Zákon roku, projekt vyhlašovaný společnostmi Deloitte a Deloitte Legal, proběhl letos už po šestnácté. A vrátil se velmi aktuálně a trefně, zejména díky lídryni Jiřině Procházkové, partnerce zmíněné advokátní kanceláře a expertce na daňové spory. Zákonem roku se letos stal AI akt.
Nejen o něm mluvíme v následujícím rozhovoru, v němž se dostáváme rovněž k tomu, s čím Jiřina Procházková kandiduje za Moderní advokacii do představenstva České advokátní komory.
Co vaším pohledem ukázal letošní ročník Zákona roku?
Letošní ročník Zákona roku podle mého názoru ukázal dvě klíčové věci. Za prvé, že regulace využívání umělé inteligence je nejen velké téma, ale i každodenní realita, kterou nelze přehlížet. Přestože zaznívaly hlasy, že z hlediska konkurenceschopnosti a rychlosti implementace není správné začínat regulací AI.
Nakonec právě evropský akt o umělé inteligenci zvítězil v kategorii Zákon roku pro byznys. To jasně ukazuje, že odborná veřejnost vnímá potřebu určitého rámce pro technologie, které se v zásadě každý den vyvíjejí a mají zásadní dopad na byznys i společnost. Diskuze kolem regulace umělé inteligence byla bouřlivá a vyhlášením výsledků rozhodně nekončí. A o to nám přesně v projektu Zákona roku jde, abychom o nových právních předpisech diskutovali, oceňovali pozitivní aspekty, ale i upozorňovali, co by se dalo udělat lépe.
Druhým zajímavým momentem bylo, že mezi nominovanými i oceněnými právní předpisy byly takové, které reflektují praktické potřeby byznysu – ať už šlo o opravu dřívějších nedostatků nebo snahu lépe podpořit podnikatelské prostředí.
Takovým příkladem je i vítěz kategorie Legislativní počin roku, kterým se stala část novely zákona o daních z příjmů, která přinesla daňově výhodnější zdravotní benefity pro zaměstnance. Mezi oceněnými byla i novela zákoníku práce, která díky zavedení valorizačního mechanismu zvýšila předvídatelnost minimální mzdy a zrušila institut zaručených mezd, po čemž zaměstnavatelé dlouho volali. To vnímám jako pozitivní signál a důležitý precedent do budoucna. Ne vše se musí povést na poprvé, ale právě proto je důležité, abychom se o kvalitě regulace podnikání bavili, což je i cílem Zákona roku.
Jak aktuálně vnímáte kvalitu české a evropské legislativy?
Na novou legislativu se vždy snažím dívat spíše z pozitivní perspektivy a hledám v ní příležitosti pro naše klienty. A důvod minimálně k mírnému optimismu tu je. Každý rok v rámci Zákona roku najdeme předpisy, které jsou dobře formulované, reflektují potřeby praxe nebo například odstraňují administrativu a tím usnadňují život podnikatelů v ČR.
Na druhou stranu musím říct, že je stale obtížnější najít právní předpis, který by bylo možné označit za bezvýhradně pozitivní. Jedním z největších současných problémů, které vnímám, jsou velmi krátké lhůty pro implementaci nových zákonů. V posledních letech vidíme celou řadu případů, kdy je zákon v půlce jednoho měsíce vyhlášen ve Sbírce zákonů, a hned na začátku druhého měsíce je účinný. Implementovat nové právní předpisy ve společnostech přitom zdaleka není jen o tom, že si někdo zákon nastuduje, je potřeba nové povinnosti implementovat do IT, účetních či například HR systému dané společnosti, a to vyžaduje čas.
Nedostatečné lhůty pro implementaci jsou také často způsobeny tím, že návrh zákona je na poslední chvíli v Poslanecké sněmovně významně přepracován nebo se jedná o tzv. legislativní přílepek. Podnikatelé jsou pak do poslední chvíle v nejistotě, jak bude finální podoba zákona vypadat. Z těchto důvodů byl letos mezi nominované počiny zařazen i nález pléna Ústavního soudu, kde se soud vymezuje právě proti neústavním legislativním přílepkům.
Z hlediska kvality legislativy pak osobně považuji za velmi důležité, abychom se v ČR dříve a intenzivněji věnovali připravované evropské legislativě a jejím praktickým dopadům. Jako právní poradce podnikatelů vnímám, že evropské předpisy jsou často vnímány pouze jako nutné zlo a není dostatečně diskutováno o vhodném způsobu jejich implementace v ČR. S tím bychom měli něco dělat.
Jsou při tvorbě nové legislativy dostatečně slyšeni podnikatelé?
Výsledky letošního ročníku Zákona roku ukazují, že předpisy minimálně v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR reagují na praktické potřeby praxe, ať už jde právě o předvídatelnou výši minimální mzdy nebo zdravotní benefity zaměstnanců osvobozené od daně.
Na druhou stranu, ve své advokátní praxi se věnuji daňovým sporům a co mě dlouhodobě trápí je aktuální přístup k daňovým odpočtům na podporu výzkumu a vývoje. Ten umožňuje podnikatelům si dvakrát odečíst od základu daně náklady, které vynaloží na realizaci vlastních výzkumně-vývojových činností, a získat tak úsporu na daních. Tímto způsobem jsou firmy motivovány, aby přicházely na trh s novými nápady na zlepšení svých výrobků či postupů. A profituje z toho i stát mimo jiné formou zvýšených odvodů za vysoce kvalifikované zaměstnance.
V této oblasti se ale v posledních letech vedou nekonečné spory o to, jak má vypadat formální dokumentace nezbytná k získání tohoto benefitu. Právě tato nejistota vede k tomu, že podnikatelé nevyužívají tento benefit, ačkoliv není sporné, že se výzkumu a vývoji věnují. Tady bohužel zatím volání po nastavení jasných podmínek nebylo vyslyšeno.
V letošním ročníku Zákona roku je znát jasný trend digitalizace a nástupu nových technologií. Jak v tomto směru vnímáte vývoj práva? Stačí rychlému technologickému vývoji?
Technologický vývoj, a zejména oblast umělé inteligence, posouvá naše možnosti neuvěřitelným tempem. Právní profese na tento vývoj reagují, často s určitým zpožděním. To je ale podle mě přirozené, protože specificky advokáti musí zachovávat důvěrnost získaných informací, řídit se zájmy klienta a být vedeni odpovědností za poskytnutou právní radu. Z tohoto důvodu se domnívám, že nástroje umělé inteligence jsou zatím spíše nástrojem, který nám usnadní se rychle zorientovat a zpracovat velké množství dat.
Osobně s oblibou říkám, že budoucnost advokacie není o umělé inteligenci, ale o silných osobních vztazích s klienty i kolegy. Umělá inteligence nám má pouze v některých ohledech usnadnit práci a uvolnit ruce, abychom se vytváření těchto silných vazeb mohli věnovat. Tím ale nechci v žádném případě bagatelizovat dopady nových technologií na právní profese. Je naprosto zřejmé, že se způsob našeho fungování v následujících letech významně promění. Bude to mít vliv mimo jiné na způsob, jakým budeme klientům poskytovat služby, jak bude stanovována naše odměna, ale i jaké kolegy s jakými dovednostmi a senioritou budeme hledat do týmu.
Jak se vy v Deloittu stavíte k umělé inteligenci? Nakolik už je pro vás každodenním nástrojem?
Troufám si říct, že AI je pro nás již každodenním chlebem. Máme přístup k vlastním nástrojům, které chrání data na té nejvyšší úrovni, takže je můžeme používat naplno a bezpečně. V Deloitte navíc funguje silná kultura neustálého učení, neustále se musíme učit s novými systémy, takže používání AI nám přijde přirozené. AI využíváme například ke zpracování judikatury a obecněji zpracování, vyhledávání a systematizaci velkého množství dat. V mnoha dalších oblastech si s AI zatím hrajeme. Ale samozřejmě má to i své limity – třeba v daňových sporech narážíme na to, že spisy jsou stále jen fyzické, či že finanční úřad zasílá spis při dálkovém nahlížení na CD.
Letos jste se rozhodla také kandidovat do představenstva České advokátní komory. Čtenářům můžeme slíbit, že se k tomu vrátíme ještě v jednom větším rozhovoru, ale co jsou ty základní body, s nimiž se za Moderní advokacii o tento post ucházíte?
Vždycky mě bavilo něco budovat – třeba jako když jsme v Deloitte Legal rozvíjeli oblast daňových sporů, která tady předtím v této podobě neexistovala. A teď bych ráda nabídla svou práci a energii i širší advokátní komunitě v rámci ČAK.
Ráda bych využila to, co umím – chci se věnovat prosazení jasného a praktického standardu pro client-attorney privilege, bránit advokátní stav před snahami prolamovat nezávislost a mlčenlivost advokátů tak, jako aktuálně hájím klienty v daňových sporech a díky své zkušenosti s projektem Zákon roku i pomoci posilovat dialog mezi advokacií a státní správou.
V neposlední řadě bych se ráda věnovala podpoře vzdělávání advokátů a advokátních koncipientů. Jak už jsem zmiňovala, naše profese se v následujících letech významně promění, a bude tudíž potřeba i trochu jiný set dovedností. Na to je potřeba reagovat a přizpůsobit tomu systém vzdělávání.
