S jakými záměry kandidujete do Kontrolní rady České advokátní komory, v níž nyní působíte po druhé funkční období?
Rád bych kladl důraz na kontinuitu, tradiční hodnoty advokacie a silné zastoupení regionů v rámci stavovské samosprávy. O těchto hodnotách jsem mluvil s několika kolegy z kontrolní rady, s nimiž jsme o naší kandidatuře vzájemně diskutovali a nakonec se domluvili, že to zkusíme. Rád bych také pokračoval v rozdělané práci a neutíkal od odpovědnosti za komoru a za práci pro ni.
Jaká je z vaší zkušenosti dnes realita advokátů v menších regionech České republiky?
Advokacie je sice pořád jenom jedna, ale rozdíly mezi tím, jak fungují větší a velké advokátní kanceláře a kanceláře samostatných advokátů, tady přece jen vidíme. V regionech a malých kancelářích je třeba jinak pracovat s klienty, jinak je vyhledávat a jinak si je udržovat. Jinak funguje u těchto kanceláří cenotvorba. I z pohledu advokátní etiky nebo kárné odpovědnosti advokátů trápí regiony přece jen jiná témata. Jiná je také samotná agenda regionálních advokátů.
Pokud by se tedy mohlo z pražského pohledu zdát, že hlavním tématem advokacie je v současnosti nástup umělé inteligence a to, jak s ní pracovat, z regionálního pohledu tomu tak není? Nebo jak vy umělou inteligenci vidíte?
Sám za sebe mohu říct, že AI vnímám jako nástroj, který nechci podceňovat, ale ani nijak přeceňovat. Netroufám si ale tvrdit, že toto téma by mělo být z pohledu regionů na okraji nebo méně významné. Třeba v Olomouci se touto problematikou aktivně zabývají jak kolega Pospíšil, tak kolega Dohnal a ve vší úctě k Olomouci, kterou mám jako město ve velké oblibě, není to přece jen Praha. Tuhle zkratku bych asi nepoužil.
Jak jsem zatím stihl poznat ve svém novém působišti, umělou inteligenci vnímáme v HAJDUK & PARTNERS jako zásadní nástroj, který v následujících letech výrazně promění podobu advokacie, způsob poskytování právních služeb i samotný vztah mezi advokátem a klientem. Jsme si plně vědomi hloubky těchto změn a aktivně se na ně připravujeme – jak osvojováním nových dovedností, tak zaváděním konkrétních technologií a inovací.
Umělou inteligenci se nesnažíme využívat pouze jako pomocníka při rutinních činnostech, ale také jako prostředek ke zvýšení strategického uvažování v právní praxi i ve vnitřním řízení kanceláře. Implementujeme ji jak do práce s klienty – s cílem zvýšit efektivitu a kvalitu právních výstupů – tak do interních procesů, například při řízení projektů či správě kanceláře.
Patříme mezi kanceláře, které se do této oblasti skutečně systematicky pouštějí. Vnímáme, že zejména pro menší advokátní subjekty může být adaptace na tuto technologickou revoluci náročná – a to jak z hlediska kapacitních, tak finančních. Právě proto považujeme za důležité nejen držet krok s vývojem, ale aktivně hledat cesty, jak inovace smysluplně a udržitelně začlenit do každodenní právní praxe.
Mluvil jste také o specifickém přístupu advokátů ke klientům v regionech. Jak to myslíte?
Zejména pro mladší kolegy může být složité jít do samostatného výkonu advokacie v regionech právě proto, že trh je relativně malý a relativně rozebraný. Obchodní a podnikatelskou stránku věci musí hodně zvažovat, i když na druhou stranu tohle je i problém Prahy. Také je ale pravda, že v regionech působí poměrově více samostatných advokátů než třeba v Praze a často musí soutěžit třeba i s místními pobočkami pražských kanceláří. A to nechávám stranou náklady na PR a marketing, na které mnohdy již prostředky nezbývají nebo s nimi kolegové vůbec nemohou počítat.
Míří i přesto čerství absolventi nebo začínající advokáti do regionů?
Těší mě, že se tito lidé do regionů vracejí sice ne nějak masivně, ale přece jen, alespoň podle informací, které mám. Motivace mohou být různé, třeba i rodinný byznys. Pokud jde ale o Severní Moravu, lidé se vrací za přírodou a za pocitem ze života tady. Ostrava už dávno není tím vyhnanstvím, kam se posílalo za trest nebo na umístěnku.
Stále velkým generačním tématem je i otázka, nakolik má být Česká advokátní komora servisní institucí, která pomáhá se vstupem do profese a s tím, jak třeba založit vlastní kancelář. Jaký na to máte názor?
Jsem v tom trochu zdrženlivý. Absolventi univerzitního vzdělání s tříletou koncipientskou praxí s množstvím absolvovaných školení a se složenou advokátní zkouškou, by měli být připraveni na vstup do této profese a na to, co minimálně ze začátku vyžaduje.
I když mě za to kolegové z Komory 2.0 nebudou mít rádi, nejsem úplně příznivcem steplistů a manuálů pro začínající advokáty. Mám s tím trochu problém, přijde mi pak, že sice máme hotové advokáty a garantujeme jejich erudici a připravenost tuto náročnou profesi vykonávat samostatně, ale přiznáváme, že nezvládnou založit firmu sami pro své podnikání.
Na druhou stranu vnímám, že je to generační problém a že to i souvisí s tím, jak je stávající generace mladých absolventů univerzit a koncipientské praxe nastavena. Stejně jako je nastavena současná společnost. Realitu vnímám jinak, můj pohled je přece jen trochu „boomerský“.
Ale na druhou stranu se nemůžu jako „starý bílý muž“ všemu vysmívat a přistupovat k tomu podle svého vidění světa. Musím být připravený své nastavení měnit tak, aby reflektovalo, jak míní nová generace k životu a k práci přistupovat. Snažím se tak dělat všechno proto, abych si tu hlavu přenastavil a tyto věci přijímal.
Jste rovněž regionálním představitelem České advokátní komory pro Severní Moravu. Jak velký je u vás zájem o advokátní komunitní život?
Je to moje srdcová záležitost a jsem moc rád, že to funguje. Jsem pyšný na to, že se advokáti našich akcí účastní. Vždy se snažím najít vhodná témata pro vzdělávání a zajímavá místa pro společenské setkávání. Obvykle se akcí pořádaných regionálním střediskem účastní 50 až 80 kolegů, nejen z našeho regionu. A chodí i mladí kolegové, a stále se objevují nové tváře. To je nabíjející a motivující.
Jak už jste naznačil, nedávno jste se spojil s třineckou kanceláří HAJDUK & PARTNERS. Jaká je to teď pracovní etapa vašeho života?
Významná. Přecházím víceméně z manažerské role do role of counsela. Ta role je diametrálně jiná, ale k něčemu takovému jsem v posledních letech směřoval, je to v mém vidění logické vyústění. Moji klienti čím dál více očekávají širší zastupitelnost, strategické poradenství a schopnost týmové spolupráce. S Bogdanem Hajdukem se známe řadu let, ale teprve loni se začala naše spolupráce formovat naplno. Dávalo to smysl profesně i lidsky.
Je pro vás zásadní, jak významný má kancelář přesah do Polska a na Slovensko?
Určitě je to pro mě zajímavé. Zajímavá je kombinace regionálního působení, ale vlastně ve třech různých, byť sousedících regionech. Ukázalo se, že pro mnohé mé klienty, které jsem s sebou přivedl, je ale zásadní zejména Polsko. Protože se rychle vyvíjí a podnikatelsky a obchodně funguje a je zajímavým trhem.
