„Být zdvořilý k umělé inteligenci je nový trend. Přibližně 70 procent lidí při interakci s umělou inteligencí (AI) používá slova jako prosím a děkuji. Dvanáct procent z nich to dokonce dělá pro případ, že by došlo k povstání robotů. Vyplývá to z hloubkového průzkumu, který v prosinci 2024 provedla společnost Future. Někteří znalci si navíc myslí, že to pomáhá s výkonem chatbotů,“ píšou Novinky.cz. Vyplatí se dodržovat pravidla slušného chování při komunikaci s AI?
Ano – i když to není kvůli AI, ale kvůli nám. Mluvit zdvořile s chatbotem nikoho nezabije, ale pomáhá to nám samotným udržet si komunikační hygienu. Pokud se naučíme být hrubí na systémy, kde si myslíme, že „nikdo neposlouchá“, snadno si ten vzorec přeneseme i do běžné komunikace. Navíc – některé modely opravdu reagují líp, když se zadání formuluje klidně a slušně.
A těch 12 procent lidí, kteří to dělají pro případ, že AI jednou povstane? Ti mají minimálně představivost. Ale i bez apokalypsy platí: když bude AI vstupovat do zákaznického servisu, vzdělávání nebo péče o zdraví, rozhodně není na škodu, když se učíme mluvit s respektem – ať už sedí na druhé straně člověk nebo stroj.
Tohle je pak jiný rozměr podobné věci. „Častější kontakt s umělou inteligencí v současnosti ovlivňuje lidské společenské chování. Ačkoliv chatboti mohou mít rychlý a efektivní pozitivní dopad při různých psychologických potížích, rovněž zasahují do navazování nových vztahů i udržování kontaktu s lidmi. Psychologové tvrdí, že mohou zkreslit běžné mezilidské chování, což následně člověka odtrhne od reality,“ dočteme se na Denik.cz.
Ano – a otázka není, jestli, ale jak. AI není jen nástroj, který nám pomáhá psát texty nebo hledat informace. Když si na ni začneme zvykat jako na „posluchače“, který je vždy k dispozici, neodmlouvá a nezdržuje, hrozí, že zapomeneme, jak vypadá skutečný dialog s člověkem.
Na druhou stranu, AI může pomoci těm, kteří se cítí osamělí nebo se bojí mluvit nahlas – a to není málo. Ale záleží na nastavení očekávání. Nahradit skutečný lidský kontakt robotem může být pohodlné, ale z dlouhodobého hlediska i rizikové. A v právu, školství nebo třeba v rodině rozhodně nechceme „interakci bez emocí“. AI má pomáhat, ne nahrazovat. Do budoucna ale bude rozhodně méně právníků a budou potřeba spíše advokátní „skills“.
Co o budoucnosti s AI říkají tyto údaje, které publikoval iRozhlas.cz? „Podle průzkumu Národního pedagogického institutu ČR (NPI) používá umělou inteligenci přes 53 procent učitelů základních škol, ale jen 17 procent ji zařazuje do výuky. Mezi některými převládá ohledně AI skepse. „Umělá inteligence je jako dynamit – záleží na tom, jak ji využijeme,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Tomáš Matoušek, mluvčí organizace EDUin, který dříve působil mimo jiné i v NPI na oddělení Podpora škol v kontextu digitalizace.“
Záleží, kdo ji drží v ruce. Ten příměr s dynamitem je trefný – AI je silný nástroj, ale pokud se používá bez kontextu, výsledkem bude zmatek, ne pokrok. Že ji polovina učitelů zkouší, ale jen malá část ji reálně zapojuje do výuky, není překvapivé. Nejde totiž jen o dovednost, ale o změnu přístupu k výuce.
Věřím, že AI ve školství může přinést obrovskou hodnotu – ale jen pokud zůstane ve službách učitele, ne na jeho místě. Pomůže s diferenciací výuky, zpětnou vazbou, přípravou materiálů – ale pořád je to nástroj, ne pedagog. A právě školy mají šanci naučit děti s AI zacházet zodpovědně, ne jen efektivně. Stejné to je ale i v advokacii. Místo toho, aby s tím lidé dělali, radši na to jen nadávají. Naštěstí ne v ARROWS 🙂
Co dalšího tě ve světa AI a práva v posledních dnech zaujalo?
Nejvíc mne zaujalo, že NotebookLM už umí dělat podcasty i v češtině. Zní to parádně. Doporučuji zkusit.
