Začínající právníci mívají obavy z nástupu umělé inteligence a změn, které to do advokacie přinese. Má podle vás ještě smysl začínat v advokacii?
Rozhodně má. Advokacie je neustále se vyvíjející obor a nová technologie má potenciál jej dále posouvat – pokud je využita správně. Aktuální technologická řešení založená na umělé inteligenci, myslím zejména velké jazykové modely, jsou prostě dalším nástrojem, s nímž musí být advokáti schopni pracovat, a to při dodržení odborných standardů, které jsou s advokátní profesí spojeny.
Z jiného úhlu pohledu se dá říct, že nástroje umělé inteligence přináší v rámci advokátní práce určitou výzvu, ale zároveň i příležitost. Klíčové je naučit se dané nástroje efektivně a zároveň bezpečně začlenit do praxe. V tomto směru může mladší generace dokonce získat určitý náskok před zkušenějšími kolegy, protože jejich schopnost adaptace na moderní technologie může být mnohdy lepší, a tedy mohou nové nástroje snáze a rychleji využít naplno.
Myslím si navíc, že umělá inteligence má potenciál kvalitu právních služeb v některých ohledech i dále zvyšovat, a to v tom smyslu, že rutinní práci zastanou technologie a právníkům se uvolní ruce, aby se mohli více věnovat strategickému poradenství, projektovému managementu, komunikaci s klienty a adaptaci na jednotlivé potřeby klientů, zastupování před soudy a dalším úkonům, kde je lidský faktor nenahraditelný.
Ostatně advokacie jako profese není jen prostředkem pro odpovědi na právní otázky klientů. Špičková advokacie nabízí klientům komplexní řešení jejich právních problémů a jako taková musí být založena i na mimořádné důvěře klienta, interpersonálních dovednostech, schopnostech posoudit praktická rizika a také na převzetí odpovědnosti za poskytované služby, což jsou aspekty advokátní profese, které nástroje umělé inteligence nemohou pokrýt.
Jak ke své kariéře přistoupit? Na co se zaměřit?
Mladším kolegům a kolegyním bych doporučil, aby na maximum využili možnosti získávat v advokacii praktické zkušenosti. V začátcích advokátní kariéry je nejdůležitější opravdu tvrdě pracovat – právě nasazení, ochota učit se a schopnost dotahovat věci do konce vytváří pevný základ pro budoucí růst. Tvrdá práce a učení se od zkušenějších kolegů v oboru jsou nenahraditelné a žádná technologie ani teoretická znalost je nemůže plně zastoupit.
Studium práva může poskytnout solidní teoretický rámec, ale skutečnou jistotu a profesionalitu přinese až praktická zkušenost a související bezpočet iterací s kolegy, úředníky, soudci či klienty a zpětných vazeb od nich. Z hlediska vhodného zaměření by to pak v obecné rovině mělo být směřování na komplexní právní znalosti a dovednosti na rozdíl od rutinních činností.
Jaké obory budou podle vás v tomto ohledu obory budoucnosti?
Těžko by šlo jmenovat jednu konkrétní oblast práva, ale obecně se určitě bude jednat o ty obory, které zahrnují komplexní posouzení právních otázek často s multidisciplinárními přesahy a které posléze vyžadují výrazný lidský vstup (ať již jde např. o vyjednání komplexních M&A transakcí, litigaci ve složitých sporech či náročnou interakci s regulátory).
Špičkoví advokáti budou obtížně nahraditelní v oborech spojených s poskytováním komplexních služeb, kde je potřeba rozsáhlého kritického uvažování, schopnost porozumět jedinečné situaci klienta, poskytnutí adekvátní strategie a posouzení rizik anebo osobní účasti na schůzkách a soudních či úředních jednáních. Tyto dovednosti jsou a zůstanou dle mého názoru ve značné míře doménou „lidských“ právníků i v budoucnu.
