S jakými záměry kandidujete do Odvolací kárné komise České advokátní komory?
Svou kandidaturu stavím na třech pilířích. Prvními jsou historie a kontinuita: mám za sebou dvě volební období v Kárné komisi, věřím, že tak do odvolacího stupně mohu přinést zkušenost z prvního stupně a myslím si, že je to vlastně přirozený vývoj. Třetím pilířem mé kandidatury je pak snaha o vylepšení obrazu advokacie, práce na její prestiži a renomé. O to bychom se měli snažit dlouhodobě a na všech možných stupních. Měli bychom totiž být hrdí na to, že jsme advokáty. A bojovat třeba proti zkazkám, že advokacie je jen obranný štít proti vyšetřovatelům a různým nechtěným dotazovatelům.
Mluvíte patrně také o problémech s úschovami a o vzniku Garančního fondu ČAK. Jak by k tomuto tématu měla komora přistoupit?
Vznik Garančního fondu předpokládá od příštího roku zákon o advokacii. Na můj vkus ale bylo toto téma málo diskutované a málo vysvětlované. Řada advokátů třeba nechápe, proč by měla do Garančního fondu přispívat, když jsou poctivý a zdraží tím službu advokátní úschovy pro své klienty o povinný odvod. Stejně jako to, proč mají nést odpovědnost všichni za exces někoho jiného, jedince.
Nejde o systémový problém. Ke zpronevěrám navíc nedocházelo jen u advokátů, ale třeba i mezi notáři – i když ti byli mediálně šikovnější – nebo realitními kancelářemi. Nyní se v tomto ohledu ale nejvíce zmiňují advokáti a v negativním slova smyslu se na tom bohužel opět podílí advokáti, a to na dosti vysokých místech. Mluvím o senátorech a politicky činných advokátkách a advokátech, kteří se k systému komory staví negativně.
To, že vzniká fond, který do určité míry a do určité výše garantuje určitou finanční jistotu, je správně. Měli bychom ale ještě řešit, jak s těmito prostředky máme nakládat. Protože advokacie nic systémově nezpůsobila. Jen někteří advokáti zpronevěřili tyto peníze, aby dosáhli prospěchu pro sebe. A takovémuto excesu nezabrání žádný zákon na světě u žádné profese.
Tedy Garanční fond ano, ale ještě s debatou uvnitř stavu?
Ano, ale zároveň s uvědoměním si že, Garanční fond nebude všespásný a že problém byl zejména v komunikaci těchto problémů, kterou advokacii nezvládla. Ta pravidla advokáti zatím nepřijali za vlastní a také o tom je třeba mluvit.
Jak by tedy měla komora ohledně úschov lépe komunikovat? Dávat veřejnosti více informací o tom, jak si advokáta správně vybrat?
Přesně tak. Je to stejné jako s bankami. Máme zkušenost z 90. let a i dnes tak víme, že ne každou banku chcete využít. A že rizika mohou být různá. Sberbank nebyla „nemocná“ banka ve smyslu financí, ale ve smyslu reputace. To ji zničilo. Je potřeba myslet na to, že někde – kde třeba není dostatečná historie – může být to riziko větší.
Advokacie je ale regulovaná profese. Neměla by komora ohlídat, aby v ní nepůsobili ti advokáti, kteří jsou potencionálně rizikoví?
To je správná připomínka, tohle poznat dopředu ale není možné. Ostatně opět toto pravidlo by mělo platit pro všechny profese, ale jak poznat, že někdo se nebude chovat řádně. Nějakou dobu jsem byl uchazečem o členství advokátní komory v Kalifornii. Při žádosti o vstup jsem musel doložit, že nejsem dlužníkem, že mám právní vzdělání a také svou kredibilitu. Nikoliv zůstatkem na účtu, ale referencí, v té době od pěti osob. A komora si reference ověřovala.
Opět toto není lék na všechno, protože ty případy, které jsme viděli, se netýkaly začínajících advokátů, ale těch dlouholetých, kteří se dostali do určité životní situace a dopustili se excesu.
Takovýmto excesům skutečně zabránit nelze, podobně jako nelze absolutně zabránit krachům bank nebo dodavatelů energií. Každé povolání v sobě nese riziko. Cestou je ale rovněž užší spolupráce s bankami, kterou už nová pravidla předpokládají. Je to kontrola, která jde mimo advokátní komoru, má ale mnohem větší a proaktivnější efekt.
Vaším velkým tématem je svoboda projevu a obecně svoboda jednotlivce. V komentáři pro legalweb jste napsal, že ani po provedených legislativních změnách nemohou být politické projevy advokátů bezbřehé. Jak k nim mají tedy orgány České advokátní komory přistupovat? Respektive, jak byste k nim přistupoval vy?
Na poli politickém by omezení platit nemělo. Pokud by ale advokát podněcoval ať už k osobní nebo skupinové nenávisti, nemají takovéto jeho projevy požívat žádné ochrany. Politický projev je potřeba chápat ve smyslu politického smýšlení a vize. Když ale bude takové vyjádření naopak směřovat k tomu, že má být nějaká skupina zničena nebo potlačena, zlikvidována nebo eliminována, není to možné.
Jak blízko mají mít advokáti a politici?
Měli by mít k sobě blíž, než teď mají. To, jak je jejich blízkost v současnosti malá, je pro mě vlastně zklamáním. Advokáti ale mohou v politice přispět k uplatňování těch nejzásadnějších hodnot, jako jsou svoboda projevu, svoboda podnikání nebo svoboda pohybu. To jsou ty nejesenciálnější typy práv, které bychom měli chránit. A kdo jiný by to měl dělat než advokáti. Znají související prostředky a umí se v tomto systému pohybovat.
Advokátů je ale bohužel v politice málo a ti, kteří se takto profilují, to mnohdy dělají spíše proti advokacii nebo proti advokátům než v jejich prospěch. Věřím však, že více advokátů získá odvahu do politiky proniknout a angažovat se.
Jak by měli advokáti přistupovat ke svobodě, pokud jde o jejich klienty?
Advokáta si vybírají klienti, není to naopak. Klient často přichází s nerealistickou představou a je pak úkolem pro advokáta, aby mu ukázal odpovídající mantinely. A dovedl je k realistickému očekávání. Je to však často velmi obtížné.
Hájí advokáti vždy zájmy klientů na úkor zájmů svých?
Chci tomu věřit, i když v praxi slýchávám, že názory advokátů jsou někdy na úkor věci jejich klienta. Kromě advokacie se věnuji také mediaci a právě u mediačních jednání něco takového také vídám. Advokáti přicházejí také s tím, že se v žádném případě nedohodneme a že žádnou dohodu klientovi nedoporučí.
Pokud advokát protěžuje své zájmy a snaží se třeba o to, aby kauza trvala co možná nejdéle, je to ten největší prohřešek a nejvážnější kárné provinění, kterého se může dopustit?
Je to ještě něco daleko horšího, je to zrada klienta. Pokud je klient zrazen nebo „obrán“ svým advokátem, je to to nejhorší. Pokud se advokát s klientem nedohodne nebo pohádá, nic hrozného to není, naopak, k celé věci to patří, to je ten projev svobody. Ale také velikosti, jak klienta, tak advokáta. Klientovi je potřeba někdy nastavit zrcadlo. Třeba v rodinných kauzách, kde chce jeden druhého za každou cenu dehonestovat a zdupat. To je ale špatně.
Stále obsáhlejší pravidla se týkají rovněž AML. Jak by měli advokáti přistupovat k boji s praním špinavých peněz?
S tím, jak je regulace AML nastavená a jak se neustále zpřísňuje, nesouhlasím. Myslím, že nelegálnímu počínání stejně 100% nezabrání. Desítky let tu navíc máme zákony zakazující obchodování s drogami nebo se zbraněmi a stejně se to děje. Předpisy už jsou dnes tak komplikované a absurdní, že splnění pravidel vyžaduje vytvoření týmu lidí, kteří se budou věnovat jenom administrativě. Když jeden podnikatel prodává společnost druhému podnikateli, tak bychom se měli zbavit předsudku, že podnikatelé jsou nepoctiví. Mělo by to být naopak.
Má ale komora šanci s tím něco udělat?
Nemá. Ale musíme o tom alespoň mluvit a my jako advokáti vysvětlovat, proč je ta regulace příliš komplikovaná a nesmyslná.
Když to celé shrneme, pokud se stanete členem Odvolací kárné komise, co od vás mají advokáti čekat?
Kontinuitu a transparentnost. Ta je znát z mého rozhodování v posledních letech, ale i z mé dosavadní činnosti pro komoru.
Text byl publikován v rámci spolupráce s hlavním partnerem legalwebu Matzner & Vítek Legal.
