Kandidujete do představenstva České advokátní komory. S jakými záměry?
Ano, je to tak. Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl kandidovat do představenstva České advokátní komory. Jsem advokátem, tento stav nevnímám jenom jako profesi, ale jako něco, co mne definuje. Už jen proto bych se moc rád aktivně podílel na dalším formování a směřování české advokacie. V posledních letech si mne přitom činnost komory doslova získala. Mohou za to kolegyně a kolegové, kteří tím co dělají dokázali, že advokacie může být nejenom odborná a profesionální, ale také kolegiální a schopna vzájemného respektu mezi příslušníky svého stavu.
Na co z uplynulých čtyř let práce končícího představenstva byste chtěl navazovat?
Vnímám, že současné představenstvo udělalo za poslední čtyři roky neuvěřitelný kus práce, a to nejenom ve vztahu k přijetí klíčových právních předpisů a významnému posunu v digitalizaci komory. Obrovská změna nastala ve vnímání komory mezi samotnými advokáty. Komora začíná být vnímána jako subjekt, který je zde skutečně proto, aby byl advokátům oporou a nikoliv jako subjekt, který je zde pouze od toho, aby advokáty sankcionoval. K tomuto posunu ve vnímání komory dochází pomalu, ale děje se a obrovskou zásluhu na tom má zlepšující se otevřenost a transparentnost v komunikaci představenstva.
To je určitě něco, na co bych velmi rád navázal. Kromě technických témat, jakými je bezesporu pokračující digitalizace a modernizace, považuji za významné téma právě otázku podpory vzájemné kolegiality a otevřenosti v komunikaci komory vůči svému stavu, ale také vůči veřejnosti.
Co byste naopak chtěl změnit?
Určitě bych rád otevřel i témata, kterým doposud nebylo věnováno tolik pozornosti, jako je například revize etického kodexu (zejména ve vztahu k marketingovým aktivitám) nebo ochrana proti vinklaření.
Rozhodl jste se kandidovat mimo již poměrně tradiční platformy. Jaké výhody vidíte v „samostatné“ kandidatuře?
Upřímně, asi žádné. Nemyslím, že by samostatná kandidatura znamenala výhodu oproti kandidatuře v rámci, jak říkáte, již zavedených platforem. Nicméně, právě takový způsob kandidatury považuji za správný a jako cestu, kterou bych se chtěl vydat. Věřím, že volby do orgánů komory by neměly být utkáním mezi různými platformami, ale spíše výběrem mezi osobnostmi napříč advokacií. Věřím, že při volbě do orgánů komory by měly hlasy směřovat vždy ke konkrétním jménům spíše, než k uskupením, jejichž jsou členy.
Svou kandidaturu tak vnímám jako představení další možnosti pro ty kolegyně a kolegy, kteří se o volby do orgánů komory aktivně zajímají. Sám přitom vnímám, že letos kandiduje celá řada osobností, které dokáží posunout advokacii správným směrem, a to bez ohledu na jejich příslušnost k té či oné platformě.
Přesto, máte předjednanou podporu napříč advokacií?
Těžko si dovedu představit kandidáta, který by vám na to dokázal odpovědět jednoznačně kladně. Setkávám se s kolegyněmi a kolegy, kteří vykonávají advokacii v různých podobách, od jejího samostatného výkonu, přes specializované butiky až po velké mezinárodní kanceláře. Často nacházíme témata, na která máme stejný pohled, a asi i to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat. Nemohu však ani náhodou říct, že bych měl předjednanou jakoukoliv podporu. O to větší je pak pro mne kandidatura výzvou.
Ke komu máte v současné advokacii blízko?
Těch jmen je celá řada. Jsou to kolegyně a kolegové, u kterých vnímám, že jim na advokacii skutečně záleží. U kterých vnímám, že je jim vzdálené elitářství či uzavřenost a naopak, že svým každodenním chováním pomáhají k podpoře kolegiality napříč advokátním stavem. A to je něco, co mi dříve chybělo. Je přitom jedno, jestli vykonávají advokacii samostatně nebo v rámci různě velkých kanceláří. Výraznými osobnostmi, ke kterým mám blízko, jsou tak pro mne bezesporu například Michala Plachká a Michal Žižlavský, ale také nově kandidující kolega Jan Spáčil a nebo do představenstva nekandidující Zbyněk Drobiš a mnozí další.
Pokud byste získal výraznou podporu, měl byste zájem třeba i o post předsedy či místopředsedy České advokátní komory?
Určitě ne. Jak už jsem řekl, letos kandiduje celá řada osobností, kterých si velmi vážím a o kterých nepochybuji, že ve volbě do představenstva uspějí. Mezi nimi pak vidím řadu kandidátů, kteří jsou těmi správnými na post předsedy či místopředsedy.
V současnosti vedete kancelář Aegis Law, kterou jste spolu s kolegy vybudoval. Co z této zkušenosti byste využil v práci v představenstvu?
Nadšení, chuť posouvat věci dopředu, vidět výsledky své práce. Méně entusiastická a více sofistikovaná odpověď by pak nepochybně zněla tak, že sám sebe vnímám také jako managera, exekutivce, který dokáže dobře plánovat a systematicky postupovat k vytyčeným cílům. To je myslím dovednost, která může být přínosná nejenom při budování a vedení čtyřiceti členného týmu, ale také při působení v rámci představenstva.
Práce v představenstvu vyžaduje poměrně hodně času. Jak zvládáte time management?
Myslím, že dobře. Dnešní doba a dostupné technologie dávají neuvěřitelné možnosti, jak šetřit čas, a to nejenom svůj, ale všech těch, se kterými člověk spolupracuje. Má ambice, pokud bych při volbě získal důvěru svých kolegyň a kolegů, je věnovat se funkci v představenstvu s plným nasazením. Uvažováním o tom, zda je toto možné skloubit s fungováním a vedením kanceláře, jsme s kolegy Tomášem Procházkou a Vojtou Faltusem strávili poměrně hodně času, a kandidovat bych se nerozhodl, pokud bych měl v tomto směru nějaké pochybnosti.
Aegis Law je velmi aktivní v různých pro bono a CSR aktivitách, aktuálně jste organizovali „advokátní“ Měsíc sportu na podporu projektu Pomozte dětem. Chtěl byste, aby i advokátní komora byla v takovýchto projektech aktivnější?
To je jedna z věcí, ve kterých jsme za poslední čtyři roky zaznamenal obrovský posun správným směrem. Je za tím práce konkrétních osob, kterým za to patří obrovský dík, a díky kterým se tyto aktivity začínají stávat stále větší a větší samozřejmostí. Já osobně bych takové aktivity chtěl i nadále velmi podporovat a to nejenom na úrovni advokátní komory, ale i na úrovni jednotlivých advokátů či advokátních kanceláří, které vnímají pro bono a CSR aktivity jako samozřejmou součást toho, že člověk přísluší k advokátnímu stavu.
A jak budoucnost advokátní profese jako takové vidíte?
Takovou, jako si ji uděláme. Nebojím se toho, že bychom byli ohroženi umělou inteligencí. Vlastně, vidět hrozbu v AI mi přijde trochu alibistické. Jediný, kdo by mohl advokacii ohrozit, jsme my sami, příslušníci svého stavu. Tím, že rezignujeme na obranu hodnot, které jsou důležité, tím, že ji svým chováním budeme dělat špatnou vizitku, tím, že si nedokážeme obhájit hodnotu a cenu své práce atd. Je to jen na nás, jakou budoucnost bude mít naše advokacie. A upřímně? Myslím, že ji bude mít dobrou.
(Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu Aegis Law. Publikace vychází z původní tiskové zprávy, která byla dále redakčně zpracována – pozn. red.)
