Co všechno je také advokacie a právo, dobře ilustrovala hned úvodní přednáška. Archeoložka, antropoložka a zároveň odbornice na umělou inteligenci Sara Polak začala konstatováním, že lidé dosud nebyli současnou komplexní civilizaci schopni celkově pojmout, ale s AI se to změní. Budu-li dále parafrázovat její slova, advokáti v tomto byli výjimkou, oni měli všemu rozumět. S umělou inteligencí se ale opět dostává moc do rukou obyčejných lidí, kteří budou schopni odpovídat na otázky, na které dříve odpověď neznali. Advokáti se ale ani podle odbornice pracující s dlouhými časovými řadami a poznáním společnosti tisíciletí zpátky nemusejí obávat, že by své postavení a svou důležitost ztratili.
AI může advokátům vrátit mozky
Už nejsme lovci a sběrači v pravém slova smyslu, ale jsme lovci a sběrači v cloudu, protože dostáváme nové možnosti, pokračovala dále Sara Polak. Zároveň ale podle ní nesmíme zapomínat na to, že různé civilizace vnímají různé věci jinak a všichni věci ani právo nevidí tak jako my, tedy euro-americkým pohledem. Narážíme na souvislosti vzdělanosti, opětovného nalezení víry, komplexity práva ve smyslu, že ne všechno nesprávné je zároveň nelegální.
„Dostáváme se do šedé zóny, kde každý musí vzít tak trochu odpovědnost sám za sebe,“ říká Sara Polak, v tom ale může být problém právě kvůli právní negramotnosti a neznalosti vlastních práv nebo kvůli tomu, že domoci se vlastních práv může být i drahé. Zároveň podle ní lidé nejsou většinou schopni kriticky přemýšlet o vysloveně civilizačních otázkách typu, zda by měla být legální polyamorie, jak přistupovat k trestu smrti nebo zda umožnit genetické testy na lidech.
Právníci za své kariéry nasbírají mnoho dat a na všechno, co se dá přepsat do nul a jedniček, lze následně aplikovat umělou inteligenci, pokračovala dále Polak. Data je tak vhodné převést do jedné digitální podoby, pak se s nimi dá jednoduše pracovat a zkoušet s nimi různé věci. Důležitá je tak v tomto ohledu kyberbezpečnost a to, zda jednotlivá data spolu vůbec komunikovat mohou, připomněla rovněž Polak.
Experimentovat s umělou inteligencí je tak podle ní důležité i v právu, psychologicky to ale může být složité. Zmínila však také chatbotata Adam z dílny Jana Šedivého z CIIRC ČVUT, vlastní jazykový model, který funguje na Ministerstvu financí a exkluzivně trénuje na jejich vnitřních datech.
Kdo je napředu s inovacemi, je evolučně napřed, připomněla Sara Polak. Nejsme ale podle ní ve fázi, že nasadíme umělou inteligenci a dáme si nohy na stůl, pořád je potřeba, aby s ní pracovali lidé a stále jsou nutné další investice. I tak jsou mnozí pozadu, třetina právníků už si podle Polak s umělou inteligencí „hraje“, 25 procent velmi intenzivně.
AI tak může advokátům vrátit mozky, zejména díky tomu, že jim ubere administrativy, to bylo hlavní sdělení přednášky Sara Polak. Umělá inteligence nám rozvazuje ruce, protože nás čekají (bez)precedentní zítřky, kdy budeme žít s blockchainem nebo s tím, že se lidé začnou vzdávat své oficiální identity nebo státního příslušenství. Už nyní podle ní takoví lidé existují a žijí třeba na moři. Všechno tu zároveň ale už nějak bylo, pořád budeme lovci a sběrači jen v cloudu a na obrovské škále.
Umělá inteligence jako samozřejmost
Jak rozlišovat mezi trendy, které mají smysl a hypy? Na to se zaměřila Pavlína Louženská v rozhovoru vedeném Janem Spáčilem. Pavlína Louženská ještě konkrétněji mluvila o megatrendech, respektive změnách ve společnosti, jako je stárnutí populace nebo klimatická změna, na nichž je nutné stavět (firemní) budoucnost. Poukázala na to, že jsme za posledních 50 let prošli stejnou technologickou revolucí jako v předchozích 200 letech, nezdá se tedy, že svět je rychlejší, je to skutečnost.
Přesto, že mapuji budoucnost, dívám se do minulosti, konstatovala Pavlína Louženská. Skoky, které vnímáme dnes třeba v souvislosti s AI, tak podle ní nezažíváme jako společnost poprvé. Děti dnes vyrůstají s technologiemi, přestávají rozlišovat mezi online a offline, třetina sedmiletých má zkušenost s umělou inteligencí. A mnozí ji upřednostňují před svými rodiči, protože má pořád čas a umí například rozlišovat Pokémony, glosovala Louženská.
Vzhledem ke stárnoucí populaci a k tomu, že budou lidé pracovat i ve vyšším věku, bude podle ní nutné také na pracovištích řešit, jak spolu mají lidé různého věku komunikovat. Jeden z nejsilnějších pocitů, který od covidu roste, je nihilismus, v tom smyslu, že už nic nemá smysl a nic už není třeba budovat. Na druhou strana mnozí lidé zároveň cítí, že přichází krize a optimalizují tak zejména svůj prospěch, a to i krátkodobě. Lidé budou také daleko častěji měnit své kariéry a svá zaměstnání, v průběhu jednotek let pravděpodobně dvojnásobně oproti dnešku, odhaduje Louženská.
Představit si budoucnost je ale pro všechny velmi těžké, protože 60 procent dnešních dětí bude pracovat v oborech, které dnes neznáme. Do budoucna tak patrně budeme v životopisech uvádět svou schopnost adaptace, konstatovala Louženská. Sbírejte tak signály, divnosti, které ukazují, že se něco mění. Může to být to, co začínají dělat nejvíce cool lidé kolem vás. Může se z toho stát velmi rychle trend. A čtěte atmosféru v místnosti. To jsou dvě základní rady do budoucnosti od Pavlína Louženské, která mimochodem aktuálně vydala diář na rok 2026 s vepsanými trendy.
Jak prakticky na AI
O praktické aplikaci umělé inteligence v advokacii promluvil advokát Daniel Pospíšil. Připomněl, že AI může přinést vyšší konkurenceschopnost, automatizaci rutinní agendy i vyšší preciznost při jejím správním nastavení. Konkrétně představil některé nástroje. Svůj neoblíbenější Microsoft 365 Copilot for Business, který je prý tak bezpečný, že jej používá i česká justice a pracuje například s dokumenty přímo na disku počítače. Ale také Notebook LLM (který zpřehledňuje velké množství informací), digitální záznamník Plaud Note, (který utřídí podklady z nahraného rozhovoru) a Codexis AI, který je podle Pospíšila dobrým nástrojem pro ty, kteří chtějí s umělou inteligencí začít a nechtějí vytvářet něco vlastního. Chat GPT prý paradoxně používá nejméně, i proto, že „pětka“ podle něj bohužel myslí jako člověk, což může být nebezpečné.
Umělá inteligence podle Pospíšilova přístupu není vyhledávačem informací, ale jejich zpracovatelem. Proto do ní sám data nahrává a výstupy následně precizuje. Klientům říká, že používá umělou inteligenci a ptá se jich, zda s tím nemají problém. A nikomu to prý nevadí. Neměli bychom podle něj hledat důvody, proč něco nejde, ale přistupovat k těmto novým možnostem opačně a ptát se, jak by to jít mohlo.
Jak to dělají v Googlu
Bára Nováková Krajčová, legal counsel Googlu ve střední a východní Evropě, pak v rozhovoru s Magdou Olyšarovou z White & Case mluvila například o tom, že bez AI by asi nebyli schopni dodržovat právní řády všech zemí, v nichž působí. Bez AI by nemohli tři právníci pokrýt 17 zemí, tak jak to v současném týmu dělají. AI tak podle ní využívají masivně.
Používá prý často Notebook LM, i proto, že není příliš kreativní, což se v tomto případě hodí. Díky zmiňovanému nástroji a také Gemini prý Novákové Krajčové odpadlo 80 procent rutinní práce, pomáhají ji zejména seznamovat se s texty.
S externími advokáty aktuálně právnici Googlu konzultují stále méně věcí, snižující se také související rozpočty a advokáty používají zejména při větších sporech. Studovat práva by do budoucna Bára Nováková Krajčová doporučovala zároveň s psychologií, která je podle ní stále více třeba při komunikaci s klienty. Zároveň podle ní roste poptávka po Legal Engeneerech a po tom, aby advokátní kanceláře vyvíjely chatboty na klíč, například pro banky.
Jak pracovat, ale i fungovat v rodinně
Další část konference se týkala tématu Wellbeing, vyhoření & lidská stránka advokacie. Pavel Kroupa promluvil o vlastní kanceláři KroupAlidé a o tom, jak pracuje s lidmi tak, aby byli všichni spokojení. Důležité je s nimi komunikovat a dávat jim šance, aby se našli právě v tom, co sami chtějí. Pokud budou spokojení, bude spokojený i majitel.
Oxana Šnajberg, managing partnerka znalecké kanceláři EqSA, a Jana Pattynová, která vede kancelář Pierstone, promluvily o tématu 3 krát 24/7 o skloubení pracovního a rodinného života a svých jednotlivých rolích. Pattynová přiznala, že měla problém mezi nimi přecházet, nakonec ale dala na manžela a je „Jana“, což funguje nejlépe, je to úlevné, i když někdy prý do určitých prostředí úplně nezapadá. „Jenom Jana je dobré a pokud není, možná nejsem na tom správném místě,“ říká.
Nemusí tak být perfekcionalistkou, což ale Oxana Šnajberg podle svých slov pořád neumí, a tak se snaží střídat různé činnosti mezi prací a rodinou. „Určitý workoholismus je ale podmínkou práce v advokacii,“ říká Jana Pattynová, jinak také matka čtyř dětí, které se podle jejích slov podařilo kariérně vyrůstat také díky velké podpoře partnera, a to i emocionální.
„Děti jsou pro mě všechno, ale když je můžu skloubit s prací, je pro mě důležitá. Strašně mě baví, od psaní konkrétního posudku až po managing společnosti,“ uvedla Oxana Šnajberg, která by to ale bez podpory partnera rovněž nezvládla. A důležitá pro ni byla rovněž podpora ze strany kolegů, když třeba přinesla do kanceláře plačící dítě.
Ještě než vyhoříte
Michala Plachká sdílela na konferenci velmi osobní a emotivní příběh. Promluvila o 31. prosinci 2014, kdy jí po vánočním volnu přestala v obchodě fungovat půlka těla. Měla za sebou totiž také patnáct let závodní gymnastiky, kdy se držela v týmu, který závodil na mistrovství světa, osamělý rok na americké střední, náročná právnická studia, nejen v Česku, ale také v zahraničí, náročnou praxi, nejen v Česku, ale také ve Vídni, noci nad rigorózní prací. A hodně podobné práce měla před sebou. Tělo jí však vystavilo stopku. „Přece jsem na stres zvyklá, nic moc mi nedělá, já ho zvládám dobře,“ říkala si. „Roky stresu a vyčerpání si nosíme jako odznak cti,“ uvedla rovněž. „To, že to všichni nějak zvládneme, neznamená, že bychom vždycky měli.“
Nejde také jen o nás, jak pokračovala, v určité fázi života zodpovídáme za mnohem víc, třeba za své kolegy nebo děti, kteří od nás naše návyky odkoukávají, nebo klienty, kteří na to, že budou advokáti v kondici, sázejí celý svůj svět. A tak se máme podle Plachké také bavit o rovnováze, prevenci vyhoření a o zdraví. „Někdy to nejodvážnější, co můžeme říct, je ne, nebo alespoň takhle ne.“ Plachká měla podle svých slov štěstí, že se naplno uzdravila, a tak se poučila a začala svůj život průběžně vyvažovat. A trochu líp vnímat to, co se právě děje.
O syndromu vyhoření a závislosti mezi paragrafy vedli rozhovor emeritní ústavní soudce a nyní opět advokát David Uhlíř a Martina Richterová Těmínová, ředitelka kliniky Sananim. Ta začala konstatováním, že dlouhá pracovní doba a vysoká pracovní zátěž jsou jednou z příčin vyhoření, nejvyšší je ale vysoká míra odpovědnosti. „Nést odpovědnosti i za své klienty je velmi náročné,“ uvedla s tím, že vyčerpávající záležitost je rovněž být uprostřed sporů a hádek. Zaměření se na výkon podle ní omezuje další oblasti života.
Prvním signálem přicházejícího vyhoření je podle jejích slov nechuť jít do práce, nechuť ke konkrétní činnosti, otrávenost. Dalším signálem je cynismus a ztráta soucitu ke klientům, stejně jako motivace. Objevují se rovněž fyzické příznaky. Poté je nutné změnit svůj životní a pracovní styl. S některými klienty je vhodné se včas a v klidu rozloučit, je jen třeba zakousnout tu finanční ztrátu, kontroval s úsměvem David Uhlíř, který rovněž v humorné nadsázce uvedl, že dobré proti vyhoření v advokacii je jít na deset let soudit, což ale nemůže udělat každý.
„Vyhořet není ostuda, může se to stát každému“, říká Martina Richterová Těmínová. Je tak dobré se svěřit blízkým a začít to řešit. Podobně jako při problémech s alkoholem. „Slovy právníka, včasné doznání, zaručuje odsouzení,“ glosoval její slova s úsměvem David Uhlíř.
Pečujte o své duševní zdraví
Jan Spáčil přidal svůj pohled na mentální zdraví, jemuž se nyní vedle advokacie rovněž věnuje. V této práci totiž podle svých slov vidí i výraznou podobu s advokacií, pojítkem je logika. Náš mozek, evolučně nastavený z pravěku, primárně hledá nebezpečí, na které reaguje desetkrát rychleji, než na pozitivní věci. Ale zatímco v pravěku lidé potkali tygra jen párkrát za život, nyní se s jeho obdobou potkáváme jen během rána několikrát, konstatoval Spáčil.
Pořád podle něj přemýšlíme, což nám také často přináší zbytečné obavy a problémy. Rovnováha je tedy vychýlená. „Musíme ji opět dostat do roviny,“ říká Spáčil. Třeba body scanem, meditací a podobnými aktivitami, které vlastně vypínají hlavu. Důležité podle něj je také zvědomit si pozitivní věci, i maličkosti, a vyvolávat si souvisejí pocity.
Psycholožka Olga Vlachynská mluvila o tom, zda mají i advokáti duši. A mají. Zatímco v Česku trpí depresí šest procent populace, v advokacii je to 20 procent lidí. V Česku přitom vychází 250 depresivních klientů na jednoho psychoterapeuta, kterých ale není dost, podle Vlachynské tak na ně nemohou všichni spoléhat. Situace však bývají vyhrocené jen zhruba ve 20 procent případů a jen v tomto počtu nejdou zvládnout bez pomoci psychoterapeutů. Ve zbytku případů ale rovněž velmi záleží na tom, jak k problémům člověka přistoupí jeho okolí.
Důležitý v prevenci duševního zdraví je podle Vlachynské kvalitní spánek, zdravé jídlo, pohyb a komunita kolem nás. A alespoň občas je potřeba postavit sebe na první místo. Jste důležití. Nejste jen nástroj pro dosahování cílů, říká s tím, že bychom to alespoň občas měli reflektovat při svých volbách.
Každý z nás má jizvy z minulosti, které působí bolest, upozornila rovněž Vlachynská. Snažit bychom se ale měli reagovat na tady a teď, je tak vhodné mít zmapované pocity a emoce. Chceme-li si zvolit nějakou strategii pro své duševní zdraví, můžeme podle ní například čistit svou duši, psát si deník vděčnosti nebo takzvaně kontrolovat svou baterku. Fajn je podle jejích slov mít také na každý den naplánovanou alespoň jednu věc, na níž se můžeme těšit.
Ústavní soudkyně Lucie Dolanská Bányaiová a předseda Slovenské advokátní komory Tomáš Kamenec uzavřeli konferenci debatou s Jaroslavem Kramerem o zvládání stresu na nejvyšších postech. Mluvili o tom, jak se změnila jejich práce s přesměrováním kariéry nebo přibráním „druhé práce“. A o tom, že i pro ně byla důležitá psychohygiena.
V rámci navazujících workshopů vystoupili se svými příběhy Vít Hruška, Jana Sedláková a Tomáš Doležal, kteří v advokátní panelové diskusi promluvili o vlastním zvládání stresu a prevenci vyhoření v advokacii. Třetí blok konference poté uzavřely konkrétní zkušenosti a zvyky Martina Sýkory související s wellbeingem a tím, jak zvládat v advokacii výkon i stres.
