně prodlužována pracovní smlouva na dobu určitou v celkovém trvání 27 let a 1 měsíc a za to, že byl nucen po 25 letech v zaměstnání znovu absolvovat výběrové řízení. Omlouváme se mu dále za to, že byl ve srovnání s ostatními kolegy na srovnatelné pozici finančně podhodnocován. Omlouváme se mu za to, že jsme patřičně nereagovali na nepravdivé obvinění jeho osoby na schůzi Ústavu lékařské biochemie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, konané dne 5. 11. 2017, z podání stížnosti ohledně pracovní doby na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Omlouváme se mu také za to, že byl nucen pracovat v nepřátelském pracovním prostředí.“
- Zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč.
Věk a zdravotní stav
Pan Pavel se domníval, že důvodem k horšímu zacházení ze strany Lékařské fakulty je jeho vyšší věk a nepříznivý zdravotní stav. Konkrétně upozorňoval na rok 2016, kdy musel před dalším prodloužením pracovní smlouvy absolvovat to, co vnímal jako ponižující výběrové řízení.
Zjistil totiž, že ve stejné době jeho kolegyně Renata dosáhla prodloužení smlouvy bez potřeby jakéhokoli výběrového řízení. A ve srovnání s paní Renatou byl pan Pavel podstatně starší a tomu odpovídal i jeho horší zdravotní stav. Pan Pavel totiž neviděl na levé oko a projevovala se u něj trvalá depresivní porucha.
A seznam křivd, které pan Pavel vnímal ze strany svého zaměstnavatele, pokračoval, včetně nadměrné hospitační činnosti, nepravdivých nařčení na schůzích ústavu, vylučování z komunikace, až po demonstrativní uložení starých přístrojů právě v jeho laboratoři.
Co na to Nejvyšší soud?
Po několika soudních rozhodnutích se případ ocitl na stole soudců Nejvyššího soudu. V tuto chvíli už bylo jádrem sporu jen to, jestli pan Pavel má dostatečně nabito, aby se měl vůbec o co soudit. Tedy co přesně musí před soudem ve sporu o rovné odměňování jako zaměstnanec tvrdit a prokazovat. Lékařská fakulta totiž trvala na tom, aby detailně prezentoval práci všech svých kolegů, se kterými se chce srovnávat, k čemuž pan Pavel neměl dost informací.
Nejvyšší soud připomněl svoji předchozí judikaturu – pokud má zaměstnanec neférově nižší mzdu, má právo na doplacení mzdového rozdílu. A pokud je srovnatelných zaměstnanců víc, ale každý má jinou výplatu, má zaměstnanec právo na doplacení rozdílu vůči nejlépe placenému kolegovi.
V případě sporu o odměňování musí zaměstnanec označit konkrétního kolegu, se kterým se chce srovnávat, a vysvětlit, proč si myslí, že oba vykonávají práci stejné hodnoty. Zároveň musí doložit rozdíl v dosažené mzdě.
Přesně to ve sporu pan Pavel udělal – za srovnatelné zaměstnance označil kolegy dr. R.H., ing. M.H., dr. R.H., dr. A.M., dr. M.N., dr. M.S. a dr. P.T., kteří „byli všichni kmenoví odborní asistenti, zařazení jako AP2, s vědeckou hodností CSc. nebo Ph.D., kteří měli na ULB úvazek výrazně nad 10 %“ a „všichni měli v principu stejné pracovní povinnosti, tedy hlavně výuku studentů v češtině a účast na vědeckém výzkumu“.
Navíc konkrétně vysvětlil, že byl ve srovnání s těmito zaměstnanci hůře odměňován ve složkách mzdy „Odměny pololetní“, „Odměny roční“ a „Odměny z programu“ (PRVOUK, později PROGRES); výši uvedených složek mzdy rovnou doložil i mzdovými listy.
A to podle Nejvyššího soudu stačí z pohledu zaměstnance – v tento moment se přesouvá míč na stranu zaměstnavatele, který musí u soudu vysvětlovat buď proč zaměstnanci nevykonávají práci stejné hodnoty, anebo proč jsou mzdové rozdíly opodstatněné.
„Z uvedeného vyplývá, že žalobce na poskytnuté poučení řádně reagoval, neboť označil srovnatelné zaměstnance, uvedl skutečnosti, na základě nichž dovozuje, že se jedná o zaměstnance, kteří pro žalovanou vykonávali stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, a – aniž byl k tomu v rámci poučení vyzván – uvedl též údaje o výši mzdy (jejích složek), které v posuzovaném období dosahoval jak žalobce, tak srovnatelní zaměstnanci.[…]; je naopak na žalované, aby v rámci své procesní obrany tvrdila skutečnosti, jimiž tato skutková tvrzení žalobce zpochybní.“ (Nejvyšší soud sp. zn. 21 Cdo 2960/2024)
Morální ponaučení
V krátké době přichází další rozhodnutí Nejvyššího soudu k rovnému odměňování na pracovišti. To ukazuje, že nejde o teoretický konstrukt daleké budoucnosti, ale o součást každodenního HR života firmy.
Dnešní rozhodnutí dává jasnou instrukci zaměstnancům, jak ve sporu o rovné odměňování postupovat – označit konkrétní kolegy a ukázat, kolik berou peněz. K tomu zaměstnancům zanedlouho začne pomáhat směrnice o transparentním odměňování.
Naopak pro zaměstnavatele rozhodnutí zdůrazňuje potřebu mít pořádek v odměňování a být vždy schopný věcně vysvětlit situaci, kdy kolegové na stejné pozici nemají stejnou mzdu, stejné příplatky a stejné odměny.
A to je pravidlo, které už máme v zákoníku práce dávno a s jehož uplatňováním zaměstnanci nemusejí čekat na transpozici směrnice.
Rozhodnutí navíc opatrně nasvěcuje specificky akademický problém, kterým jsou rozdíly v odměňování na základě různých grantových programů. Tedy situace, kdy jsou zaměstnanci na stejných pozicích, dělají stejnou práci, ale jejich mzda se zásadně liší podle toho, jestli „grant mají“ nebo „grant nemají“. Sledovat současný stav vědy a akademie optikou rovného odměňování bude nepochybně velmi zajímavé a sám se na další díl dramatu z medicínského prostředí v režii Nejvyššího soudu těším.
Aegis Law je hlavním partnerem legalwebu, v rámci této spolupráce byl publikován rovněž tento text.
Webové stránky Aegis Law můžete navštívit na adrese https://www.aegislaw.cz/
